Bulvár

Multidyslektickou dcerku učí čtenářka mamina 73

Dobrý den, se mnou se doma nikdo neučil. Když jsem přišla ze školy, musela jsem se postarat o zahradu, zvířata, později i o domácnost. Na učení doma čas nebyl, uměla jsem to, co jsem se naučila cestou do a ze školy + o přestávce. Ostatní děti se bavily, kočkovaly o přestávkách, já jsem se učila. Máma byla učitelka v mateřské školce, takže neexistovalo, že bych něco neuměla. Střední školu jsem nevybírala ani tak podle toho, co by mě bavilo, jako spíš podle toho, aby to bylo dost daleko na dojíždění, abych se stihla naučit. Naštěstí se mi podařilo si školu najít skoro hodinu cesty od domu, takže to byl čas, který mi na učení musel stačit.

Nejstarší dcera, když měla nastoupit do základní školy, měla velmi špatnou výslovnost (byť její babička měla na starosti děti ve školce s vadou výslovnosti, u vnučky to neslyšela), navíc já jsem měla doma v péči svého postiženého bratra, který také špatně mluvil a dcerka, protože s ním hodně komunikovala a hrála si, tak mluvila velmi podobně jako on. Jenomže to v 6 letech bylo asi tak jako když opakuje čtyřleté dítě.

Takže dostala odklad školní docházky o jeden rok, dokonce se uvažovalo i o druhém roce, ale protože dcera patřila mezi větší děti, tak by v první třídě velmi "vyčuhovala" a tak druhý odklad nedostala. Měli jsme smůlu na paní učitelku hned v první třídě, i když byla dcerka multidyslektická - dyslektik, dysgrafik, dyskalkulik, tak toto paní učitelka neodhadla a sdělila jí (před všemi ostatními spolužáky), že je "tak blbá, že nezvládne ani zvláštní školu, natož snad normální

 ". I když na konci první třídy dcera skoro propadala, já se zajímala o možnosti jejího dalšího setrvání ve škole. Byli jsme na několika vyšetřeních v pedagogicko-psychologické poradně, i u jiných psychologů, na testech školní zralosti .... Říkala jsem si, že zvláštní škola bude jedno z posledních řešení (poslední by byla výuka doma). Náhodou jsem objevila běžnou základní školu, ve které byli speciální integrační třídy (dřív se jim říkalo vyrovnávací) s malým počtem žáků. U nich ve třídě bylo 13 dětí. Měly úžasnou paní učitelku, s individuálním přístupem k žákům, dceru si do třídy vzala a na konci druhé třídy měla dcera samé jedničky. Takže si myslím, že v původní škole nebyla chyba jen na straně dcerky, ale hlavně na straně paní učitelky.

Po ukončení prvního stupně jsme měli možnost výběru - některé děti šly do svých původních škol, vedené jako integrované, jiné odcházely na zvláštní školy, dcera zůstala v této škole, už v běžné třídě (mikrotřídy pro druhý stupeň neměli) také vedená jako integrovaná se specifickými poruchami učení.

Učit se s ní obnášelo každý den zkontrolovat všechny sešity, výpisky si psala na papíry, které teprve když jsem opravila, tak mohla přepsat do sešitů (tu chybělo slovo, tu část věty, háčky a čárky jsme opravovaly pak společně), vystřihovaly jsem obrázky, psaly referáty. Ještě v deváté třídě jsem musela kontrolovat tašku do školy, jestli tam má vše podle seznamu co tam má mít, protože na to zapomínala, včetně penálu, psacích potřeb a podobně. Prodejnu s učebnicemi znám velmi dobře, spolenčně jsme tam vybíraly různé procvičovací sešity, pomůcky na doma.

Devátou třídu ukončila s vyznamenáním, nastoupila na učiliště - obor cukrářka. Je manuálně zručná, práce jí baví, letos bude dělat závěrečné zkoušky. I po dobu střední školy se s ní učím, i když je pravda, že mnohem méně než na základní škole, opravovat sešity ale stále potřebuje, protože kdybych to neudělala, nebude schopná se z nich učit.  S odstupem doby jsem moc ráda, že jsem tenkrát po první třídě neposlechla její učitelku a nedala dceru do zvláštní školy.

Toť náš příběh s učením

Mějte se hezky  - mamina 73

Klobouk dolu před vaší trpělivostí a hlavně důsledností. Své dceři jste hodně pomohla.

Co vy na to, milé ženy-in? Máte také zkušenosti s dyslektikem? Napište nám o nich. Jak jste se učila vy? Šlo vám to dobře, nebo vás do toho museli rodiče nutit. Máte nějakou vzpomínku na učení v dětství? Co byste se chtěla naučit ještě dnes?

Pište na redakce@zena-in.cz

   
03.03.2011 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] átéčko [*]

    Možná by ses divila, ale ve zvláštní - speciální škole se automaticky věnují dětem individuálně. A děti vycházely bez stresů.

    superkarma: 0 03.03.2011, 20:31:15
  2. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    mamina73 — #3 Ke mně chodívala domů kamarádka mé dcery,  číst mi přes mřížku, abych ji slyšela. Její maminka se vracela dlouho z práce a tohle nebylo v jejích silách zvládat.

    superkarma: 0 03.03.2011, 18:21:52
  3. [3] mamina73 [*]

    S denními nácviky je to pravda - okolí občas nechápalo, proč já beru učení i na dovolenou, učíme se o prázdninách a podobně. Samozřejmě, že při takových dnech jsme se neučili tolik jako během roku, ale krátké procvičování bylo užitečné a i učitelka oceňovala, že dcerka se rychleji po prázdninách zapojovala zpět do učení, oproti například jiným dětem, které se za celé prázdniny na učení ani nepodívaly.

    Teď už je to trošku snažší, protože rodiče si mohou popovídat a vyměnit zkušenosti přes internet, my jsme ho doma až do nějaké čtvrté třídy dcery neměly. O to víc jsem navštěvovala knihkupectví s učebnicemi, kde mě překvapila obrovská nabídka učebních pomůcek pro děti.

    Věřím že i zvláštní školy mají své místo a některé děti tam být musí, zároveň ale některé děti jsou tam možná zbytečně. Jsem ráda, že se dceři podařilo úspěšně dostudovat v běžné škole.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #4
    superkarma: 0 03.03.2011, 17:11:53
  4. [2] Samík97 [*]

    Jsem kantorka v.v., mamina 73  má můj veliký obdiv. Ve své praxi jsem se s takovým případem setkala asi 3x a dodnes se jejich dítko dobře uplatňuje.Bohužel, mnohá maminka nemá na domácí doučování dětí s DYS- ani chuť ani čas a tak mnohdy končí ve zvláštní škole.Měla jsem ale i takovéhoto žáčka, který s přehledem maturoval. Jsem pevně přesvědčena, že to jde, ale NE bez pomoci rodiny.Dyslektické nácviky jsem taky s dětmi dělávala, ale chce to DENNĚ. Bez procvičování by dětem další učení "ujíždělo" a už by se z toho nevyhrabaly.

    superkarma: 0 03.03.2011, 16:07:15
  5. avatar
    [1] krokodylice [*]

    Přeji hodně radosti z cukrářky! Je to odměna za trpělivost.

    superkarma: 0 03.03.2011, 14:02:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme