Bulvár

Můj život s knihomolíky

Chtěla být veterinářkou, osud ale rozhodl jinak – teď se stará o jinou „zvěř“, o čtenáře dětského oddělení karvinské knihovny. Půjčuje knížky, češe culíky a radí -náctiletým s milostnými problémy. Do naší soutěže O nej...povolání se přihlásila možná i kvůli dopisu od bývalého čtenáře, který knihovnicím napsal úplné vyznání: „Myslím, že právě úzké spojení s knihovnou a lidmi okolo ze mě udělalo takového člověka, jakým jsem. Dětské oddělení pro mne bylo jakýmsi útočištěm - a to nejen v těžkých chvílích. Byly to právě milé paní knihovnice, které mne vždy, když to bylo zapotřebí, podržely, podpořily či naopak zkrotily. Dá se říci, že jen za to, že mě někdy dokázaly (nebo musely :-)) poslouchat, by si zasloužily metál.“

Jmenuji se Yvona Kozubková, narodila jsem se ve znamení Střelce a letos se v relativním zdraví a pohodě dožiji 42 let. Narodila jsem se a žiji v hornickém městě Karviná, o kterém mají mnozí zkreslené, vesměs negativní informace. Je na každém, aby přijel a zjistil, že naše město je opravdu zelené a krásné.
Jako malá jsem chtěla být popelářkou, což rodiče kvitovali s obavami, neboť jsem popelnice i prolézala a nosila domu různé vyhozené věci. Později, na základní škole, jsem toužila stát se veterinářkou, a s tímto cílem jsem se rozloučila až po několikátém odmítnutí na VŠ v Brně. A protože jsem řekla, že do kanceláře nikdy, nastoupila jsem v 18 letech do porodnice Státního statku Karviná. Těžká práce, dodatečně skládám hold všem ošetřovatelům zvířat. Veškerá dřina ale byla odměněna okamžiky, kdy se nově narozené telátko stavělo na nožky a hledalo mámin struk.
Po skoro třech letech jsem nastoupila do dětského oddělení Regionální knihovny v Karviné. Tenkrát jsem si říkala, že je to na moment, než se najde něco jiného. Je to již 20 let.

Která byla Vaše nejmilejší knížka, když jste byla dítě? A kdybyste měla jmenovat svoji „top 10“ teď, v dospělosti – i když je to hrozně těžké, já vím – které knížky by v ní byly?
Těžká otázka, spíše bych jmenovala několik, ke kterým se vracím velmi ráda a také je doporučuji dětem. Jednoznačně pohádky, Malý Bobeš, „verneovky“, Švýcarský robinson, Příběh lvice Elsy, knihy Jamese Herriota, Starořecké báje a pověsti. Nemůžu vybrat tu nej. Je to o náladě a chuti, co dnes budu číst. A v dospělosti? Určitě literatura faktu. Jsem otevřená jakémukoliv tématu, jen mne ta kniha po přečtení prvních řádek musí zaujmout.

Kdybyste ztroskotala na pustém ostrově a vyplavala truhla, jakou knížku byste v ní chtěla najít?
Tak to bych si přála, aby v ní byl Průvodce, jak přežít na pustém ostrově :-)). Také bych přivítala knihy Julese Verna. Právě proto, že jeho hrdinové taky prožívali podobná dobrodružství.

Je podle Vaší zkušenosti pravda, že děti málo čtou?
Současné dětské čtenářství je jinde než před 15 lety. S médii jako CD, DVD a internet se snažíme nebojovat, ale nalákat jejich prostřednictvím děti na četbu - a to jakýmkoliv způsobem, byť pro knihovnu netradičním. Když jsem četla já, nechala jsem si děj přehrát ve svých představách, pro současné čtenáře je ale jednodušší přijímat ho v podobě filmu. A žel, projevuje se to na nich. Zejména to poznáváme v tom, jak dětem chybí slovní zásoba. Znají odpověď, ale nedokážou najít vhodná slova.

Dětská psycholožka mi jednou řekla, že na základní škole je celkem jedno, co děti čtou, hlavně že vůbec čtou – že si osvojují ten návyk a trénují. Ať jsou to třeba dívčí románky nebo pitomé horory, hlavně když získají lehkost a snadnost čtení. Myslíte si to taky?
Je pravda, že děti musí samy zjistit, co vlastně chtějí číst, jaký mají zájem, a do té doby je jedno, co vlastně čtou. Opravdu jde o návyk, o hygienu čtení a způsob, jak se ke knize chovat. Myslím si, že dar četby by měl být dán doma, v rodině, ve čtení do postýlky, a pak se prohlubovat ve škole a v knihovně. A i když možná některé zprávy znějí katastrofálně, pořád jsou zde čtenáři, na kterých je vidět, že se to děje.

Máte mezi svými čtenáři nějaké osobité týpky? A nějaké „veselé historky z regálu“ by nebyly? :-)
Tak jako jinde, i u nás máme pilné čtenáře i „výtečníky“. Ke každému si vytvoříte osobní vztah, tak vlastně vznikl náš neoficiální kroužek Knihomolíků. A výtečníci? Nechám spíše mluvit je samé. Jedná se o perličky, které s radostí sbírám, a mám jich nepřeberné množství.

Beseda pro děti.
Tak, děti, co se vám na našem povídání o pohádkách líbilo?“
Vaše hodinky, paní knihovnice…“

6. 7. 1415 byl upálen v Kostnici kdo?“
Ježíšek…“

Martine, proč jsi k nám tak dlouho nepřišel?“
Já polkl víčko z číňáku.“
A?“
No já musel počkat, až ze mne vyleze…“

V nabídce máme i půjčování časopisů pro dorůstající, např. Bravo a Bravo Girl. Jednoho dne se mi v knihovně sešla skupinka skalních pubertálních knihomolíků. Dlouho zkoumali právě tyto časopisy, po chvíli přišel jeden a ptal se:
Paní knihovnice, co jsou to Venušiny kuličky?"
Roberte, když půjdeš po ulici a uvidíš ženu, která se směje na celé kolo, má je.“
Paní knihovnice, pak vy je musíte mít pořád…!“

Máme s dětmi docela rodinné vztahy, kolikrát češeme culíky nebo děláme domácí úkoly, pak se nedivte, že za námi přicházejí se svými problémy. Na nás je, abychom si s tím poradili. A věřte, je to mnohdy dost těžké.

Jak vypadají „knihovnická čtení“, o kterých se váš věrný čtenář zmiňuje ve svém dopise?
Knihomolická povídání“ je akce, kterou jsem vymyslela zhruba před 8 lety. Jde o blok týdenního povídání k danému tématu. Začali jsme Strašidelným čtením - objevili jsme třeba, kolik hrůzy a strašidelna skrývá Erbenova Kytice nebo jací netvoři jsou ve Starořeckých bájích i pověstech. Na každý den jsme měli připravenou tipovací soutěž, něco na způsob Věřte nevěřte. Ke každému období a ke každé akci samozřejmě knihovnu zdobíme, takže nechyběly ani dýně a strašidla.
Takové čtení a povídání míváme taky na téma Vánoce a vyrábíme při něm třeba adventní věnce. Taky si děláme vánoční posezení s dárečky. A po Novém roce se rozjíždí nový kolotoč čtení, třeba o první lásce, cestování nebo o našem městě. Hlavním cílem je přitáhnout děti ke knihám, o kterých třeba vůbec nevědí, že existují, a pomoci jim objevit to, o čem třeba nemají ani potuchy.
Další akcí je třeba Prázdninová nenuda, kdy máme pro všechny děti, které jsou zrovna doma, připraveny týdenní bloky, kde se třeba učí vázat uzly, vyrábět amulety nebo prázdninové knihomolické triko, rámečky či gelové svíčky.
Vím, že to možná vypadá, že si v knihovně hrajeme, ale tomu všemu předchází příprava, která už tak hravě nejde. Jde o získání sponzorů pro naše aktivity, propagaci... Chceme knihomolíky do knihovny dostat a hlavně udržet, vrátit je knize a věřte, ten boj je tvrdý. Máte pak vážně dobrý pocit, když se i vyrostlí knihomolíci jen tak za vámi staví a zavzpomínají, jak jim bývalo v knihovně dobře... To je moje mzda a nastartování, proč pokračuji dál. Stojí to za to.

Taky jste si chodily do knihovny nejen pro knížky, ale i pro lidské slovo?
Máte na nějakou knihovnici pěknou vzpomínku?
Nebo jste se jí spíš bály, protože vás hubovala za zpoždění?
Co jste si z knihovny nejradši odnášely? Dívčí romány? Mayovky?
A zajdete tam ještě dnes, nebo už si knížky rovnou kupujete?

   
13.08.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. [18] VendaZ [*]

    chtěla jsem být knihovnicí

    superkarma: 0 30.12.2007, 15:47:30
  2. avatar
    [17] marcela-1 [*]

    Malého Bobše nemusím,ale všem doporučuji spisovatelku Franckovou nebo Řeháčkou-supr četba

    superkarma: 0 17.11.2007, 09:33:52
  3. [16] Lyoness [*]

    To vsechno k tomu patri... ja treba jako mala nevnimala nejakou proletarinu z Barunky - byl to pro me proste pribeh o holcice...
    To je jako byste dneska ostouzely nejake knihy jen proto, ze je tam deleni na chude a prachace a tak....
    Zalezi na rodich, jak pripadne nejasnosti detem vysvetli...

    superkarma: 0 14.08.2007, 11:59:46
  4. avatar
    [15] *modrá [*]

    kose: líp voní nová kožená kabelka

    superkarma: 0 13.08.2007, 21:27:43
  5. avatar
    [14] vininka [*]

    Kuře: Taky si myslím....

    superkarma: 0 13.08.2007, 20:57:09
  6. avatar
    [13] Vivian [*]

    Malýho Bobše jsem teda nečetla, ale propaganda v umění mi obecně nevadí (namátkou třeba Triumph des Willens ), nevadí mi třeba ani ve starých filmech a seriálech, většinou se tomu člověk spíš zasměje nebo si uvědomí realitu tehdejší doby, ale že by mě to nějak dráždilo, to ne...

    superkarma: 0 13.08.2007, 19:58:40
  7. avatar
    [11] Meander [*]

    Bože, proč píšu Hněvu s velým H...

    superkarma: 0 13.08.2007, 19:30:09
  8. avatar
    [10] Meander [*]

    Malého Bobše nesnáším stejně jako nesníším Hrozny Hněvu. Barunka od Zápotockého je taky plná socialistické propagandy, ale ta je tam vypsaná přímo a dá se přeskočit. Zbytek je milé čtení.

    superkarma: 0 13.08.2007, 19:29:14
  9. avatar
    [9] Kuře [*]

    Jupíí: Bohužel vím o miminku, které zemřelo jenom kvůli chudobě rodiny, nedostatečné výživě a strachu jít k lékaři lékaře, když ho nemůžou zaplatit. A jsem znala paní, která poprvé ochutnala párek ve svých 15ti letech... A od 12ti let dělala služku.
    V Bobši je jistě kus propagace, ale taky kus tehdejší reality.

    superkarma: 0 13.08.2007, 15:11:51
  10. [7] kose [*]

    ja vzdycky chtela pracovat v knihovne ta vune knizek... no, delam neco jinyho

    superkarma: 0 13.08.2007, 14:29:30
  11. [6] Bellana [*]

    Jupíí: No, já nevím, možná socialistická propagace, ale je v ní kus pravdy. Dva sourozenci mojí maminky se nedožili jednoho roku, další přežila jen díky tomu, že s ní babička denně pěšky chodila sedm kilometrů k lékaři a sedm zpět, protože neměla peníze, aby cestu lekáře k nim zaplatila a v ordinaci to bylo levnější. A takto chodila skoro měsíc. Ale chápu, že je veselejší číst Kaju Maříka nebo Rosamunde Pilcherovou, či jak se ta osoba jmenuje.

    superkarma: 0 13.08.2007, 13:58:13
  12. avatar
    [5] *modrá [*]

    cmelda: Jupíí: a mě se Malej Bobeš dycky líbil

    superkarma: 0 13.08.2007, 12:55:50
  13. avatar
    [4] cmelda [*]

    Jupíí: taky jsem to do dneska nepochopila, udesne cteni

    superkarma: 0 13.08.2007, 09:20:16
  14. avatar
    [2] Jupíí [*]

    Proboha, jak někdo může doporučovat dětem Malého Bobše. Strašlivá kniha!! Jako dítě mě z ní z, povinné četby, vstávaly vlasy hrůzou. - mrtvý bratříček, křivdy kvůli chudobě, sežranej párek. Typická socialistická propagace. Fuj

    superkarma: 0 13.08.2007, 07:31:42
  15. avatar
    [1] liva99 [*]

    Jako malá jsem chodívala do vesnické knihovny, kde knihovnici dělala naše paní učitelka češtiny. Dodnes vzpomínám na její rozevláté červené šaty - taky jsem takové chtěla a na její voňavku.. Také se mi vždy vybaví praskající oheň, protože se tam topívalo ve starých kamnech, která trochu čudila. Vůbec mám ty vjemy pořád nějak přes čuch... Bylo tam takové přítmí, spousta hrubých regálů, vrzající podlaha... Dodnes miluju staré domy. Manžel tomu říká "láska pro barabizny na buldozer" :o)
    Co se týká knih, brala jsem vše, co se dalo nazvat knihou a opravdu si některé "poznatky" vybavuji i dnes skoro po 20 letech...
    Později jsem začala chodit znovu do knihovny, ale teď je to už jiné - chodím se svými dětmi /momentálně čteme Neználka:o)/
    Knihovna je to v zámku, paní knihovnice většinou sedí u počítače, regály jsou pěkné, je tam koberec, spousta světla, ale já se pořád ve vzpomínkách vracím do "své začouzené knihovny" :o)

    superkarma: 0 13.08.2007, 06:52:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme