Reklama

Můj táta zničil mojí mámu!
Přemýšlela jsem, zda mám vůbec zveřejnit to, co se v naší rodině děje nebo dělo, několikrát jsem to smazala, vypnula počítač a šla dělat něco jiného. Nakonec jsem se rozhodla, že vám musím napsat to, co mě tíží na srdci.

Když jsem se někde začetla do článků o týraných ženách a manželkách, tak první co mně hned napadlo byla otázka: “ Proč ty ženy prostě neodejdou???“ Říkala jsem si, že já bych na sebe nedala sáhnout.
Když jsem začala chodit s mým přítelem a bavili jsme se o násilí v rodinách, tak jsme zjistili, že oba pocházíme z rodin, kde dětství nebylo zrovna růžové. Hlavně díky našim otcům.

Můj otec mně fyzicky napadal již od útlého dětství. Po psychické stránce jsem byla terorizována častými nadávkami typu: slepice, krávo, kurvo, větami stylu: "V životě stejně nic nedokážeš, nikdo tě nebude mít rád, stejně skončíš na ulici, apod....." 
Můj přítel měl pro změnu otce nevlastního, který holdoval alkoholu. Přebytečnou energii vydával ze sebe útoky na nevlastní děti a když byl v ráži, nevynechal ani dítě vlastní. Odměnou je mu to, že s ním skoro celá rodina nekomunikuje a podobně dopadl i můj otec.

Já jsem kvůli němu hned jak mi bylo 18 let, utekla z domova k babičce a nakonec se odstěhovala s mým přítelem do Prahy. Po mámě mi vzkázal, že mě můj přítel stejně vyhodí, až přijde na to jaká jsem, ale že už se nemám kam vrátit. U nich prý bydlet nebudu, protože jsem si svým odchodem zavřela navždy dveře a na svatbu mi taky nepůjde. Ostatně nebýval  s námi ani o Vánocích. Řekl, že je slavit nebude, prý nevidí důvod, aby se s námi nudil.
Budiž, já mu jeho názory neberu, když nechce, ať neslaví. Dárek jsem mu přesto poslala, protože i přesto co mi v životě prováděl, tak je to můj otec a já ho mám svým způsobem ráda.

Dokonce i přesto, že jeho vinou jsem nemohla jít na školu, na kterou jsem jít chtěla. Nechala jsem se zbaběle překecat a šla na prodavačku, ze které jsem po půl roce stejně utekla, protože jsem tento obor dělat nechtěla. Můj otec potom chtěl, abych na žádnou jinou školu už nešla. Díky babičce a dědovi, kteří nechtěli, abych byla bez vzdělání, jsem si udělala aspoň zemědělku. Prospívala jsem nejlépe z celé třídy a dostala jsem nabídku udělat si nástavbu s maturitou. Opět to byl můj otec, kdo mě odmítl dále živit, takže se studium nekonalo. Stejně dopadl i můj bratr, jehož koníčkem byla auta. Chtěl jít na opraváře motorových vozidel. Musel jít na elektrikáře. Školu dodělal s odřenýma ušima a momentálně se živí stejně úplně něčím jiným. Spolu se svým kamarádem se chystají založit opravnu aut.

Rok po mém útěku z domova práskl do bot i můj bratr.
Chci tím jenom říct, že v nás ta chyba asi nebude. Já se mu ani nedivím, on sice nebyl polichocen tátovými nadávkami a pěstmi, ale bylo tu plno jiných věcí, na kterých mu to náš otec zcela jistě vynahradil. Taky mu vzkázal, že na jeho svatbu nepůjde.

Jeden ze zákazů, který v naší rodině vládl, byl zákaz návštěv. Od malička jsme si nemohli nikoho přivést domů, žádného kamaráda, kamarádku, přítele, prostě nikoho.

Občas jsme jeho zákazy porušili a dostali jsme odměnu ve formě tvrdých pěstí v lepším případě zákaz vycházek nebo televize. V každém případě dostala pár pěstí také máma, která mohla podle otce za všechno.
Byla to totiž její výchova a ona z nás vychovala takové smrady. Jakmile se pokusila otci zabránit v nějaké pěstní přestřelce, okamžitě obrátil svůj útok i na ní. Dostala, co si zasloužila, podle jeho slov.

Teď zůstala sama s tátou.
Je tomu asi měsíc a něco co mi přišla na mobil zpráva od mámy, jestli může přijet na návštěvu. Byla jsem moc ráda, už jsem ji snad tisíckrát zvala, ale nikdy nemohla.
Jednou byla zima, tak musela topit, podruhé zase bylo teplo, a tak musela na dříví a na pole. Hned jsem jí volala a ptala se, kdy chce přijet. Když řekla zítra, už jsem pojala podezření, že se něco stalo.

A nemýlila jsem se. Když jsme dojely domů, máma se mi svěřila, že jí táta surově napadl. Nebudu popisovat jakým stylem, vyvázla z toho s velkou modřinou přes půlku obličeje, modřinou na zádech a bolavou rukou.
Přemýšlela jsem co dál, přece ji tam nemůžu nechat. Nejprve jsem na internetu vyhledala články o týraných ženách a dala jí je přečíst. Po jejich přečtení jsem se jí zeptala, co si o tom myslí. Její odpověď zněla, že ví, že se táta už nezmění. Vedly jsme celý víkend dlouhý rozhovor a všechno jsme dopodrobna rozebíraly znovu a znovu.

Vzala jsem ji také k mé kamarádce, kde jsme o všem znovu a znovu mluvily a rozebíraly. Několikrát se rozbrečela a byla bezradná.
V neděli ráno se rozhodla, že se od táty odstěhuje. Já s miláčkem jsme jí nabídli bydlení. Před telefonátem, v němž mu to hodlala oznámit, si musela dát dva panáky alkoholu, ačkoli jinak nepije.
Držela jsem ji při tom za ruce, měla je úplně studené a klepala se. Nikdy jsem mámu v takovém stavu neviděla. Rozklepaným hlasem mu sdělila své rozhodnutí.

Táta se nejdřív smál, co blbne, a jak na to přišla. Když mu řekla, že se ho bojí, v podstatě se jí vysmál. Jeho slovy řečeno - cituji: “Přece nebudeš blbnout pro pár facek?“ Měla jsem chuť ten telefon mámě vzít a říct mu pěkně od plic, co si o něm a jeho chování myslím.
Neudělala jsem to, no, možná to byla chyba. Táta mámě začal navrhovat různé možnosti v pokračování jejich vztahu. Jednou z nich byla dokonce nabídka, že budou sice žít spolu, ale každý na svou pěst, to máma nechtěla. Nakonec ji začal přemlouvat, ať přijede, že si to spolu vyříkají. Máma nechtěla. Hovor skončil tím, že se mu máma má do večera ozvat, jak se rozhodla.

O hodinu později táta volal, že jede do Prahy. Seděli spolu asi hodinu v autě. Nakonec se máma k němu vrátila s tím, že už mu nebude muset oznamovat jestli někdo volal, říkat mu týden dopředu, co bude vařit a podobné jiné úlety, on ji prý mlátit nebude.
Mně řekla, že mu dává poslední šanci.

Už je doma s ním asi měsíc. Zatím se prý nic neděje, ale já mám strach, jestli jsem neudělala něco špatně. Nevím, jestli jsem měla mámu nechat odjet.
Je mi celkem jasné, že jeho chování se nikdy nezmění, možná na pár měsíců nebo rok, ale časem to on stejně nevydrží a znovu zaútočí.

Mám strach, aby to nebyl útok poslední...