.

Můj venezuelský adrenalin, díl 9.: Na koně!

Cestování

Můj venezuelský adrenalin, díl 9.: Na koně!

Minule jste se dočetly o dobrodružství, které místní průvodci dokáží připravit nic zlého netušícímu turistovi pod vodopády, a dnes se dozvíte, že se nepářou ani s těmi, kteří se poprvé v životě chtějí projet na koních.

Přítel výlet na koních naplánoval velmi rozumně až na předposlední den před odletem. „To víš, kdybychom spadli a něco se nám stalo, tak abychom neměli zkaženou dovolenou…“ Pokud jste četli můj seriál o Mauriciu, možná si vzpomínáte na pěknou fotku, kdy kterou jsem pořídila z pláže u prvního hotelu, kdy kolem našich lehátek každý den v podvečer brouzdali koníčci. Romantika na desátou!

Jenže tam přišla koňská atrakce na nekřesťanské peníze a přítel navíc neměl pocit, že by měl něco takového někdy zkoušet. I když jsem ho hecovala: „Hele, jezdil jsi na slonu, na velbloudovi, přece to musíš zkusit i na koni, ne?“ Od krotkých koníčků, kteří, chudáci, slouží laikům i vyšších váhových kategorií, se žádná zrada čekat nedá.

Přijel pro nás ráno džípem sympatický postarší Indián a odvezl nás na farmu francouzského majitele, která by snad udělala dobrý dojem i na mou redakční kolegyni – vášnivou koňařku Danu. Všude stylové, čisté, koníčci menších postav v pěkných ohradách….

Venezuela

Venezuela

Venezuela

Venezuela

Aha, támhle je ta kruhová, tam nás to nejdříve budou učit, usoudila jsem zkušeně, když přítel vyplnil kolonku „začátečníci“ za oba. Já se sice na koni projela v mládí asi 6x, a dokonce se učila i takové to „vysedávání“ při klusu (ke cvalu jsem se nedostala), ale opravdu jezdit skutečně neumím.

Venezuela

Nalézali jsme se v nejpahorkatější části ostrova, ale ani ve snu mě nenapadlo, že nás poženou na nejvyšší vrcholky hor, které se tyčily nad farmou, kde si budeme hrát na Vinnetoua. Čekala jsem bezpečnou cestičku mezi kopci a pláž.

Jenže všechno bylo jinak! Žádný kruh, žádná výuka, maximálně nám starší Indián předvedl, kam škubnout, když chceme jet doleva, a kam doprava, jak koně pobídnout k větší rychlosti a jak zastavit. A pak už šup na koňský hřbet (byla jsem hrdá, že jsem to zvládla jen s mírnou pomocí hned na poprvé sama  - před 20 lety mě museli na koně vyzdvihnout), z kterého jsme očekávali Venezuelu úplně nejkrásnější.

První minutu jsem pochopila, že mé kluzké plátěnky nejsou to nejvhodnější (na džíny mi přišlo vedro) a ještě méně vhodné jsou do třmenů tenisky – sálovky. Konečně jsem plně a pozdě pochopila, PROČ speciální kalhoty a hlavně jezdecké boty. Místo kožené uzdy jsem držela jakési umělohmotné lano. 

No co, zvládnu to -  za chviličku už jsem se cítila v sedle dobře. A přítel je takový ten typ od přírody šikovný na všechny sporty, které já mám „vydřené“ (akorát trošku líný). Takže na koni se mu líbilo a neměl sebemenší problém, i když jsme k mému šoku začali stoupat po uzoučkých kamenných cestičkách do prudkého kopce. A to ho nechali jet jako posledního (!), ačkoliv se jim snažil naznačit, že jede poprvé v životě (asi mu nerozuměli). Když jsem zjistila, že vlevo propast, vpravo propast, přestala jsem mít strach o něj (vesele si při jízdě ještě fotil).

Venezuela

Venezuela

...a začala propadat panice. Vždyť stačí, aby mé kobyle jménem Cervesa (šp. pivo) uklouzlo kopyto, a já bych se asi v těch kalhotách, botách a s tím provazem třeba v sedle neudržela a zřítila se dolů. Bože, aspoň ať je střízlivá, ať to jméno nedostala proto, že ráda chlastá, projelo mi hlavou. Starý Indián jel rychleji než já, a tak mladý Indián, jedoucí mezi mnou a přítelem, mi pořád mlaskal na Cervesu, takže poslušně občas i klusla.

K mé velké úlevě jsme stanuli na nejvyšším bodě a nastalo focení. I když se usmívám, do smíchu mi fakt není. „Copak jsem se zbláznila?“ říkala jsem si „…a mám potřebu si hrát ve svém věku na Nšo-či či Rybanu“? Na takové úvahy ale bylo pozdě.

Venezuela

Prudké klesání nebylo o moc lepší, vzpomněla jsem si na jízdu na velbloudu po dunách a taky na westerny, a nakláněla se co nejvíce dozadu, abych nepřelítla Gervese přes hlavu.

Konečně nás čekalo vysněné projíždění po mořském břehu. Jenže – ouha – starý indián nezamířil na pláž, ale rovně do hlubiny, jako by se hodlal s koněm vykoupat!

Přestože jsme měli nařízeno jet přesně za Indiány, vzbouřila jsem se (mám strach z hloubek a plavání na hřbetu koně jsem ještě netrénovala), trhla provazem doprava a zařvala: „Cervesa, no!!!“ Poslechla, a tak jsme spolu hezky jely jen po kotníky ve vodě (Cervesiných, ne mých). Indián se zastavil a vracel k nám. Jenže tímto činem jsem tempo výpravy zdržela a přítelův kůň, navyklý udržovat metrový rozestup, se dal nečekaně do rychlého klusu (nebo cvalu – přítel to nepozná) a prý tentokrát měl na mále on (i když spadnout do vody je lepší než kamkoliv jinam).

Venezuela

Věřte, že kdyby z té naší dvojice byla bohatá já, a ne můj přítel, měla bych podezření, že Jorche z předešlého dílu a Indián od koní jsou spolčeni a zaplaceni, a když se nepodařilo mě shodit do vodopádu ani do rokle na koni, hodlali mě utopit v moři. Někdy se hodí být chudá jako myš, když máte o 20 let mladšího partnera… :)

Pak už jsem si jenom hooooodně užívala! Jeli jsme ještě pár km (celý výlet trval asi 2 hodiny) a přítel nutil mladého Indiána, aby nasbíral aspoň pár nádherných velikých klasických karibských mušlí, kterými byla opuštěná pláž doslova poseta, jelikož jsme měli zákaz v průběhu výletu sesedat.

Zažívala jsem pocit vášnivého houbaře, který šlape mezi nádhernými hřiby a nesmí se pro ně sehnout.

Projížďka skončila, Cervese jsem poděkovala, Indiánům taky – byli milí a ten mladý, ještě než nás starý naložil do džípu, mi daroval obrovskou mušli, kterou jsem musela nechat v hotelu (velké riziko při od- i dovozu).

Příště nabídnu zajímavé snímky a zážitky, které se do seriálu nevešly, a s Venezuelou se rozloučíme.

Minulý díl:

   
30.08.2013 - Exotika - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. [2] Anai [*]

    Hanula: Koní (jako žádných zvířat kromě pavouků) se nebojím, zážitek byla i jízda na slonovi, velbloudovi a delfínovi. Ale jezdit neumím, i když bych se to ráda naučila. Akorát by to chtělo do toho zahrnout i partnera (penízky :-)).

    superkarma: 0 30.08.2013, 12:59:24
  2. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml16ta fotka na koni v moři je nádherná - já mám strach z koní, tak nevím nevím, jak bych to zvládla.

    Sml67 hezké povídání

    superkarma: 0 30.08.2013, 11:09:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme