Hezký den přeji.

Můj taťka,jak jsem mu nejraději říkala, se již 17 let na mne dívá z nebe. Neměli jsme rádi nějaké zdrobněliny, já mu říkala taťko a on mne říkal Věrko. Pouze pokud jsem něco provedla, řekl Věro a to jsem dobře věděla, že tím řekl vše, okamžitě jsem si uvědomila svoji chybu.

Moje vzpomínky na tátu, jsou jenom samé krásné. Byla jsem jedináček a mohu říci, že se ve mně viděl,ovšem to neznamenalo, že by mě rozmazloval. Byl pro mne od samého dětství vzorem pracovitosti, upřímnosti, vždy mě vychovával, abych se mohla do života postavit a čelit všem nástrahám, které občas přicházely. Dodnes jsem mu vděčná a tímto mu děkuji za jeho výchovu, která při několika příležitostech, mi byla na pomoc. Tolikrát v životě jsem si říkala, když už taťka nežil, co by asi řekl, co by asi udělal, jak by se v daném okamžiku zachoval on a vždy mi jeho rady a slova pomohly jednat, nebo řešit problémy.

Několik let pracoval v kladenských dolech, jako horník. Každým rokem 9.září, byl den horníků a veliké hornické oslavy, nikdy nešel beze mne, vždy jsem ráda chodila s ním. Bylo mi 10 let a při jedné oslavě se podařilo, že nám dětem bylo dovoleno sfárat a vidět kde naši tátové pracují. Měla jsem strach, ale taťka mi pomohl strach překonat a sfárala jsem.

Bylo to něco neskutečného, něco úžasného i když špinavého. Když jsme byli zpět nahoře, tak jsme s dětmi byli jako kominíci, na co šlo jsme si sáhli a můj taťka nás hladil po tvářích, potom nám dal zrcátko a to bylo smíchu.

Zážitků jsem měla nespočetně, ale tento ve mne zůstal navždy tím nejkrásnějším a ještě jednou Ti taťko děkuji za vše, co jsi pro mne udělal.

Zdraví Věrulinka


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

Reklama