Musím se přetvařovat, že jí mám ráda

Mou přetvářkou je vztah ke tchýni. Odjakživa se nemusíme. Jen co mě Pavel přivedl k nim, abychom se seznámily, bylo zle. Nejsem pro něj dost dobrá. Měla ráda Pavlovu předchozí holku a mě nemůže vystát. I když jsme se vzali a máme dítě, furt to v ní je.

Jenže malá Terezka babičku miluje – k ní se chová hezky, tak nechci dělat dusno. Stále to ale cítím. Jak u nás kouká co máme doma, jestli mám vytřeno. No prostě si hledá všechno, co bych mohla dělat blbě. Navíc mě pomlouvá před Pavlem. Kolikrát mu volá, že něco doma potřebuje pomoct a jen co je s ním sama, už to jede. Jak jsem neschopná, jaká jsem špindíra a pomalu že i o to dítě se nepostarám.  On mi to pak třeba i řekne, co zas měla za průpovídky. O to víc mě to pak žere. Jenže já nemám odvahu s ní bojovat. Stejně by to k ničemu nebylo. Nebydlí s námi, tak to vždycky se zatnutými zuby přežiju. I kvůli Terezce. Často nám ji hlídá. Ale jen u ní doma, k nám by nešla. Tak poraďte, co mám dělat, ale já jsem fakt měkká. Nemám na to jí poslat k šípku. Bylo by to ještě horší.  A Pavel to tak nevidí, je to přece jeho máma. Lekavka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To, že k vám tchyně nechodí, bych považovala za přínos. Manžel se zkrátka musí obrnit a nenechat se zviklat hloupými řečmi. Simona

Jak je to s vaší tchyní a ostatními příbuznými? Přetvařujete se? Pište na adresu:

redakce@zena-in

Reklama