Reklama

Napadlo vás někdy, jak může být složité, nebo dokonce nemožné naučit plést leváka? Jak se s tímto „problémem“ vyrovnala naše čtenářka Karin, se dočtete v jejím příspěvku, za který děkujeme.

Posílám pozdrav ze zasněžené Vysočiny. Pravidelně louskám denní témata a už několikrát jsem měla veliké cukání přidat svou trošku do mlýna. Jako třeba včera, když se tak krásně drbali chlapi. Jenže po přečtení několika příspěvků jsem zjistila, že mám vlastně naprosto normálního chlapa a ani jeho zvyky a zlozvyky nejsou tak hrozné, takže vlastně díky.

Abych se dostala k dnešnímu tématu. Rčení, že má někdo obě ruce levé na mě vlastně ani trochu neplatí, protože jsem levák, takže to mám všechno naopak. Pravou rukou neudělám téměř nic, takže taková věc, jako je třeba pletení je pro mě naprosto sci-fi, protože mě to nikdy nikdo nebyl schopen naučit naopak. Snad jediné, co mě drží od mých 17-ti let je vyšívání, které mě naprosto uklidňuje a zvládám ho v pohodě "levou zadní".

Za  dost dlouhou dobu jsem zvládla vyšít poměrně velké množství obrazů a obrázků a kdybych mohla, tak bych přiložila i nějaké foto, jenže naprostá většina těchto mých výtvorů skončila v rodině, protože se vždycky našel někdo, komu se náramně hodil a nutně ho potřeboval.

Na svém vrcholném veledílu jsem pracovala 2 roky každý den, dostala ho moje babička a slzičky v jejích očích byly tou nejlepší odměnou, kterou jsem mohla dostat.

V podstatě je toto vrchol mé rukodělné tvorby, protože na ostatní věci jsem poměrně dost velké kopýtko. Ale ke štěstí mi to stačí

Karin

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Karin, jakožto štrikující pravák si nedokážu představit, že by to šlo obráceně. Nebo se mýlím?

Najde se mezi čtenářkami nějaká „levoruká“ pletařka?