Rodina

Muž, který utekl od postižených dětí

run

Před lety jsem bydlela v domě vedle ženy, která se sama starala o dva poměrně těžce postižené kluky – jednovaječná dvojčata. Byli úplně stejní, chodili i stejně oblečení, pohled na ně ale vzbuzoval hrůzu. Dva klony pitvořících se mrzáčků. Jejich máma ale byla obdivuhodná. Žádná lítost a bolestínské stížnosti. S životem bojovala zcela racionálně s oběma nohama pevně na zemi. Na kluky byla přísná, ale spravedlivá, oba velice milovala.

Do školy chodit nemohli, matka je vodila do týdenního stacionáře, aby se naučili aspoň to, co šlo. Párkrát jsem k ní o víkendu zašla na kafe, kluci vždycky jukali za dveřmi, halekali a měli hroznou radost, když jsem jim donesla hračku nebo něco na zub (bylo jim už 16 let). Vycepovaní byli líp než zdravé děti, maminku respektovali na slovo. Z počátku jsem o jejím osudu nic nevěděla, nechtěla jsem se vyptávat, ale jak jsme se postupem času sblížily, vyprávěla mi svůj příběh, z kterého mi naskakovala husí kůže a děkovala jsem pánubohu, že mě nic takového nepotkalo.

Láska a naděje

Když se vdávala, bylo to z velké lásky. Manželství se povedlo, jen děti nepřicházely. Sousedka proto navštěvovala lékaře, brala podpůrné hormony… když se po pěti letech vzdávala naděje, otěhotněla. Oba s manželem štěstím zářili, zvlášť když se dozvěděli, že budou mít děti rovnou dvě.

„Muž kupoval hračky, vymýšlel úpravy dětského pokoje, montoval police a sám vyrobil dvě dětské postýlky,“ vzpomínala sousedka prý na nejkrásnější období svého života. To však skončilo v šestém měsíci těhotenství, když se dvojčata narodila předčasně. Obě nedostatečně vyvinutá, inkubátor toho mnoho nezachránil, díky pár operacím kluci dnes vidí a udrží se na nohou. Duševní retardaci však nikdo nespravil, a tak místo dvou kluků jako buků začali v postýlkách vrnět mrzáčci.

Muž selhal

„Sesypali jsme se s mužem oba, on se ale z toho nikdy nedostal,“ vyprávěla sousedka. „Stáhl se do sebe, na děti se nebyl schopen ani podívat. Možná to byla příčina toho, že já se z depresí dostala tak rychle. Kdo by se o kluky staral, kdybych i já seděla s rukama v klíně a brečela?“

Po čase její muž začal chodit domů z práce čím dál později, hlavním přístavem se mu stala hospoda. Prý doma nemohl vydržet a dívat se na ten zmar a beznaděj. Když byly klukům tři roky, definitivně podlehl tlaku, sbalil si kufry a odešel. Odstěhoval se na druhý konec republiky a na své syny se od té doby nebyl podívat ani jednou. Alimenty sice posílal, ale protože sousedka prvních sedm let do práce nechodila, byly jen směšnou almužnou. „Pak už jsem to finančně neutáhla, příspěvek na péči o postiženého se radikálně snížil, a tak museli kluci nastoupit do týdenního stacionáře, abych mohla chodit do práce,“ pokračovala ve vyprávění.

Zvyknout si museli všichni

Kluci tam ale byli nešťastní, celé dny plakali, vlastně to byl skoro ústav. Nezbývalo však než si zvyknout, nebo umřít hlady. „Člověk se hlavně nesmí litovat, prostě jeden to má tak a druhý jinak, život běží dál a vy se musíte přizpůsobit. Sama jsem byla překvapená, co všechno člověk vydrží a nezhroutí se,“ kontrovala na můj dotaz o osobním životě. „Na chlapy už nemyslím, je mi jasné, že tahle kapitola života je za mnou. Kdo by chtěl ženskou se dvěma postiženými dětmi, o které se bude muset starat až do smrti?“

 

   
22.01.2010 - Děti - autor: Simona Škodáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [70] xenie [*]

    wich — #69 jak jiste vis, pece o dite nejsou jen alimenty, tim spise o postizene dite, ale proc by se chlapi nechovali jak hovada, kdyz jim to zenske sami omlouvaji Sml57

    superkarma: 0 01.02.2010, 19:32:57
  2. avatar
    [69] wich [*]

    sara1972 — #68 V článku se píše, že posílal alimenty Sml33

    1. na komentář reaguje xenie — #70
    superkarma: 0 31.01.2010, 23:19:39
  3. [68] sara1972 [*]

    reakce na wich...

    nemít za zlé,že matku finančně nezajišťoval dostatečně,aby se o ně starala???

    Tak teď mám tlak 250/200

    sama mám postiženého syna,jsme sami a vím jaké to je bez pomoci...........

    1. na komentář reaguje wich — #69
    superkarma: 0 30.01.2010, 22:53:36
  4. avatar
    [67] wich [*]

    Těžké téma a rozhodně nikdo nemá právo otce soudit, natož odsuzovat. Pečovat o dítě s handicapem (natož o dvě) vyžaduje obrovské nároky na osobnost rodiče, finance, pomoc druhých... až do smrti dítěte. Zatímco rodičům zdravých dětí v dospělosti dětí starostí ubývá, rodičům dětí s handicapem nastává období největší fyzické i psychické dřiny. Na to každý nemá a nikdo mu to nemůže mít za zlé.

    superkarma: 0 27.01.2010, 17:20:46
  5. [66] Rikina [*]

    OlgaMarie — #64 Souhlas, bude to na dlouho.

    superkarma: 0 25.01.2010, 16:42:19
  6. [65] ax [*]

    Neodsuzuju. Muž má prostě vždycky větší možnost od rodiny odejít.

    Tím, že se dva stanou rodiči, nepřestávájí být partnery, mnoho žen na to ale bohužel zapomíná. A když ta láska mezi partnery vyprchá, jakou má cenu držet vztah zuby nehty jen kvůli dětem (ať už zdravým nebo postiženým)? Sice to muže neomlouvá, když o děti následně neprojevuje zájem, ale je pro něj pak snažší začít nový život.

    V každém případě si paní v článku a všichni rodiče (matky i otcové), kteří se starají o postižené děti, zaslouží obdiv.

    superkarma: 0 25.01.2010, 09:50:07
  7. avatar
    [64] OlgaMarie [*]

    Rikina — #63 Uzákonění trvalo několik let a velmi málo lidí to ví. Přání neoživovat bude trvat déle, protože tam bude mnoho podmínek, v jakých případech musí lékař žádosti vyhovět.

    1. na komentář reaguje Rikina — #66
    superkarma: 0 25.01.2010, 07:20:10
  8. [63] Rikina [*]

    OlgaMarie — #62 Ano. A s článkem, případně s debatou, to souvisí jak? Sml80 

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #64
    superkarma: 0 25.01.2010, 01:06:48
  9. avatar
    [62] OlgaMarie [*]

    Rikina — #54 Uzákoněno je odmítnutí dát vlastní orgány k trancplantaci. Každý lékař je povinnen toto oznámení od pacienta přijmout a nahlásit ho do centrální databáze lidí, kterým nesmí být nic odejmuto, aby to bylo  použito k trancplantaci.

    1. na komentář reaguje Rikina — #63
    superkarma: 0 24.01.2010, 18:41:04
  10. avatar
    [61] átéčko [*]

    Nikdo neví, jak by se zachoval.Sml23

    superkarma: 0 24.01.2010, 17:41:07

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [60] Tanzi [*]

    Rikina — #59 tak to určitěSml22Sml67

    superkarma: 0 24.01.2010, 13:48:47
  2. [59] Rikina [*]

    Tanzánie — #58 Tak jsme si kvit. Oslovení "dámy" nemělo být nijak ironické, já to takhle v řeči normálně používám, nejen tady, i třeba v práci, když mluvím s kolegyněmi. A mně zas přišlo, že jsi proti tomu, aby byl nějaký takový zákon schválen - tak to se zas omlouvám já. Už jsme se ale dosti vzdálily od původního tématu, tak to asi necháme být - stejně to tady nevyřešíme. Že je to složitá problematika, v tom se patrně shodneme.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #60
    superkarma: 0 24.01.2010, 12:53:00
  3. avatar
    [58] Tanzi [*]

    *Oslovení dámy mě přišlo ironické, pokud to tak není, tak se omlouvám.

    *Nevím, kde bereš jistotu, že se mi něco líbí-či nelíbí.

    Naopak i já si myslím, že by ten zákon nebyl od věci..jenom jsem si dovolila napsat, že nevím jak moc by to v mnoha případech bylo reálnéSml15

     TED HNED rozpoznat, jak to s pacientem dopadne..rozhodnout se ve chvíli kdy o žití ( i kvalitním) rozhodují minuty.

    Nic víc, nic míň.

    1. na komentář reaguje Rikina — #59
    superkarma: 0 24.01.2010, 12:45:35
  4. [57] Rikina [*]

    Tanzánie — #56 Někdy taky používám obecné oslovení "děvčata", případně "ženský". To je taky špatně? Co tedy je korektní oslovení? Udělám si poznámku pro příště. No a jinak je zřejmé, že jsi prostě rozhodnutá, že ten návrh na změnu zákona je zásadně chybný, tak třeba napiš svému poslanci, ať hlasuje proti, až dojde na věc. Sml80 

    superkarma: 1 24.01.2010, 12:34:22
  5. avatar
    [56] Tanzi [*]

    Rikina — #54 tu dámu/y jsi si mohla odpustit

    Ve většině případů se VŽDY bude jednat o vteřiny, či minuty, zda ten dotyčný bude vůbec žít.

    A teprve pak JAKÝ ten život bude.

    1. na komentář reaguje Rikina — #57
    superkarma: -1 24.01.2010, 12:28:01
  6. [55] Rikina [*]

    Tanzánie — #52 Jinak teda podrobnosti neznám, neb je to zatím pouze návrh, nevím, jestli jsou vůbec nějaké detaily už propracovány a navrženy. Patrně by to šlo někde zjistit, materiál jistě bude připomínkován, mohlo by to být dostupné. Sml80

    superkarma: 0 24.01.2010, 12:15:06
  7. [54] Rikina [*]

    No jo, dámy, ale to je přece vždycky a u všeho. Sporné případy. Každý zákon dává jenom rámec lidskému konání, a určuje možnosti. Potom nastupuje v konkrétních situacích lidský faktor, a vždycky je někdo, kdo musí nějak rozhodovat. Sml80 Někdy i špatně, tomu se asi nelze vyhnout. Každopádně já jsem pro, aby lidi, kteří o to stojí, měli tu možnost někam napsat papír, že nechtějí být oživeni. Nyní tuto možnost nemají, a tudíž o nich v každém případě rozhodne ten doktor, co má zrovna službu, když je jakžto utonulé přivezou. A taky se může rozhodnout špatně. Sml80 

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #56
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #62
    superkarma: 1 24.01.2010, 12:07:26
  8. [53] xenie [*]

    Rikina — #51 nejsem lekar, jaksi predpokladam ze nikdo nechce skoncit jako bezmocny lezak, ale jak pise Tanzanie, muze nastat situace kdy tim ze mne zachrani muzu bud byt a] uplne zdrava a odkracim z nemocnice po svych, anebo b] sice preziji ale jako lezak odkazany na dlouha leta na peci jinych... nevim jak dopredu se da odhadnout jaka situace nastane....a mit u sebe papir typu ozivujte mne jen pokud budu moct normalne zit, kdo a jak to posoudi ?

    superkarma: 0 24.01.2010, 11:17:36
  9. avatar
    [52] Tanzi [*]

    Rikina — #51 Člověk sám sobě, za děti předpokládám rodiče (Sml80).

    Nedovedu si to představit, ano tam kde bude velký úraz, konec agr. nemoci aj.,  tak tam by to asi bylo dáno a nebylo co řešit.Sml22

    Ale co třeba takové případy, kde by to jak to dopadne až tak jasné nebyly Sml80

    Dám příklad např takové tonutí.

    Rozdýchat a vrátit k životu, nebo ne?

    Tam totiž hraje roli už dost argumentů (teplotou vody počínaje, přesným časem bez dýchání konče)

    A ted...tonoucí se může vrátit k životu bez jakékoliv újmy na zdraví, nebo z něj může být živoucí mrtvola.

    (viz ten chlapec co se topil při školní výuce plavání).

    Hele a takových sporných příkladů by se asi našlo povícero.Sml15

    To jsou ty chvíle, kdy se ptám: kdo bude rozhodovat.

    Doktoři by viděli reálnou šanci, ale budou mít papír, že ne...tak ho budou respektovat.Sml68

    Pokud ne, tak půjdou proti zákonu.

    ___________

    sCHVÁLNĚ JSEM POUŽILA PŘÍKLAD TONUTÍ, ABY TO JAK TO MYSLÍM BYLO ZŘEJMÉ.

    nEB I TAM BY SE JEDNALO O OŽIVENÍ.

    1. na komentář reaguje Rikina — #55
    superkarma: 0 24.01.2010, 09:53:47
  10. [51] Rikina [*]

    Tanzánie — #50 Jak - kdo určí? Člověk si sám sobě určí, a napíše "neoživujte mě". Jeho vlastní rozhodnutí to bude, nikoho jiného. Sml80 Asi o to někdo stojí, když to bylo podáno jako součást návrhu zákona. Jestli to projde schvalovacím procesem, to je druhá věc. Spíš bych odhadla, že ne. Věci, které mají smysl, obvykle neprojdou.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #52
    2. na komentář reaguje xenie — #53
    superkarma: 1 24.01.2010, 09:37:15
  11. avatar
    [50] Tanzi [*]

    Rikina — #49 ukaž mě na jedinou osobu, která by o to stálaSml15Sml23

    Nikdo z nás zdravých si to nedovede představit a ani nechce.

    Ale dejme tomu, že tento zákon tu jednou bude fungovat.

    Kdo určí tu hranici kdy ještě ano a kdy už ne.

    1. na komentář reaguje Rikina — #51
    superkarma: 0 24.01.2010, 09:29:58
  12. [49] Rikina [*]

    Tanzánie — #44 Jestli si dobře pamatuji, jednou z mnoha částí navrhované změny zákona o zdravotních službách byla i pasáž o tom, že by člověk měl možnost prohlásit, že si nepřeje být oživován, toto prohlášení nechat ověřit u notáře a poté by bylo pro lékaře závazné. Což v některých zemích už dávno možné je. Tím by se ušetřilo lecjaké složité rozhodování, samozřejmě za předpokladu, že by byla vůle dotyčného respektována a doktoři by si nehráli na bohy, jak v mnoha případech mají tendenci, neb "já jsem doktor, kdo je víc?" Tenhle letitý přístup v našem zdravotnictví je nejvyšší čas změnit, situace, kdy je s pacientem jednáno jako s "kusem", nikdo mu nic nevysvětlí, akorát je seřván na tři doby, pokud si dovolí se zeptat nebo dokonce nesouhlasit. Abych se vrátila k oživování, za sebe bych tu možnost velmi uvítala, neb rozhodně není mým přáním jednoho krásného dne se probudit jako bezmocný ležák odkázaný na péči bližních, kterým bych se dříve či později patrně stala přítěží. A už bych s tím nemohla nic udělat, neb ani euthanasie zde není povolena. Sml80 

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #50
    superkarma: 0 24.01.2010, 09:18:01
  13. avatar
    [48] cicinka [*]

    Tanzánie — #32 Toto je velice pěkně napsáno a hodno zamyšlení.

    Jsem také "tak trochu zklamaná" dítětem. Zjistili mu autismus ve 13 letech. Není to tak vážné, normálně funguje. Ale já se teď musím učit jak s ním jednat, abych mu neubližovala psychicky. Neumím to, nejde mi to a těžko to chápu. Neumím se vžít do jeho pocitů. Myslíte, že bych ho měla někam odstranit? 13 let ho miluju a snažím se ho vychovat správně do života. Nikdy bych ho nedala a snažím se dál. ačkoli je to na mně psychicky náročné.

    Prostě bych nedávala vinu lékařům, že zachrání předčasně narozené děti. Vždyť to bychom se vrátili do hlubokého pravěku. Kdy mrzáky rovnou zabíjeli......Sml80 A představte si, že se vám tedy narodí dítě nevyvinuté v ňákém tom brzkém měsíci. tak byla by některá z vás fakt schopná ho nechat  a odejít jako když se nic nestalo? jako, když to břicho neexistovalo, ty pohyby? No myslím, že na to musí být zvláš´t tvrdá nátura. Já bych to nedokázala.Sml23

    superkarma: 0 24.01.2010, 08:55:02
  14. avatar
    [47] Tanzi [*]

    karym — #46 jj pochopila jsem tě špatně.Sml22

    Ale i tak je to v pohodě..toto je diskuze a každá z nás sem píše svůj názor, na který má pochopitelně nárok.

    superkarma: 0 23.01.2010, 22:17:13
  15. [46] karym [*]

    Tanzánie — #44 Mám obavy, že jsi mě špatně pochopila. Vždycky bych byla pro záchranu kohokoliv a za jakoukoliv cenu. Ale o rozhodování se, zda někoho zachránit či nikoli jsem vůbec nepsala.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #47
    superkarma: 0 23.01.2010, 22:08:09
  16. avatar
    [45] kareta [*]

    Tanzánie — #44 máš naprostou pravdu! Já v té situaci byla, ne s dítětem, a je to ambivalentní, na jednu stranu hrozná úleva, po čase stres, zátěž, bezmoc a pocity viny, co si vlastně přeju, jak si to mohu dovolit, takové rouhání.....ach jo....Sml15

    superkarma: 0 23.01.2010, 21:59:51
  17. avatar
    [44] Tanzi [*]

    karym — #43 já už to chtěla nechat být (nereagovat), ale nedá mi to.

    Zase se trochu odvrátím od příběhu nahoře ......ano, lékaři dokážou mnohdy zázraky a vy jim to svým způsobem dáváte za zlé.

    Měly by jste ale stejný názor  kdyby se doktoři snažili oživovat např někoho po úrazu?

    S vidinou, že i když dotyčný přežije bude jeho život už životem ležáka, nebo ještě hůř?

    Jsem přesvědčená, že ne..že v ten moment ty doktory budete vyzdvihovat a děkovat.

    To co to přežití obnáší si uvědomíte až později.

    Ale situace už je tady a vy zase stojíte na začátku..rozhodnout se jak se k tomu postavíte.

    1. na komentář reaguje kareta — #45
    2. na komentář reaguje karym — #46
    3. na komentář reaguje Rikina — #49
    superkarma: 0 23.01.2010, 21:53:31
  18. [43] karym [*]

    OlgaMarie — #42 V mnoha případech je věda a pokrok kontraproduktivní. Množství těžce postižených novorozenců roste, protože je dnes lékaři umí zachránit. Ale za jakou cenu ptám se!, i když se s tím nedá nic dělat. A ani nemůže, kvůli ojedinělým výjimkám jak píše Bébina v příspěvku č. 13.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #44
    superkarma: 0 23.01.2010, 20:58:44
  19. avatar
    [42] OlgaMarie [*]

    Rikina — #37 Na výběr máš ve chvíli, kdy se rozhodneš, zda dítě mít či nemít. Nemysli si, že lékaři zodpovědnost nemají, když se rozhodují, zda nedonošené dítě nechají žít nebo jen dožít. Opravdu jsi tak přesvědčená, že bys dokázala po porodu lékařům říct, aby to mrně neoživovali a nechali ho umřít?Sml80Já nevím, jak bych se rozhodla.

    1. na komentář reaguje karym — #43
    superkarma: 0 23.01.2010, 19:38:24
  20. [41] sludka [*]

    Člověk musí obdivovat ženy, které se dokáží starat o postižené děti. Muži to často nevydrží a odejdou, jako to

    je v tomto příběhu. Z toho vyplývá, že i když se říká že ženy jsou křejhká stvoření, ale přitom vydží víc než muži.

    Přeji všem ženám, které vychovávají postižené děti hodně síly.

    superkarma: 0 23.01.2010, 19:15:56
  21. avatar
    [40] Tanzi [*]

    Rikina — #39 když myslíšSml80

    superkarma: 0 23.01.2010, 10:36:53
  22. [39] Rikina [*]

    Tanzánie — #38 No, já jsem se vyjádřila k výše psanému článku, nic víc, žádné krédo platné jednou univerzálně pro všechny situace. Sml80 

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #40
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:35:43
  23. avatar
    [38] Tanzi [*]

    Rikina — #30 tento příspěvek jsem brala jako tvé krédo, zrovna tak jako u přísp. č. 31Sml80

    A pak je úplně jedno jak k té situaci přijdeš.Sml15

    Ale nechme toho, nikoho neodsuzuju..jen si říkám, že lidi mají v sobě takové rezervy, že jsou možná nakonec sami sebou překvapený.

    1. na komentář reaguje Rikina — #39
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:33:25
  24. [37] Rikina [*]

    Tanzánie — #32 To je něco jiného, a to velmi podstatně. Výše popsaný případ se týká situace, kdy lékařská věda několika zákroky umožnila přežít jedincům, kteří původně životaschopní příliš nebyli. Za tu cenu, že byl odepsán silný a zdravý jedinec, pragmaticky řečeno. Osobně se domnívám, že v řadě případů si spíš lékaři ověřují a potvrzují, čeho všeho jsou schopni, a výsledky jejich práce, jakkoli jsou na první pohled úspěšné, mají skoro až povahu experimentu. Oni další zodpovědnost nenesou, oni jen postavili do života dva lidi, kteří nedokážou samostatně existovat, ale de facto tím rozhodli o celém dalším životě jejich matky. Sml80 Mně by to hodně vadilo, kdybych takto nedostala na výběr.  

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #42
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:28:39
  25. avatar
    [36] Tanzi [*]

    linde — #35 jo jasněSml67já jenom, že jsem reakce nevyžadovala.

    superkarma: 0 23.01.2010, 10:20:05
  26. avatar
    [35] Linde [*]

    Tanzánie — #34 chtěla jsem reagovatSml60

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #36
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:17:18
  27. avatar
    [34] Tanzi [*]

    linde — #33 nechtěla jsem vaše odpovědi, jenom vaše zamyšlení.

    Protože napsat to své NIKDY je strašně rychlé, když nevíme, dokud to nemusíme řešit.

    Já osobně si dovedu představit, že bych ukončila těhotenství z důvodu zjištěné vady na plodu.

    Ale po porodu, už bych se zřeknout děcka neuměla.Sml15

    1. na komentář reaguje linde — #35
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:14:37
  28. avatar
    [33] Linde [*]

    Tanzánie — #32 ale je jiná situace vybudovat si léta k dítěti vztah a pouto soužití a pak prožít nějaký průšvih, anebo mít možnost se rozhodnout po porodu. Záleží také na druhu postiženíSml80.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #34
    superkarma: 0 23.01.2010, 10:05:19
  29. avatar
    [32] Tanzi [*]

    Představte si toto:

    - máte už děti, jsou zdravé-štastné a vy s nima.

    Splnují všechny vaše představy jaké by měly být.

    Pak se něco stane (nemoc, úraz..) a ted je najednou všechno jinak.

    Vaše dítě je sice pořád vaše, ale už je úplně jiné, je zdravotně postižené.

    I potom nebudete mít sílu, i potom si budete tak jisté, že to neustojíte, že vaše svoboda je vám přednější?

    Nechci vaši odpověd, chci jenom, aby jste se nad tím zamyslely.

    1. na komentář reaguje linde — #33
    2. na komentář reaguje Rikina — #37
    3. na komentář reaguje cicinka — #48
    superkarma: 0 23.01.2010, 09:55:45
  30. avatar
    [31] Linde [*]

    nezvládla bych to, nemohla bych si takto postižené dítě nechat, prostě na to nemám. Potřebuji trochu svého režimu, trochu svobody.

    superkarma: 0 23.01.2010, 09:50:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme