Krásný a příjemný den posílám všem.

Bylo mi asi 17 let, moji matku někdo okradl v obchodním domě Bílá Labuť. Nepozorovaně jí vytáhl peněženku z tašky. Nemohla jsem pochopit, jak mohla být tak neopatrná, když bylo známé, že před vánočními svátky mají zloději sezónu.

A ejhle, taky na mě došlo.

Je to právě v tyto dny rok, co jsme s manželem nakupovali na tržišti, a dodnes si nejsem schopná uvědomit, jak je to možné, ano okradli mě. Vždy si dávám peněženku do kabelky, kam se nikdo nemůže dostat, ale...

Poslední stánek s ovocem a zeleninou, kde jsem platila, manžel stál vedle mne a nákup dával do tašky. Za námi fronta, jak to bývá, a já jsem si dala ve spěchu peněženku místo do kabelky do kapsy u bundy. Nikdy to nedělám, ale honem, aby mohli nakupovat další zákazníci, jsem manželovi pomohla se zbytkem nákupu do tašky. Moje jediné vysvětlení, proč mě mohli okrást.

Byla zima, a tak jsme si došli na svařené vínko, vůně přímo lechtala žaludek. Chci platit, automaticky hledám peněženku v kabelce, nic. Prohledávám kapsy u bundy, nic. Manželovy narážky, no jo, to je ten Tvůj nepořádek v kabelce... Mě tak vytočil, že jsem pro jistotu vše vyndala na stůl, peněženka nikde. Jedna z mých kamarádek také přišla na svařené vínko, když viděla moje rozčílení, již jsem doslova plakala, vždyť mě se nikdy toto nestalo, půjčila mi peníze na zaplacení. Ovšem to mi ještě nedocházelo, co mě teprve čeká, vždyť jsem v ní měla tři platební karty, občanský průkaz, průkazku ZTP, kartu zdravotní pojišťovny a jiné doklady.

Nedalo se nic dělat než jít na polici a ztrátu nahlásit. Byla tam příjemná mladá policistka, která se mnou vše sepsala a poučila, co mám nyní udělat. Okamžitě zablokovat platební karty. Jak řekla, manžel za mne udělal, nebyla jsem schopná nějakého dalšího jednání, teprve jsem si uvědomila, že peníze, které v peněžence byly, nejsou jedinou ztrátou.

Následovalo nové OP, znovu odblokování platebních karet, znovu obnovení ZTP. Ale vše se platí a ne v malých částkách.

Moje ztráta se vyšplhala na slušnou sumu, ale můj manžel mě uklidňoval jedinou a správnou větou: „Když nejde o život, nejde o nic,“ ano, říká se to jinak, nebudu ho opakovat, všichni to znáte.

Nebudete mi věřit, je to již rok za mnou, ale já se bojím větší peníze mít u sebe a vždy je dávám manželovi do jeho náprsní kapsy, tam se snad zloděj nedostane, i přes jejich umění v okrádání.

Zdravím

Věrulinka


Tak to vidíte, jsou rychlí. Ale je dobře, že s vámi manžel byl a pomohl vám situaci vyřešit. Nezbývá než popřát, aby se vám to už nikdy nestalo...

Napište nám i vy svůj příběh na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama