Zajímavý příběh jsme si vyposlechli od jedné české muslimky. Islám přijala kvůli svému příteli ze Spojených arabských emirátů. Vždycky byla trochu nejistá a díky nošení čádoru se jí pěkně zvedlo sebevědomí...

Nedávno jsem se setkal s mladou českou muslimkou, říkejme jí třeba Andrea. Povídali jsme si o mnoha zajímavých věcech, ale mě zaujala hlavně její chvála čádoru - ženského muslimského oděvu, který ženu halí prakticky od hlavy k patě a popírá její ženské tělo.

Andrea souhlasila, že náš dialog o čádoru přepíšu do článku, když neuvedu její pravé jméno, což jsem jí přislíbil.

čádor

Zaujalo mě, že nosíš čádor. Mnoho muslimek tady u nás tenhle oděv nenosí... Proč ses pro něj rozhodla, nutí tě přítel?
Ani omylem, je to moje svobodné rozhodnutí. Ale máš pravdu, že jsem nad tím dlouho dumala. Je to velký symbol, jenže člověk si v něm nejdřív připadá jako ufon. Když si ale na ty pohledy zvykneš, je to v pohodě.

Takže ti vadily pohledy lidí, když jsi začala čádor nosit?
No, vadily, ale na ty se dá zvyknout. Nehodnotí tě, lidi jsou jen překvapení. Mnohem víc mi vadily pohledy kluků i holek, když jsem čádor nenosila. Kdykoli jsem šla dřív s referátem k tabuli, tak jsem ty pohledy cítila, hrozně mě to stresovalo při studiu. Teď, když mám na sobě čádor, na mě nikdo nekouká.

Počkej, počkej, chceš říct, že tě lidi přestali hodnotit?
Už se o to prostě nestarám. To ale jako chlap nepochopíš, stála jsem každý ráno před zrcadlem a věděla, že v učebně bude dvacet slepic a deset blbečků, kterým hlavou poletí, jak zase vypadám. Člověk uvažuje o tom, jestli mu náhodou nevyleze ramínko a někdo nebude mít hloupý poznámky, co si vzít pod oblíbenou sukni, která je na sluníčku trochu průsvitná, aby to nepopouzelo a zase aby to vypadalo dobře... ale nejseš holka, tak to těžko pochopíš, prostě když se blbě oblíkneš, tak na tobě najednou visí pohledy všech. Já to takhle měla celý roky.

Jinými slovy, díky čádoru jsi udělala vysokou?
No, takhle bych to zrovna neřekla, ale určitě bych teď nebyla doktorandka. Prostě bych na to neměla. Čádor mě hodně uklidnil. Vím, že toho spousta bylo jen v mé hlavě, ale i to se počítá. Chodím učit angličtinu, tedy spíš doučovat na jednu střední průmyslovku, tam to bylo nejmarkantnější, když jsem před ty kluky nastoupila v džínách a halence, polovina z nich mi celou hodinu koukala do výstřihu - pořád jsem se musela hlídat, jestli se mi náhodou nerozepnul knoflíček. Když jsem pak začala chodit v čádoru, byly nejdřív nějaké poznámky, ale pak si na to všichni zvykli a je klid. Já jsem v pohodě a kluci na mě nečučí.

Kam dál?

Reklama