Cestování

Můj venezuelský adrenalin - díl 8.: Vodopády

Největší přírodní chloubou Venezuely jsou tzv. Stolové hory a vodopády v národním parku Canaima, kam se opět dostanete pouze leteckou „lokálkou“.

Minule jsem Vám slibovala pověstné „dno“. Byly dvě.

To první jsem zažila při přeletu nad stolovými horami, které přitahují deště, takže bývají téměř vždy v mlze. Ke cti zdejších pilotů patří naletět nad hory tak, aby si je i přes nepřízeň počasí turisté užili co nejvíce. Tak tohle mě vyděsilo k nepříčetnosti. Už už jsem se chystala vletět do otevřeného kokpitu a zabránit jim v nebezpečném manévrování. Ostatní samozřejmě s kamerami v ruce klidně a vděčně lovili, co se dalo, a moji hysterii nesdíleli - jak já jim záviděla!

vene1

Konečně se objevily vodopády, s nimiž jsme se měli v příštích hodinách seznámit, na můj vkus až příliš důvěrně.

vene2

Přistáli jsme opět na maličkém letišti:

vene3

vene4

Na břehu nádherného jezera jsme nasedli s dalšími skupinkami na velký člun a zamířili k velkolepým vodopádům v dálce.

vene5

Nejprve nás Jorche vzal na pěkně svižný výšlap k nalezišti diamantů - obyčejná hromádka šutrů - málem jsme nestihli nafotit nádherná panoramata. Stařík nás totiž v obrovském vedru honil jak nadmuté kozy - prý máme zpoždění.

vene6

A pak to přišlo. Aniž by varoval, že se jedná o velmi náročnou akci, nás Jorche hnal rychlým šplhem na skály a posléze prudkým sestupem. Ocitli jsme se přímo u vodopádů:

vene7

vene8

Jorche kázal svléci se do plavek (to jsem ještě nic zlého netušila a ochotně se nechala vyfotit, i když jsem už pochopila, že průchod místními vodopády bude v poněkud sportovnějším stylu, než ten pod Niagarskými vodopády, který jsem znala z vyprávění.

vene9

Jorche vyrazil první. Představte si, že se snažíte udržet na těch nejkluzčích ostrých kamenech ve svahu, přidržujete se pouze převisu stejně mokré skály (na první pohled nepoužitelná provazová ochrana se povalovala na zemi) a prostě MUSÍTE se snažit postoupit na druhou stranu. Lehká sprška nevadila, i když pod vodopády teplo zrovna nepanovalo.

A pak to přišlo: Na jednom místě, jako by na vás vylili naráz 5 kýblů vody. Postavila jsem se čelem k vodopádu, otevřela oči - abych viděla, kam nespadnout, a taky pusu - hrůzou, co jsem pod sebou viděla. Málem jsem se samozřejmě utopila - navíc stačilo malinké uklouznutí a už jsem letěla... Když jsem úsek horko těžko přešla, příšerně sprostě jsem si zaklela. Došli jsme na konec vodopádu.
Spíše konstatuju, než se ptám Jorcheho: „Zpátky se vracíme jinudy, že?“
„Ne, jiná cesta zpět není,“
odvětil se širokým úsměvem.

Dělá si srandu, říkala jsem si a chápavě jsem se na staříka zaculila. Ten nám sebral voduvzdorné foťáky a nutil nás pózovat ve dvojicích na kamenech (výsledek nelze zveřejnit - s křečovitými úsměvy vypadáme všichni jak právě vylovení utopenci).
„Ne, já tam prostě zpátky nejdu - já to nepřežiju!“ křičela jsem, když mi přítel vysvětlil, že si Jorche legraci nedělal a že nás čeká to samé ještě jednou, protože jinak to prostě nejde.
„Neboj, máš tady nás,“ pravila psycholožka Sophia, když odhadla, že se nalézám v amoku.
„Já tady zůstávám!“ rozhodla jsem a rázně usedla na kámen.
„Tak jo, staneš se atrakcí pro turisty,“ pravil přítel se svým obvyklým černým humorem. „Třeba Ti přinesou občas nějaké to papáníčko, až se to rozkřikne.... vodu tu máš, sprchu taky, co Ti bude chybět?“
Pochopila jsem, že se novému otřesnému zážitku nevyhnu, a zeptala se, jak to udělat, abych přežila. Vysvětlili mi, že se musím naopak přitisknout ke skále, nadechnout se, zavřít oči i pusu a krok sun krok přejít na bezpečnější místo.
Jak jednoduché! Proč mi to někdo neřekl už na začátku? Zvládla jsem to!
Jorche nám po návratu k jezeru nabídl vykoupání v červené vodě (trošku mi to připomnělo to naše Kamencové):

vene10

Do loďky jsme opět nasedli s dalšími skupinami. Všimla jsem si, že mnoho lidí překročilo už důchodový věk, a tak jsem oslovila průvodkyni: „To jste s nimi taky lezla pod ty vodopády? Jak to zvládli?“

Sjela pohledem obsah loďky, pokrčila rameny a pravila: „Asi dobře - nikdo nechybí...“

Polkla jsem. A pak už zapomněla na to, jak jsem se ještě před chvílí dobrovolně rozhodla stát se venezuelskou Viktorkou z Babičky od Němcové, a křičela s ostatními nadšením na nádhernou duhou, která se vznášela nad vzdalujícími se vodopády.

vene11

Pro zajímavost: Tento díl jsem psala v plném provozu rekonstrukce bytu. Neustále někdo zvoní, křičí, na něco se ptá, mlátí do omítky nebo mi telefonuje. Viděli jste starý film Muž z Acapulca? Pokud ne, tak si jej půjčte nebo stáhněte. Jednak opravdu stojí za to, jednak si zkuste představit místo Belmonda mě, místo starého psacího stroje notebook, v roli ženských rolí pár pohledných řemeslníků, místo Mexika Venezuelu a místo pistolníků starého Jorcheho, který nám (asi jen mně a ostatní tajně instruoval) určitě bezpochyby usiloval o život!

Příště si budeme hrát na Indiány a já se budu zase strašně, ale opravdu strašně bát!

Předchozí díl:

   
23.08.2013 - Exotika - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Dudlajlama [*]

    Mas muj obdiv, jsem vyrazne zavratova a Jorche by me musel pod vodopadem prenaset na zadech a jeste by mne museli hodit pytlik na hlavu, abych nevidela dolu.

    superkarma: 0 23.08.2013, 16:56:18
  2. avatar
    [5] peetrax [*]

    Tyhle krajiny zrovna nemusím. Ovšem - co mě fascinovalo, ta předposlední fotka. To je jak v ráji. Sml16

    superkarma: 0 23.08.2013, 15:06:17
  3. [4] Anai [*]

    Já to dát musela - přece jsem tam nemohla zůstat! Jiné cesty zpět nebylo! Sice nejsem ani omylem blondýna, ale někdy si tak připadám, bylo to logické to takhle zvládnout, těm ostatním to nikdo říkat nemusel. Zpáteční cesta pod vodopády už byla v pohodě. Klepat jsem se nemohla, čekala mě bezprostředně ještě zpáteční cesta přes stolové hory a opět pokusy o ty nejvydařenější nálety pilotů, prý tentokrát už je uvidíme...

    lenoško: kontaktuj mě - dám Ti cenné rady - strávila jsem tam tři týdny a jestli je někam dobré jet poučena, tak tam určitě!

    superkarma: 0 23.08.2013, 13:21:13
  4. avatar
    [3] lenoška [*]

    nás čeká Venezuela v lednu Sml16

    superkarma: 0 23.08.2013, 13:13:32
  5. avatar
    [2] Hanula [*]

    Sml16Fíhá - to byl teda adrenalin - no já bych se klepala ještě týden potom. Pár takových akcí jsem na svém cestování také zažila,když jsem si myslela tohle nedám a dala.....Sml67

    superkarma: 0 23.08.2013, 09:42:04
  6. avatar
    [1] marde [*]

    To byl teda zážitekSml16

    superkarma: 0 23.08.2013, 07:56:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme