Děkujeme za první příspěvek na téma Barvy. Jak barevný je život čtenářky s nickem TTT, jste se dozvěděli z titulku, ale čtěte dál, stojí to za to.

Můj život je barevný jako vyvržený vlašský salát... s rohlíkem. Nikdy jsem nelpěla na jedné barvě a nepreferuji žádnou. Nicméně mám pár výrazných vzpomínek výrazných barev.

Nikdy nezapomenu na šílený odstín zelené na mých kalhotách, které mi maminka pořídila bůhvíkde. Původ materiálu netuším, ale na ohmat se mi zdálo, že tím NASA utěsňuje toalety v kosmických lodích. A co vyrobí NASA je nezničitelné. Kdykoliv jsem si je vzala na sebe, měla jsem stejný odstín v obličeji. Prostestovala jsem. "Až je donosíš, koupím ti jiné." Copak jde donosit a prošoupat něco takového? Dva roky mi trvalo, než jsem z nich vyrostla. Od té doby jsem si nikdy nekoupila na sebe nic zeleného.

Když jsem si udělala čerstvé papíry, manžel rozhodl, že jeho auto se otloukat nebude. Zakoupil stařičkou stodvacítku. A že mě měl rád, nechal ji nalakovat na jasně žlutou barvičku, pojmenoval ji smajlítko a její i mé jméno nechal vylepit na všechny strany. Asi aby se mi hůř odjíždělo od nehody. První auto v příkopu pod mým velením, bylo to jeho:)

Bílá je pro mne synonymem lékařského pláště. Mám z nich panickou hrůzu. Ne, nebrečím, nedožaduji se lízátka ani obrázku, jsem uplně v klidu. Jen tam uvnitř všechno prchá a vzpouzí se. Jednou mi nějaký medik měřil tep. Mlčky chytil mé zápěstí, povytáhl obočí, pohledem zhodnotil olivovou barvu mého obličeje:" Je vám něco?" podotýkám, byla to jen rutinní vstupní prohlídka. " Bojím se doktorů, takhle vypadám vždycky, pokračujte." Pro jistotu se pak vrátil k psacímu stroji a již na mne nesahal.

Oranžová byla první mikina, kterou jsem si koupila za peníze na obědy. To období pubertálního vzdoru je děsné. Já i mé okolí je rádo, že je to za mnou. Dnes už bych radši ten oběd. Nosila jsem ji dlouho. Byly to obědy na celý měsíc. A to už si člověk s mým apetitem věci váží.

V mém šatníku žádná barva navrch nemá. Ani v životě. Barvy mě obklopují a jsem ráda, že je jich celá škála, že nejsem limitována.

Jediné, co mě dokáže rozhodit je, když něco má mít určitou barvu a nevidělo ji ani z rychlíku....naposledy make up. Zjištěno po aplikaci. Co naštve mě, nerozhodí manžela:" Když nepomůže malování, zkus tapety...a nebo se na to vybodni a na druhé straně hlavy začni od začátku."

Tora

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Tak to s tím make-upem je mi nějaké povědomé. Zkoušet ho v zářivkách a na zápěstí se opravdu nevyplácí.

Napíšete nám také něco na téma BARVY? Máte nějakou oblíbenou? Mění se věkem váš barevný vkus? Umíte barvy kombinovat? Máte raději výrazné barvy nebo neutrály? A co inetriér? Máte vymalovaný byt barevně, nebo se držíte klasiky?

Napište a rozbarvěte dnešní téma redakce@zena-in.cz

Tento kosmetický dárek můžete získat za příspěvek

cena

Soutěž: V této novince je tučně vyznačena první soutěžní barva

 

 

 

Reklama