Nezávazný dlouhodobý vztah může bez rizika nalomení srdce vést pouze žena vyznávající stejný styl - žena, která se nezamilovává, cení si svého single života a nezávislosti.

Reciprocitu je nutno udržovat i ve vztahu, protože jinak je jeden z páru znevýhodněný. Svobodný ke svobodné, zadaný k zadané. A stejně tak „nezávislý“ k „nezávislé“. Pokud tuto zásadu nedodržíme, vždycky jeden nebo jedna trpí.

přítel

Před rokem si 51letá šik brunetka Elena hrdinně pochvalovala svůj vztah s Oldřichem a užívala si plně večerů jednou - dvakrát v týdnu nejen se super sexem, ale i večeří a posezení s vínkem, kdy zjistila, že si pořád mají co povídat:

„Nedělám si iluze, že má jen mě, myslím, že to táhne s více ženami současně, ale dokud nenajdu někoho pro život, jsem šťastná, že ho mám!“
Čtěte zde:

Jenže dnes je všechno jinak. Elena dál nehledala a do Oldřicha brzy zamilovala. Začala chtít víc, jenže Oldřich své city k ní nezměnil: trvá na svém scénáři. A Elena se snažila přizpůsobit.

Občas s ní Oldřich zašel zahrát si její oblíbený squash, jednou dokonce byli v divadle. Tohle vypadalo jako pokrok! Konečně se posunuli od setkávání v Elenině bytě a obligátní večeře při svíčkách trošku jinam. Elena ve skrytu duše začala doufat, ale přesto se v citech držela při zemi.

A dokázala to celkem v pohodě až do osudného dne...

Elenina o patnáct let mladší sestra Marcela se v červenci vdávala. V Dánsku, kde již deset let žije a pracuje. Svatba ve velkém, všichni pozvaní shodou náhod zadaní. Elena nechtěla letět jediná sama – uvažovala chvíli i o nějakém vypůjčeném, či placeném partnerovi. Cítila totiž, že představovat Oldu příbuzným není zrovna vhodné. Přesto mu v jedné slabé chvilce navrhla, aby letěl s ní.

Oldřich kupodivu s doprovodem na svatbu souhlasil!

Sice po pár týdnech váhání, ale nakonec se rozhodl pozvání přijmout. Elena prožila měsíc ve stresu. Jak to všechno dopadne? Co když Oldřich na poslední chvíli odřekne? Jak se bude cítit?

Všechno proběhlo naprosto úžasně. Až moc. Dokonalý bavič Oldřich okouzlil celou českou i dánskou rodinu. Ukázalo se, že mluví skvěle anglicky i německy, za chvíli byl se všemi „jedna ruka“ a navíc úžasně nejen tancoval, ale i zpíval! Tohle Elena nečekala. Svým svatebním songem Elvise Presleyho „Can't Help Falling In Love“ okouzlil všechny svatebčany. Pochopitelně nejvíc Elenu. Nadšená nevěsta se ženichem jej pozvali, aby spolu s nimi, rodiči obou sester a starším bratrem s rodinou v jejich velkém domě strávili Vánoce.

Po návratu do Česka vzplála Elenina až dosud tvrdě potlačovaná naděje, že jejich vztah má šanci přerůst do vážné roviny pěkně vysokým ohýnkem.

Až do chvíle, kdy dva týdny po svatbě otevřela stránky seznamky, na které Oldu poznala a zjistila, že čile komunikuje s jinými ženami. V době, kdy jí tvrdil, že rozhodně nemá čas. Veškeré návrhy na častější setkávání odmítá, vůbec nic se nezměnilo.

Nedávno našla v jeho bytě dámské kalhotky!

Takové klišé! Takové ponížení! Prý patří jeho západočeské neteři, která v bytě občas přespává, když si vyrazí do Prahy na nákupy. Nevěřila mu ani trošku. Začíná otevřeně žárlit, a to se Oldřichovi vůbec nelíbí.

Když se zeptá, jak si představuje dánské Vánoce, odpoví s úsměvem: „To je ještě daleko, kdo ví, co pak bude… neptej se mě na takové věci!“

Když se svěřila bratrovi a švagrové, jak to s milým Oldřichem vlastně je a že uvažuje o rozchodu, oba ji nechápali: „Buď ráda, že máš nějakého chlapa, víš, jak je těžké vůbec někoho najít, to chceš být zase sama? Víš, že to neumíš!“

Totálně zamilovaná, nešťastná a zklamaná Elena se zhroutila. Přestala jíst, spát… jednou se rozplakala i při svém oblíbeném tenise, kam chodí léta relaxovat a doslova „odpálkovat“ své problémy. Kamarádka jí dala sice „kapky“, ale nic moc se nezměnilo.

Elena uvažuje o pomoci psychologa, strašně trpí...

Elena řeší, jak se bude všechno vyvíjet dál - co dánské Vánoce? Je bezradná. Jak říct i zbytku své rodiny, že její společník není perspektivním partnerem, ale vlastně pouhým kamarádem? Když všichni věří, že se smolařka sestřička a dcera konečně zaslouženě zadala za úžasného muže a čeká je třeba i další svatba v rodině?

Takže pozor – nejsme-li si jisté, že své city udržíme na uzdě, vzdejme se raději muže „na hezké chvilky“ a hledejme dál vytrvale pana Pravého, který nám dokáže dát, po čem vlastně toužíme. A nelžeme si do kapsy - každá lež má krátké nohy!

Reklama