Bulvár

Můj tatínek mi zemřel v náručí


Den, na který nikdy v životě nezapomenu, jsem si připomněla v pátek. Byl to 1.prosinec!
Přesně před dvěma roky můj život těžce poznamenala tragédie. Ještě dnes je každá vzpomínka na tuto událost velmi bolestná.

Vlastně to začalo už den předtím. 30.11.2004 jsem posbírala všechny svoje zbývající síly a zbytky odvahy a odešla jsem od manžela, který mě psychicky týral. Vrátila jsem se zpět k rodičům. Moc jsem se bála říct svému tatínkovi, že jsem se špatně provdala a že se chci vrátit, ale bála jsem se zbytečně. Vzkázal mi po mamince, ať se vrátím, že jsem tam doma. Byla jsem vyděšená a psychicky na dně. Svůj odchod jsem naplánovala dopředu. Tajně jsem se sbalila a přestěhovala si nejdůležitější věci během jednoho dne. Měla jsem po krk manžela i jeho matky. S tou jsem se ještě před odjezdem pohádala. Bylo to poprvé, co jsem se jí postavila, a ona to málem nerozdýchala. Chtěla mi dávat kázání. Byla stejná jako její syn, ne-li horší!

Když jsem přijela domů, tatínek už na mě čekal. Byl těžce nemocný a já si říkala, jak mamince pomůžu se o něj starat. Měl rakovinu plic. Nádor se nedal operovat. Byl na místě, kde se větvily cévy a tepny. Těšila jsem se, že začnu nový život. Druhý den 1.12. jsem měla nastoupit do nového zaměstnání na vedoucí pozici. Na místo, na které jsem čekala půl roku! Říkala jsem si, jak to bude skvělý start. Ale asi mi nebylo štěstí v životě přáno. Nástup do práce proběhl skvěle. Zároveň se mnou nastoupila kamarádka z dětství, se kterou jsem vyrůstala, a zaučovala mě jedna bývalá kolegyně z bývalého pracoviště, takže jsem měla kolem sebe hned 2 známé tváře. Asi po dvou hodinkách nás pustili domů. Šly jsme se s kamarádkou do města podívat se na vánoční trhy. Měla jsem pro tatínka vyhlídnutou nádhernou ručně malovanou kravatu z pravého hedvábí.

Vidím to jako dnes. Ten den jsem přijela domů až večer. Sotva jsem se vyzula, už mi tatínek hlásil, že u nás byl můj tchán. Přijel mě očerňovat a pomluvit před mým nemocným otcem. Tchyně mu nejspíš řekla, že jsme se pohádaly, a on si myslel, že jsem odešla kvůli tomu. Manžel mu samozřejmě pravdu nepřiznal a zapírá dodnes. To, co řekl tchán tatínkovi, mne velmi rozčílilo, a dostala jsem jeden ze svých v té době velmi častých záchvatů vzteku a zoufalého pláče a beznaděje. Ještě jsem cosi vyštěkla na tatínka a zavřela se v pokoji. Maminka se mě snažila uklidnit. Pomohl mi až prášek. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Najednou jsem uslyšela ránu a v kuchyni se rozsvítilo světlo. Vyběhla jsem z pokoje a uviděla jsem maminku, jak volá sanitku. Zachvátil mě neuvěřitelný strach! S hrůzou v očích jsem běžela do koupelny. Co jsem uviděla, mi vyrazilo dech! Můj tatínek tam ležel v bezvědomí a v tratolišti krve, která mu velmi silně tekla z úst a z nosu. Vrhla jsem se k němu a snažila jsem se ho už i s maminkou, která mezitím přiběhla, dát do stabilizované polohy. Chtěla jsem mu vytáhnout jazyk, aby se neudusil, ale měl ho úplně prázdný! Bez krve! Strašně jsem plakala a křičela jsem: „Tatínku, neumírej mi! Já tě miluju!" Věděla jsem, že umře, ale chtěla jsem, aby mě slyšel. Cítila jsem, jak mu stydnou ruce a jak z něj vyprchává život. Byl to rychlý konec. Můj tatínek mi vykrvácel v náručí.

Doktor říkal, že se nedalo nic dělat. Nádor, který se zvětšoval, mu tak tlačil na tepnu, až praskla. Maminka říkala, že mě určitě slyšel, a já si zase říkám, že čekal, až se vrátím domů!

To je den, na který nikdy v životě nezapomenu!!!

1Jiřina


Milá 1Jiřino,
děkuji, že jste se nám svěřila s tak bolestným zážitkem. Asi málokterá z nás si dokáže takovou situaci představit, ale věřím, že s vámi každá soucítí.

   
04.12.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Florencie [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:04:39
  2. avatar
    [24] Hysteria [*]

    Na to to není co říct,je mi to líto.

    superkarma: 0 04.12.2006, 14:52:30
  3. avatar
    [23] aiša [*]

    cítím s tebou

    superkarma: 0 04.12.2006, 14:33:55
  4. avatar
    [21] kaculka25 [*]

    strašný je mi to líto moc

    superkarma: 0 04.12.2006, 14:11:33
  5. avatar
    [20] xjannickax [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 13:40:39
  6. avatar
    [19] sobina [*]

    Tak na to se asi opravdu těžce vzpomíná, ale máš tu ještě maminku, která tě taky potřebuje. Přeju už jenom samé podové dny.

    superkarma: 0 04.12.2006, 13:34:09
  7. avatar
    [18] Zuzana N. [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 13:23:32
  8. avatar
    [15] edith1975 [*]

    Je to moc smutné, přeji samé . Tatínek Tě určitě slyšel.

    superkarma: 0 04.12.2006, 13:04:16
  9. avatar
    [14] Láska [*]

    Je to moc smutné

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:43:53
  10. [13] FAXÍK [*]

    To je moc smutné a doufám,že mě to nepotká?

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:42:36
  11. avatar
    [12] Zluta [*]

    Jiřinko, cítím s tebou a chápu, že je to pro tebe zvlášť v těchto dnech stále živá věc... Prožila jsem si něco podobného, proto tě chápu. Držím palce a přeju hodně síly do dalších dní. Čas všechny rány zhojí a zůstanou jen krásné vzpomínky na tatínka

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:30:23
  12. avatar
    [11] Pegas1632 [*]

    hodně síly

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:20:35
  13. avatar
    [8] Bella [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:08:36
  14. avatar
    [7] pupik paja [*]

    to musí být strašné to zažít

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:05:32
  15. avatar
    [5] ALUDNEV [*]

    Je mě tě moc líto,ale mě se zase před pár lety v tuto dobu narodil syn.Tak vidíš jak je to na tom světě zařízené.

    superkarma: 0 04.12.2006, 12:03:27
  16. avatar
    [4] Lilinka [*]

    Co na to říct? Je mi to moc líto

    superkarma: 0 04.12.2006, 11:55:19
  17. avatar
    [3] Vivian [*]

    K tomu se ani nedá nic napsat

    superkarma: 0 04.12.2006, 11:54:34
  18. avatar
    [2] Eliana [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 11:54:14
  19. [1] Olca [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 11:51:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme