…z mého pohledu může samozřejmě cokoli ovlivnit cokoli. Jsem už taková, že věci nevylučuji, dokud se nevyloučí samy.

Existuje písnička, o které se moji přátelé domnívají, že pokaždé, když ji zpívali, byly povodně. A tak ji raději zpívat přestali.

Scházejí se dvakrát někdy třikrát za rok. Hrají na kytary a zpívají. Vyrostla jsem mezi nimi. Jsou všichni o pár let starší, všichni vzdělaní. Vlastně jsou to hlavně kamarádi mojí mámy, která mě mezi ně už od puberty brala. Fajn lidi.

Byla to právě moje přísně racionální a pragmatická maminka, kdo mi před časem tohle vyprávěl. Mohla si u toho ukroutit hlavu.

Povídá: „To ti je zajímavý, pokaždé, když jsme s „prdem“ zpívali „Déšť, ať přijde déšť“, byly pak povodně. No jasně, že to bude asi náhoda, ale normálně jsme se dohodli, že ji raději z repertoáru vyloučíme. Prostě pro jistotu.“

Přišlo mi to úsměvné. O to úsměvnější, že jsem to slyšela z úst člověka, který mě vodil po psychiatrech a očních lékařích v době, když jsem jí jako dítě vyprávěla o auře a o entitách, které z nějakého důvodu vidím já, ale ona ne.

A co když jo

koNejsem jako moje maminka a vím, že celá magie je například položena na určitých úkonech, které přesně vykonány pak ovlivní nebo úplně změní běh příštích událostí.

Je málo pravděpodobné, že by písnička zazpívaná patnácti lidmi mohla spustit déšť, ale rozhodně to není nic nového pod sluncem.

Když se podíváme do historie snad všech kultur, bylo běžnou praxí, že pokud bylo sucho, následoval rituál, písně, zaříznuté tele, tanec, přesně opakované tóny a rytmy.

Do jaké míry jim to vycházelo, se asi nedozvíme, ale kdyby to zase vůbec žádný efekt nemělo, těžko by to přetrvalo věky. Ale ano, mohlo jít o náhodu, a co třeba trouby z Jericha?

Izraelitům dopomohly trouby z beraních rohů.

Po sedm dnů měli kněží obcházet město a troubit. Sedmého dne poručil Jozue křičet. Tedy křičel lid,“ píše se v bibli. Když zatroubili v trouby, křičeli i oni křikem velikým i pobořila se zeď na místě svém. Tehdy vešel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál,“ a tak dále.

Kdo ví, jak to bylo. Jadýrko pravdy může klidně znamenat, že prostě pomocí vyvinutého zvuku něčeho dosáhli. Ultrazvuk? Blbost? Vyberte si.

Dodnes se v Anglii setkáte s vyprávěním, že veliké balvany na významná obřadní místa dopravili moudří kněží tak, že „jim zpívali“. Obrovské balvany pak podle legendy vůbec jako by nic nevážily a mohl je jeden muž jen jednou rukou odnést. Zajímavé.

Magie miluje rytmiku

doTřeba to taková náhoda není. Většina zaklínadel totiž vyžaduje rytmické odříkávání nebo rovnou zpěv.

  • Například při rituálu pro odehnání horečky nebo zimnice se zpívá.
  • Kouzlo proti samotě jsou verše.
  • V rituálu pro ochranu člověka před zlým úmyslem je potřeba v určitých pasážích veršovaného textu vždy dupnout nohou…

Je toho hodně.

Člověk, když chce dát na něco důraz, když aktivně chce, aby se cosi stalo, dupne ve chvíli, když to vysloví. Zcela mimoděk ovšem. Je to druh magie, byť nevědomě provedené, kterou své přání jaksi posílá do světa.

S největší pravděpodobností se jedná o náhodu, ale v zájmu vlastním nezpívejte písničku „Ať přijde déšť“, protože „zafungovala“ třikrát spolehlivě. A jsou věci mezi nebem zemí…

Možná se komunistům nepovedlo „poručit větru dešti“ prostě jen proto, že na to šli špatně. Internacionála zřejmě nefunguje. :-))

Reklama