Jídlo, vaření, nákupy... V mnoha rodinách se tyto věci řeší dnes a denně, zvlášť když jsou doma malé děti. A někde se kolem kuchyně a plotny točí všechno. Až moc.

O vaření by mohla dlouho vyprávět i čtyřicetiletá Kristýna. Posledních deset let, co je vdaná a má dvě děti, totiž nedělá skoro nic jiného. Ještě donedávna stála u plotny denně, a to vařila poměrně náročná jídla i přes týden k večeři. O víkendech bylo samozřejmé, že trávila celá dopoledne u vaření, a k tomu ještě odpoledne vždycky něco pekla.

jídlo

Na tom by nebylo asi moc zvláštního, je mnoho žen, které denně vaří. Jenže Kristýnu za prvé vaření moc nebaví, a za druhé to její manžel vůbec neocení. Ke každému jídlu má poznámky.

„Už jsem na ty jeho řeči alergická. Vždycky když usedneme ke stolu, říkám si, co zase dneska bude mít. Jednou se mu zdá jídlo málo slané, jindy málo kyselé. Brambory jsou někdy uvařené málo a někdy zase moc. Knedlíky bývají málo nadýchané a maso ještě není dost propečené. Občas si vzpomenu na pohádku Dařbuján a Pandrhola, kde se říká: To kyselo je moc kyselé...

A úplně nejvíc ze všeho nesnáším větu: Moje mamka to vaří jinak...

Jak byste to snášely vy? Ze začátku našeho vztahu to neříkal, dával si pozor a snědl bez řečí všechno, co jsem uvařila. Asi to bylo i tím, že byl zamilovaný, nevím, možná mě nechtěl hned odradit. Když jsme se pak vzali, pomalu začal kritizovat, ale nenápadně, nejdřív jen tu a tam měl v dobrém poznámku, jestli by mi mohl poradit, jestli by příště nemohlo být tohle kyselejší...

Ani mi nedošlo, že postupně kritizuje skoro všechno, co uvařím. Jenže jsem měla plno jiných starostí, během tří let se nám narodily dvě děti a já měla honičku, nejen s dětmi, ale musela jsem i denně vařit a pořád něco nového. A to jsem ze začátku vařila dětem jiné jídlo a manželovi taky jiné, protože ty jejich neslané a zdravé pokrmy samozřejmě vůbec nepozřel.

Jdi si na večeři k mamince!

Až před rokem, když jsem začala chodit do práce, mi to došlo. Myslela jsem si, že nebudu muset tolik vařit, když si všichni dáme oběd někde jinde, ale to jsem se spletla. Muž měl tolik řečí, že nejsou teplé večeře, a proč se tedy ženil? Znáte to. Tak jsem pro klid vařila dál, ale byla jsem hrozně unavená, stresovalo mě, že pořád musím vymýšlet jídla a skoro každý den nakupovat. Kdyby to aspoň ocenil! Ale ne, kritizoval dál a tahal do toho svou matku.

Jednou jsem se naštvala a řekla, ať si tedy chodí na večeře k mamince, když mu moje jídlo nechutná, že se mi docela uleví, když nebudu muset vařit. Byl překvapený, myslel, že mě vaření baví. Tak jsem mu všechno řekla, rozčílila jsem se, vynadala mu, že je náročný, že by mohl ocenit aspoň snahu, když už nic jiného. Ale moc efekt to nemělo. Týden si nestěžoval, ale pak zase začal. Moje mamka...

Poslala jsem ho do háje. Teď přes týden nevařím, jen o víkendech, a je mi jedno, co říká. Asi občas chodí ke své matce, nevím, nezajímá mě to. Hlavně že nemusím poslouchat ty jeho řeči. Už se nenechám tyranizovat kvůli jídlu.“

Já myslím, že Kristýna udělala dobře. Třeba si teď její manžel uvědomí, že může být rád, když mu žena uvaří aspoň o víkendu.

Další zajímavé články:

Reklama