svěřuje se naše čtenářka s nickem Janaa1. Celé dětství a dospívání měla pocit, že se mámě nedokáže s ničím zavděčit a měla na ní zlost. Když se vdala, porodila vlastní děti, začala svůj vztah k matce přehodnocovat

Dobrý den všem ženám in. Děkuji Vám za dnešní téma. Můj vztah s maminkou byl velmi komplikovaný. Celé dětství a dospívání jsem měla pocit, že nejsem pro mámu dost dobrá, že jí překážím a ona svou lásku věnuje sestře.

V podstatě jsem se narodila proto, že, sestra měla úraz, tak co kdyby...Věřte, že nebylo lehké s tím žít. Dělala jsem, co jsem mohla, snažila jsem se ve škole,,abych měla samé jedničky. Co bylo u sestry pochváleno, byla u mě samozřejmostí. V pubertě jsem se zařekla, že to, že se ke mě mamka chová jako diktátor, jí nikdy neodpustím....Ať jsem udělala cokoliv, všechno bylo špatně. A tak jsem se hodně brzy vdala a měla děti, jen abych vypadla co nejdál od domova.

Až když se mi narodila dcera, po ní druhá a pak dvojčata, poznala jsem, že být mámou není lehké. Snažila jsem se být jiná máma než ta moje a tak jsem chválila, hladila a pomáhala. Nevím, jestli jsem to dělala dobře- to nevíme žádná z nás. Stálo a stojí mě to hodně přemáhání a nervů, dnes už vím, že maminkovství není jen chování voňavých miminek, ale i strach nad dětskou postýlkou, když mají děti horečku, foukání na rozbitá kolena a žehlení průšvihů, občas je to i o velkém sebezapření, když vidím v očích svých puberťáků stádo rohatých zvířat a tak nějak mi postupem času došlo, že i ta moje máma to vše vnímala asi jinak než já.

Třeba jen v dětství nezažila moc lásky, co si budem povídat, v době kdy se narodila, bylo kolem válka a život moc jednoduchý nebyl...Dnes už vím, že určitě dělala vše podle svého nejlepšího svědomí a pomalu si k sobě hledáme cestu.

Jak stárne, je smířlivější, a není tak tvrdá a neústupná. A já jen doufám, že všechny mé 4 děti si cestu ke mě po pubertální revoltě najdou o něco rychleji . A co bych vzkázala mamince dnes? Mami, já už se na tebe nezlobím. Vím, že jiná nebudeš a tak občas zatnu zuby a napočítám do deseti a pak tě obejmu.

Mám tě totiž ráda ... Janaa1

Milá Janaa1, čas všechny rány zhojí, ale sama si to asi nedokážu představit. Když máma protěžuje jedno dítě na úkor druhého, vůbec si neuvědomuje, jak zraňuje jeho duši. Ale jste moudrá žena a přes křivdy, které jste pociťovala, se dokážete povznést. Držím vám palce, abyste si s maminkou k sobě našly cestu

Reklama