Země o turisty příliš nestojí: zejména o ty „rozmazlené“ z vyspělých zemí.

V jedné z nejbohatších zemí světa (ropa, zlato, diamanty) vládne totiž socialismus a hotely slouží především jako kdysi zotavovny ROH u nás. Copak zvenku, to rezort vypadal pěkně:

hotel

hotel

Zblízka už to bylo horší. V recepci se hrdě skvěla cedule s 5 * (prý před 5 lety ještě naprosto zaslouženě) hned vedle zaprášeného skla kdysi krásného ratanového stolku. V pokoji nás čekal šok: nejen ze stavu zařízení, ale i ze úklidu - či spíše neúklidu. Nechci nikoho znechucovat, ale černé fleky na evidentně nevyměněném či špatně vypraném povlečení - to byla síla! Přítel se nevyjadřoval, on totiž všechno bere s větším klidem než já, která propadla hysterickému záchvatu a vyžadovala odjezd na letiště - a to mi věřte, že nejsem nějak extra přecitlivělá, v Thajsku mi nevadili ani švábi. Nakonec jsme vyměnili pokoj asi napotřetí. Ne snad, že by byl v lepším stavu, jen se jednalo o apartmá (větších rozměrů než náš pražský byt), takže jsme si užívali každý nejen svou vlastní ložnici, ale i koupelnu, kde jsem si „svůj“ zrezavělý kohoutek pokoušela vydrhnout zubním kartáčkem. Holt jsme asi rozmazlení a zvyklí na lepší... Nicméně z věčně vrzajícího okna wc byl docela hezký výhled:

hotel

Když jsem přišla poprvé na večeři, dostala jsem záchvat číslo dvě: Na stolech se skvěly žluté ubrusy, naprosto a úplně zmačkané - na nich takové ty menší - ještě zmačkanější a o ubrouscích snad ani nemluvím. Alespoň že snad projely pračkou. Přitom se jednalo o hotel, ve kterém byly ubytovány televizní „Ženy na cestách“ a ostatní turisté z výletů nám jej záviděli, takže poměry v ostatních si raději ani nepředstavuji. Ještě tak v poledne, kdy fungovala plážová restaurace, je bral člověk sportovně:

hotel

Jídlo moc dobré, určitě lepší než kdysi na Kubě a hlavně možnost cpát se rybami a skvělými zeleninovými saláty. Do kuchyně jsem na vizitu nemusela a bary nabízely, nač jste si vzpomněli. Na radu jedné průvodkyně jsme si večer dali o panáka víc a nějak nám postupně přestal vadit otřískaný nábytek i umyvadla, dveře vypadávající z pantů či klíč, kterým jsem nedokázala zamknout. Větev, která úporně každou noc třískala o okno přítelovy ložnice, po týdnu urgencí přišli uříznout tři Matové-Patové s malinkou pilkou.

Západoevropany či severoamerické turisté jste potkali výjimečně. Přece jen jsou zvyklí na určitý hygienický standard, který na Isla Margaritě nabídne málokterý hotel, a už vůbec ne ten s nekrásnější pláží na ostrově, který jsme si vybrali jako základnu pro výlety na tři týdny my. V moři si ovšem nezaplavete: denně bouří vysoké vlny, které jsem nazvala „adrenalinové“, určené jen pro odvážné mladé muže či hazardéry. Na ty „houpací“ či alespoň „skákací“ narazíte na ostrově málokdy.

hotel

Na pláži se samozřejmě opaluje, popíjí a vesele obchoduje:

hotel

hotel

 

Na tenhle maják jsme jako málokterý z obyvatel hotelu vylezli dokonce 2x, i když je to přísně zakázáno a hlídají jej vojáci. Pokud máte prázdné ruce, pustí vás a ještě se usmějí. Výhled stojí za riziko - a samozřejmě, že jsme propašovali malý foťák a zachytili nejen z jedné strany hotelové pobřeží, ale z té druhé i západ slunce:

hotel

hotel

Obrovské bazény s výhledem na pohoří nahrazují koupání v moři, a jestli někdo v hotelu fungoval opravdu vzorně, tak to byla skupina animátorů. Vděčně jsem chodila dopoledne i odpoledne na aquaaerobic a někdy mi vyšla i podvečerní výuka latinskoamerických tanců. Jelikož jsem se očividně neflákala, animátoři mě chválili a často si mě vybrali jako partnerku pro předvádění ostatním ve vodě i na suchu, což mě vzhledem k mému věku zvláště potěšilo.

hotel

Pověstný temperament a rytmus v těle většiny latinskoamerických žen zřejmě zničily výdobytky civilizace. Moje dávné kursy aerobiku i české taneční vedly na celé čáře!

Hned první den jsme pochopili, že se tentokrát v hotelu nebudeme pohybovat v metropolitní společnosti, ale téměř výhradně mezi Latinoameričany (nejen místními, těch bylo v hotelu nejvíce, ale i turistů z Brazílie, Argentiny, Chile, Uruquaye). Byli milí a přátelští, jen se občas ještě před večeří chovali na naše poměry trošku příliš hlučně a rozjařeně. Z bezpečnostních důvodů, ačkoliv byl hotel all inclusive, se občas objevovala v baru cedule o povolení dvou drinků za večer. Jelikož byla ve španělštině, pochopili jsme, že nás se netýká.

hotel

Důležitě se tvářících pracovníků hotelu s vysílačkami poletovalo po areálu jako máku, stejně jako uklízeček, z nichž většina stála opřena o vozíky a vesele konverzovala s kolegyněmi. Když jsme je pozdravili, vrhli na nás zářivý úsměv. Recepčních, z nichž málokterý uměl anglicky, se hemžilo za pulty i před pulty taky hromada, a kdykoliv jste se na ně obrátili s jakýmkoliv přáním, nadšeně slíbili, leč skutek utek. S výjimkou přivolání taxíku, což lze při jejich nezávratných platech pochopit. Taxikáři neuměli anglicky snad ani „ok“, ale aspoň nás nevozili po žádných zaplacených obchodech, jak to známe třeba z Asie. Půjčení auta je dražší, než když jezdíte každý den taxíkem, a hlavně provoz v rozvojových zemích zvládá s klidem málokterý turista. Dozvěděli jsme se, že řidičák tu netřeba skládat, stačí si ho vyzvednout. A kontrola alkoholu věcí neznámou. Prý když někdo „přebere“, prostě jezdí se všemi zapnutými blinkry, aby ostatní varoval. Auto má snad každý: Benzin zde totiž vyjde při tom nejvýhodnějším kursu pro nás na 1 Kč. Levné je tu úplně všechno - zvláště když vyměníte dolary na černém trhu, což je přísně zakázáno a všemi příručkami jste varováni před nerovným kšeftem. No, víme svoje...

Příště se vydáme na první výlet, a to jak jinak než v dobrodružném stylu: poněkud chatrnými džípy naplněnými rumem, jejichž řidiči a průvodce se snaží opravdu ze všech sil, abyste na něj nikdy nezapomněli.

Předešlý díl:

Reklama