Muž čtenářky Slunečnice si těžko zvykal, když šla jeho žena do práce. Ale nakonec to asi dobře dopadlo. Každopádně Slunečnice dnešním mladým nezávidí.

No, někteří chlapi to tak mají, trvá jim to delší dobu. :-) Moc Vám děkuju za příspěvek, milá Slunečnice, a přeju krásný den.


Dobrý den,

já radši ani nechci vzpomínat, doba, kdy jsem nastupovala do práce, byla hrozná. Byla jsem s dětmi doma šest let, a za tu dobu jsem všechno zapomněla. Nebo aspoň měla ten pocit. Když jsem odcházela na mateřskou, byly psací stroje, poté počítače. Doma jsme ho neměli, takže jsem se s počítačem settkala poprvé až v práci. Byla jsem jako blbec... :-)

Do toho jsem lítala pro děti do školky a školy, vařila doma večeře, uklízela, prostě všechno jako dřív. Jen ta práce byla navíc. A to manžel nechtěl pochopit. Vadilo mu, že nemá teplé večeře, občas nebyly čerstvé rohlíky k snídani, na policích ležel prach dýl než týden... prostě měl řeči. A taky myslim, že trochu žárlil, protože najednou jsem nebyla pořád zavřená doma s dětmi, ale pěkně jsem se oblíkla a šla mezi lidi (= chlapi). Neměl mě pod kontrolou, a to mu vadilo. No, zvládli jsme to, i když jsme se tehdy dost hádali. Ještě že je to za mnou! Dnešním mladým vůbec nezávidím.

Slunečnice

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Téma na dnešek zní: Návrat do práce

  • Vracely jste se do práce po mateřské dovolené?
  • Po kolika letech?
  • A jaké to bylo? Dalo Vám zabrat, abyste si znovu na všechno zvykla?
  • Zvládl to Váš partner v pohodě?
  • Nebo Vás dítě i návrat do práce teprve čeká? Dovedete si to představit?

Napište mi, těším se na Vaše příspěvky. Za odměnu jedné z vás pošlu opět knížku, ale tentokrát novinku od Jany Divišové: Kurz diskrétní samohany (nakl. Daranus). Těším se do dnešních 14.30 hodin na adrese redakce@zena-in.cz, heslo je Návrat do práce. Předem děkuju!

knihazombie

Reklama