Vztahy

Můj táta zničil moji mámu!!

Můj táta zničil mojí mámu!
Přemýšlela jsem, zda mám vůbec zveřejnit to, co se v naší rodině děje nebo dělo, několikrát jsem to smazala, vypnula počítač a šla dělat něco jiného. Nakonec jsem se rozhodla, že vám musím napsat to, co mě tíží na srdci.

Když jsem se někde začetla do článků o týraných ženách a manželkách, tak první co mně hned napadlo byla otázka: “ Proč ty ženy prostě neodejdou???“ Říkala jsem si, že já bych na sebe nedala sáhnout.
Když jsem začala chodit s mým přítelem a bavili jsme se o násilí v rodinách, tak jsme zjistili, že oba pocházíme z rodin, kde dětství nebylo zrovna růžové. Hlavně díky našim otcům.

Můj otec mně fyzicky napadal již od útlého dětství. Po psychické stránce jsem byla terorizována častými nadávkami typu: slepice, krávo, kurvo, větami stylu: "V životě stejně nic nedokážeš, nikdo tě nebude mít rád, stejně skončíš na ulici, apod....." 
Můj přítel měl pro změnu otce nevlastního, který holdoval alkoholu. Přebytečnou energii vydával ze sebe útoky na nevlastní děti a když byl v ráži, nevynechal ani dítě vlastní. Odměnou je mu to, že s ním skoro celá rodina nekomunikuje a podobně dopadl i můj otec.

Já jsem kvůli němu hned jak mi bylo 18 let, utekla z domova k babičce a nakonec se odstěhovala s mým přítelem do Prahy. Po mámě mi vzkázal, že mě můj přítel stejně vyhodí, až přijde na to jaká jsem, ale že už se nemám kam vrátit. U nich prý bydlet nebudu, protože jsem si svým odchodem zavřela navždy dveře a na svatbu mi taky nepůjde. Ostatně nebýval  s námi ani o Vánocích. Řekl, že je slavit nebude, prý nevidí důvod, aby se s námi nudil.
Budiž, já mu jeho názory neberu, když nechce, ať neslaví. Dárek jsem mu přesto poslala, protože i přesto co mi v životě prováděl, tak je to můj otec a já ho mám svým způsobem ráda.

Dokonce i přesto, že jeho vinou jsem nemohla jít na školu, na kterou jsem jít chtěla. Nechala jsem se zbaběle překecat a šla na prodavačku, ze které jsem po půl roce stejně utekla, protože jsem tento obor dělat nechtěla. Můj otec potom chtěl, abych na žádnou jinou školu už nešla. Díky babičce a dědovi, kteří nechtěli, abych byla bez vzdělání, jsem si udělala aspoň zemědělku. Prospívala jsem nejlépe z celé třídy a dostala jsem nabídku udělat si nástavbu s maturitou. Opět to byl můj otec, kdo mě odmítl dále živit, takže se studium nekonalo. Stejně dopadl i můj bratr, jehož koníčkem byla auta. Chtěl jít na opraváře motorových vozidel. Musel jít na elektrikáře. Školu dodělal s odřenýma ušima a momentálně se živí stejně úplně něčím jiným. Spolu se svým kamarádem se chystají založit opravnu aut.

Rok po mém útěku z domova práskl do bot i můj bratr.
Chci tím jenom říct, že v nás ta chyba asi nebude. Já se mu ani nedivím, on sice nebyl polichocen tátovými nadávkami a pěstmi, ale bylo tu plno jiných věcí, na kterých mu to náš otec zcela jistě vynahradil. Taky mu vzkázal, že na jeho svatbu nepůjde.

Jeden ze zákazů, který v naší rodině vládl, byl zákaz návštěv. Od malička jsme si nemohli nikoho přivést domů, žádného kamaráda, kamarádku, přítele, prostě nikoho.

Občas jsme jeho zákazy porušili a dostali jsme odměnu ve formě tvrdých pěstí v lepším případě zákaz vycházek nebo televize. V každém případě dostala pár pěstí také máma, která mohla podle otce za všechno.
Byla to totiž její výchova a ona z nás vychovala takové smrady. Jakmile se pokusila otci zabránit v nějaké pěstní přestřelce, okamžitě obrátil svůj útok i na ní. Dostala, co si zasloužila, podle jeho slov.

Teď zůstala sama s tátou.
Je tomu asi měsíc a něco co mi přišla na mobil zpráva od mámy, jestli může přijet na návštěvu. Byla jsem moc ráda, už jsem ji snad tisíckrát zvala, ale nikdy nemohla.
Jednou byla zima, tak musela topit, podruhé zase bylo teplo, a tak musela na dříví a na pole. Hned jsem jí volala a ptala se, kdy chce přijet. Když řekla zítra, už jsem pojala podezření, že se něco stalo.

A nemýlila jsem se. Když jsme dojely domů, máma se mi svěřila, že jí táta surově napadl. Nebudu popisovat jakým stylem, vyvázla z toho s velkou modřinou přes půlku obličeje, modřinou na zádech a bolavou rukou.
Přemýšlela jsem co dál, přece ji tam nemůžu nechat. Nejprve jsem na internetu vyhledala články o týraných ženách a dala jí je přečíst. Po jejich přečtení jsem se jí zeptala, co si o tom myslí. Její odpověď zněla, že ví, že se táta už nezmění. Vedly jsme celý víkend dlouhý rozhovor a všechno jsme dopodrobna rozebíraly znovu a znovu.

Vzala jsem ji také k mé kamarádce, kde jsme o všem znovu a znovu mluvily a rozebíraly. Několikrát se rozbrečela a byla bezradná.
V neděli ráno se rozhodla, že se od táty odstěhuje. Já s miláčkem jsme jí nabídli bydlení. Před telefonátem, v němž mu to hodlala oznámit, si musela dát dva panáky alkoholu, ačkoli jinak nepije.
Držela jsem ji při tom za ruce, měla je úplně studené a klepala se. Nikdy jsem mámu v takovém stavu neviděla. Rozklepaným hlasem mu sdělila své rozhodnutí.

Táta se nejdřív smál, co blbne, a jak na to přišla. Když mu řekla, že se ho bojí, v podstatě se jí vysmál. Jeho slovy řečeno - cituji: “Přece nebudeš blbnout pro pár facek?“ Měla jsem chuť ten telefon mámě vzít a říct mu pěkně od plic, co si o něm a jeho chování myslím.
Neudělala jsem to, no, možná to byla chyba. Táta mámě začal navrhovat různé možnosti v pokračování jejich vztahu. Jednou z nich byla dokonce nabídka, že budou sice žít spolu, ale každý na svou pěst, to máma nechtěla. Nakonec ji začal přemlouvat, ať přijede, že si to spolu vyříkají. Máma nechtěla. Hovor skončil tím, že se mu máma má do večera ozvat, jak se rozhodla.

O hodinu později táta volal, že jede do Prahy. Seděli spolu asi hodinu v autě. Nakonec se máma k němu vrátila s tím, že už mu nebude muset oznamovat jestli někdo volal, říkat mu týden dopředu, co bude vařit a podobné jiné úlety, on ji prý mlátit nebude.
Mně řekla, že mu dává poslední šanci.

Už je doma s ním asi měsíc. Zatím se prý nic neděje, ale já mám strach, jestli jsem neudělala něco špatně. Nevím, jestli jsem měla mámu nechat odjet.
Je mi celkem jasné, že jeho chování se nikdy nezmění, možná na pár měsíců nebo rok, ale časem to on stejně nevydrží a znovu zaútočí.

Mám strach, aby to nebyl útok poslední...      

       
   
18.06.2003 - Láska a vztahy - autor: Věrka

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [89] Věrka [*]

    Meryl: Naprosto souhlasím, jsme spíše jako kamarádky)))))velice dobré kamarádky)))

    superkarma: 0 15.07.2004, 05:25:35
  2. avatar
    [82] Dášule [*]

    Irka: Já s tebou obsahově téměř naprosto souhlasím. Pokud se Věrka bude i nadále starat o maminku, dokonce si ji brát k sobě, ohrožuje tím svůj vlastní vztah. Maminka musí najít pomoc jinde, u odborníků, kterým Věrka nikdy nemůže být. Mimo jiné proto, že nemůže mamince říct to, co jí asi poví odborník. Jde spíš o formu, tvrdostí Věrce nepomůžeme, má teď svého dost. Nejhorší je, že mám obavu, že je to k ničemu. Maminka se nechá dál tlouct a Věrka z toho bude dál zničená.

    superkarma: 0 21.06.2003, 21:17:54
  3. avatar
    [71] Dášule [*]

    Irko, většina článků, které tady jsou, byla napsána proto, že si pisatelka nevěděla sama rady. Odsuzovat ji za to a útočit na ni není podle mě fér. Není to poprvé, cos řekla svoje názory tímto způsobem. Nevím jestli jsi tak dokonalá, že tobě se nic nemůže stát, ale každopádně bych ti nepřála to, cos provedla Věrce. Ta chtěla radu ne útok. Něco jiného jsou ovšem tvoje věcné připomínky k problému. Tam nelze než s tebou souhlasit. Nikomu není možno pomáhat zcela proti jeho vůli. Věrčina maminka si musí uvědomit, že tohle si musí vyřešit bez dcery, protože jinak brzy dojde k tomu, že se na dceru pověsí a může způsobit i její rozchod s přítelem. Věrka může mamince pomoci nejvíce tím, když jí pomůže najít kontakt na nějakou organizaci, která má zkušenosti nejen s takovou situací, ale hlavně s psychikou takto týraných žen.

    superkarma: 0 20.06.2003, 09:33:45

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [58] Věrka [*]

    Mánička: Mámě to vytisknu, ale tátovi to přečíst nedám nepřej si vědět co by se stalo.

    superkarma: 0 18.06.2003, 19:37:47
  2. avatar
    [57] Mánička [*]

    Věrko a co tohle všechno mámě vytisknout a dát při nejbližší návštěvě přečíst?
    Nebo rovnou tátovi!!??!!??

    superkarma: 0 18.06.2003, 19:33:15
  3. avatar
    [56] Věrka [*]

    Irka: souhlasím s tebou, z mámy se stala opravdu troska, která už nedělá vůči tomu nic, říkala, že prý už ani moc nebrečí.

    superkarma: 0 18.06.2003, 19:06:12
  4. avatar
    [54] Věrka [*]

    Podle mně si máma myslí, že je to normální, protože když jsem jí dala přečíst některé články tak jako by se divila, že se to nemá. Asi by to chtělo fakt nějakýho odborníka. Táta si totiž neuvědomuje co dělá on si taky asi myslí, že je to normální. Když se jednou doma hádali tak jí řekl,že když odejde tak doma všechno rozmlátí a ona mu bude ještě platit, protože splácejí barák.

    superkarma: 0 18.06.2003, 18:57:08
  5. avatar
    [53] Věrka [*]

    Irka: Nechci říct, že jsem úplně 100% v pohodě, ale rozhodně jsem na tom daleko lépe než dřív. Dost věcí jsem si ujasnila a už vím co chci a nechci. Je mi jasný, že na sobě budu muset pracovat ještě dost dlouho.

    superkarma: 0 18.06.2003, 18:52:29
  6. avatar
    [51] Věrka [*]

    Kdyby to bylo jenom na mně, tak by tam už dávno s ním nebyla. Udělal zásadní chybu, že s ním zůstala po prvním útoku. Zkusím kontaktovat nějakého odborníka a nějak to udělat aby si s ním máma pohovořila, ale podle mně se bojí o tom mluvit a asi taky stydí.

    superkarma: 0 18.06.2003, 18:45:58
  7. avatar
    [48] Věrka [*]

    Irka: Jenže to už je trošku dlouho co jsem to psala.

    superkarma: 0 18.06.2003, 18:12:56
  8. avatar
    [46] Věrka [*]

    Irka: Ty myslíš, že já nemám sebevědomí? A na to jsi přišla jak?

    superkarma: 0 18.06.2003, 17:52:46
  9. avatar
    [43] pajda [*]

    Ariadna: pokusím se s ní promluvit, ale zároveň si sama uvědomuji, že největší problém je právě v té oběti..zůstat sama s tříletým kloučkem asi nebude schopná. Mám zkušenosti spíš s tou školní šikanou a vím, jak často nám oběť cukne a pak se jí vlastně nedá pomoct. Děkuji moc a snad se nám něco podaří...díky.

    superkarma: 0 18.06.2003, 17:16:25
  10. avatar
    [41] emma [*]

    Morgan: souhlasim s Irkou, Věrky máma vůbec není tvrdá žena, ale slaboch. kolik jiných týraných žen by dalo všechno za možnost odstěhovat se!!!!

    superkarma: 0 18.06.2003, 16:48:47
  11. avatar
    [40] Věrka [*]

    Irka: Já myslím, že i na mně je, abych mámě pomohla, jsem jí za hodně vděčná a já nechci aby dopadla nějak špatně. Myslím, že máma se pere jaksi sama se sebou jedna část jí říká, vem nohy na ramena a zdrhej, ale ta druhá jí zase říká a co budu dělat bez něj, už jsem si na něj zvykla, přece nebudu někomu překážet.....Nemá ani žádnou kamarádku, protože bydlej v takovým zapadákově kde ani lišky už dobrou noc nedávaj.

    superkarma: 0 18.06.2003, 16:39:14
  12. avatar
    [39] Věrka [*]

    Děkuju Všem za rady a podporu. Policajty bych zavolala hned ani nevíte s jakou chutí, jenže já bydlím od mámy 80 km a tak jaksi nevidím co se tam děje. Pokusila se odejít od něj poprvé. Když jedeme na chatu tak se za ní pokaždé stavujeme. Zatím se nic neděje. Nabízeli jsme jí bydlení, brácha jí nabízel bydlení i babička jí nabízela bydlení. A to se jí máma jenom jednou podřekla, že jí táta nadává a ono z toho nemohla spát, myslím, že kdyby věděla co se tam opravdu děje asi by na něj zavolala policii sama. Abych řekla pravdu, tak mi připadá, že z mámy se stala troska, které už na životě asi nezáleží, nebo já nevím. Přemlouvali jsme ji oba s bráchou, byly jsme i připraveni, že s ní o víkendu pojedeme domů a prostě ji odstěhujeme. Dala mu ještě šanci, prosím je to její volba, její život. Do článku jsem radši ani nepsala všechno,protože by z toho byl serál. Na venek se opravdu můj otec tváří jako milý a spokojený chlap. Spolužačky mi vždycky říkali, že mám supr tátu. Jenže to neviděli všechno. Máma mi řekla, že se bojí aby někoho neobtěžovala. Podle mně by si potřebovala asi promluvit ještě s nějakým odborníkem aby jí prostě vysvětlil, že tohle chování opravdu není normální.

    superkarma: 0 18.06.2003, 16:35:01
  13. avatar
    [35] Gedžitka [*]

    Věrka: udělala si dobře, žes to nakonec poslala, když nic, aspoň máš od holek dost námětů, jak se dá situace řešit a taky se ti určitě aspoň trošičku ulevilo, ono to vypovídání se vždycky aspoň na chvilku pomůže a vyčistí hlavu.
    Tvou maminku chápu a taky je dobře, že za ní stojíš, teda vlastně stojíte a pomáháte jí a tvůj přítel je prima, že ti taky pomůže. Takže hodně

    superkarma: 0 18.06.2003, 14:53:49
  14. avatar
    [34] pajda [*]

    Ariadna: u naší sousedky je právě problém vůbec nějakou organizaci dokopat, aby se o ni starala. Z domu utekla poté, co jí táta přerazil obě ruce - už těhotné - odstěhovala se ke svému příteli, který ji i ditě málen zabil a odtud utekla do azyláku. Tam si ji vyhledala matka, která jí začala pomáhat tajně a pak i její druh, který se o ni ze začátku staral a vysháněl jí současný byt. No a teprve když přišel s tím, že nemá kde bydlet (byt, který měl v pronájmu ještě se dvěma jinými chlapy, vyhořel - bez jeho viny byl prokazatelně mimo město - ale nedostal jiné ubytování), tak ho neopatrně přihlásila do svého...dodatečně zjistila, že jde o duševně vyšinutého člověka a teď v tom lítá. Nejhorší na tom je, že ho zase vzala zpátky...

    superkarma: 0 18.06.2003, 14:25:11
  15. avatar
    [30] emma [*]

    nejsem naivní, snažím se jen bouřit. vím, jak je to těžké! žila jsem s psychopatem, který (spolu se svojí rodinou) mě tak dlouho přesvědčoval, jak nejsem normální a jak jsem pokřivená a mám špatný pohled na svět a vlastně všechno co dělám, i kdyby to vypadalo sebelíp dobře, tak je to určitě jen nějaká moje čarodějná hra (opravdu, v dnešní době a osočovali mě z čarodějnictví! ), až se ze mě blázen opravdu stal. a to, že jsem se z toho vyhrabala, mě strašně posílilo a dneska už si od NIKOHO na hlavu srát nenechám.
    tak sorry, ale bouřit se je můj druh obrany. tomu mě naučil život....

    superkarma: 0 18.06.2003, 13:18:11
  16. avatar
    [28] Lhasa [*]

    Věrko, myslím, žes udělala opravdu maximum, jak už tady bylo napsáno níže... A taky si myslím, že by ses měla s maminkou vídat co nejčastěji, abys mohla kontrolovat (hrozný slovo, ale jediný přesný), jak to s ní vypadá A stejně jako anina bych se přikláněla k tomu, že jakmile otec zaútočí znovu - což se bohužel dá s velkou pravděpodobností očekávat - měla by maminka odejít. Definitivně. Ach jo, nemáte to lehký

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:47:39
  17. avatar
    [24] pajda [*]

    emma: řvát klidně můžeš, jenže nemáš svědky, což je kámen úrazu...

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:43:16
  18. avatar
    [23] emma [*]

    pajda: já vim, že je to v eli, ale dokud ty ženy nebudou řvát a ukazovat na odiv svá zranění, nic se s tím dít nebude.....

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:41:33
  19. avatar
    [22] pajda [*]

    emma: protože jakmile do bytu někoho přihlásíš, už ho nemůžeš jen tak vyhodit. Institut trvalého bydliště se zrušil jakožto "komunistická buzerace" a neexistuje žádný jiný podklad pro udání bydliště, než tvrzení dotyčného, že tam bydlí a na byt přispívá. Dostat takovou osobu z bytu je nemožné a ani v našem případě, kdy byt byl paní přidělen po pobytu v azylovém domě, není žádná možnost kromě jediné - nechat byt násilníkovi a vrátit se zpátky do azyláku. Poradní linky ti sice "poradí" - např. že máš být klidná a útoky neoplácet, že si máš hlídat dítě apodobně, ale to je všechno, co udělají - ve skutečnosti tedy neudělají nic. U manželů je to ještě horší.

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:33:41
  20. avatar
    [21] emma [*]

    já teda nechápu, proč automaticky vyháníte z toho bytu tu ženu. jak že nemá kam jít??? ať vyhodí jeho, podá žádost o rozvod, prostě s tím skoncuje. když budou všechny takovýhle husy, nikdy se nic nezmění! a mimochodem, dnes už existují azylové domy i pro týrané ženy, poradní linka Bílého kruhu bezpečí atd.

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:13:51
  21. avatar
    [20] Motty [*]

    Teda Věrko, nemělas lehkej život a maminka už vůbec ne. Mám stejný názor jako většina tady, určitě by s tím tyranem maminka zůstávat neměla. TOhle naprosto nechápu, mně dát chlap jedinou facku, jedinkrát v životě a třeba i v opilosti, tak se s ním okamžitě rozejdu, přece mám taky nějakou hrdost. Já vím, mně se to mluví, nemám děti a mám svůj byt, ale opravdu, za cenu věčnýho strachu bych s takovým hajzlem NIKDY nebyla. Nikdy.

    superkarma: 0 18.06.2003, 11:54:18
  22. avatar
    [19] Ťapina [*]

    emma: Víš, já si dost dobře nedovedu představit, že ženská podá na chlapa žalobu a dál s ním žije v jednom bytě. A když nemá kam jít? Tak ji radši nepodá a udržuje si doma relativní klid. Sice si tím nepomůže, ale momentálně prostě jiné východisko nevidí.

    superkarma: 0 18.06.2003, 11:50:07
  23. avatar
    [17] kubikm [*]

    Božka: škoda, že to tak nelze vyřídit vždy a všude, na hrubý pytel - hrubá záplata, na některé lidi to moc platí

    superkarma: 0 18.06.2003, 11:31:31
  24. avatar
    [13] emma [*]

    pajda: a podala ta ženská žalobu? oni jsou povinni, se tím zabývat! možná jsem divná, ale já bych burcovala, stěžovala si, odvolávala se, šla za nadřízeným, dala to novin, zavolala novu - prostě COKOLIV, aby si takový hajzlové uvědomili, že jim to prostě neprojde!!!!!!!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 18.06.2003, 10:40:25
  25. avatar
    [11] pajda [*]

    emma: protože policie s tím nic neudělá. U nás to probíhalo jednoduše: v noci řev, rachot, sypání skla, za pár vteřin za našimi dveřmi ubrečená mladá paní s čerstvými podlitinami, zamčené dveře od vlastního bytu a za nimi zoufalý pláč malého děcka...zavolali jsme policii, dvě hodiny počkali venku než přijela...a pak jsme řešili: my jsme na vlastní oči nic neviděli a kromě toho jsme zaujatí (nenechali jsme očividně zbitou ženu v noční košili stát na chodbě, na které mrzne!) a policie zase odjela...nevyřešilo se nic, jenom slíbili poslat sociálku a nakonec nepřijela ani ta, neboť si dotazem u paní (v přítomnosti toho chlapa)
    ověřili, že "se to vlastně vyřešilo!"

    superkarma: 0 18.06.2003, 10:29:57
  26. avatar
    [7] megrin [*]

    Tohle je pro mě příliš bolestné témátko Poradit nedokážu, ale budu držet palce tobě i tvojí mamince, abyste to vyřešily jak nejlépe to půjde.

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:28:01
  27. avatar
    [6] emma [*]

    Věrko, proboha, proč ho neudá na policii???? Takovéto násilí se děje i díky ženám, které mlčí!! A další chlápek, kterej to uvidí si řekne: proč bych si nebouch, když se mi stejně nic nestane. A mít takového otce, zažaluju ho taky - zpětně, pokud to jde. Ale chápu, že nalomená psychika, kterou ti a tvojí mámě za tu dobu vypěstoval zřejmě nemá tolik síly, aby to udělala....
    Jen nechápu, jak můžeš takhle ČEKAT, jesti mámu jednou nezabije!

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:22:30
  28. avatar
    [5] pajda [*]

    Já bych - po svojí zkušenosti - napsala, že je NUTNÉ se s maminkou vidět a popřípadě ji podporovat v rozhodnutí odejít...u nás v domě žila podobná dvojice - on ji mlátil, vyhazoval z bytu (jejího), několikrát se pokusil jí nechat odebrat dítě (taky její), přitom sám má omezenou svéprávnost...s naší pomocí se paní svého přítele zbavila - ale už ho tam má zase. Stačilo, aby jí řekla, že po půl roce jej vykázali z Charity a zase se děje všechno znovu. Byt se plní odpadky, ona chodí s podlitinami...jenž u nás to není jen jejich věc, ten člověk svou mánií v hromadění odpadu a zálibou v násilí ohrožuje okolí.

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:09:20
  29. avatar
    [2] clarCa [*]

    Věrko, myslím, že jsi udělala maximum. Tvoje máma si teď uvědomuje, že s tátou JE problém, a uvědomuje si to (doufám) i on. Ona navíc ví, že se k vám může vrátit, že má někde oporu a spojence. Ale to, že se vrátila ke svému muži je její rozhodnutí - a ona jediná je oprávněná ho učinit - a nic, co ty bys učinila ho nemohlo zvrátit. Nemůžeš se činit zodpovědnou za život ostatních, i když s nimi třeba nesouhlasíš.
    Jediné důležité je, aby ona věděla, že se na tebe může i nadále obrátit. Člověk, který není bezmocný a bezradný si dokáže poradit potom s lečíms sám.

    superkarma: 0 18.06.2003, 04:10:23
  30. avatar
    [1] aninas [*]

    Mila Verko, je dobre, zes nam svuj pribeh napsala a take je dobre, ze jsi o tom vsem mluvila s mamou a tak nejak ji pomohla v tom, ze nasla odvahu odejit. Sice jenom na nejakou dobu, ale myslim, ze s tatou to udelalo sve. Az doposud si myslel, ze by mama neceho takoveho nebyla schopna a ze ji ma zcela k sobe pripoutanou. Ted ale nastal obta - take diky tobe - a tatovi to nabouralo jeho milnou predstavu, ze muze nekoho vlastnit a terorizovat. Ono s chlapem strach, ze zustane sam a ze zena je schopna jej opustit, dela divy. Jenom nesmite dopustit, aby se cokoli opakovalo - to by uz maminka musela odejit definitivne, protoze kdyby odesla a zase se nechala uprosit, tak tata by zjistil, ze holt na par dnu odjede a kdyz ji bude premlouvat a slibovat, tak se vrati.
    A je dobre, ze jsi mamince oporou, ono se s temahle vecma dost tezko sveruje.

    superkarma: 0 18.06.2003, 00:26:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme