Mám pro vás pohádku, která vystihuje odlišné myšlení mužů a žen, i když v tomto případě je to zajíc a zaječice.
 
 
Zajíc a zaječice si postavili v lese domeček. Všechno kolem pěkně uklidili. Zbývalo jen, aby odklidily z cesty přede dveřmi velký kámen.
Pojď, dáme se do toho, odtáhneme ho někam stranou, navrhla zaječice.
Ale co, odpověděl zajíc, ať si leží tam, kde je. Kdo bude chtít, může ho obejít.
A tak tam kámen zůstal ležet.
Jednou šel zajíc ze zahrádky, zapomněl, že má v cestě kámen, zakopl o něj a natloukl si nos.
Pojď, odvalíme ten kámen, naléhala znovu zaječice. Podívej, co sis udělal.
To mi udělal myslivec, zalhal zajíc. Nebudu se s tím balvanem tahat.
Jednoho večera se vracel zajíc domů. Stmívalo se už. Zajíc zase na kámen zapomněl a potloukl se o něj.
Já jsem ti říkala, abychom ten zatracený kámen odklidili. Pojď, prosím tě, dáme ho pryč, prosila zaječice.
Ať leží tam, kde je, odsekl tvrdohlavý zajíc.
A tak tam kámen leží dál.
Zajíc je už samá boule, ale paličatě trvá na svém.
A zaječice se dívá na kámen a říká si: "Kdo s koho?"
 
Zdroj: Sergej Michalkov, Malým neposluchům
 
 
Six-sense
Reklama