Milé ženy-in,
to dnešní téma snad bylo vymyšleno pro mě. Jak už jsem ráno psala pod jeden příspěvek, mou sebedůvěru nechtěně pošlapal táta svým dobrým úmyslem. Můj táta je neuvěřitelně chytrý člověk, vzdělaný a velice, velice náročný sám k sobě. Ale také ke svému okolí. Chtěl, aby ze mě i z bráchy něco bylo, a tak nás stále péroval k vydávání perfektních výkonů. Takže například cizí řeči - anglicky se bojím promluvit, protože nemluvím perfektně - tak raději nemluvím vůbec.

Francouzština mi naštěstí byla dána snad od boha, takže alespoň tou se nebojím žblebtnout. Už jako malá jsem tíhla k psaní, a protože můj táta se tím živí, viděl se ve mně. Vše, co jsem napsala, opravil, seškrtal a řekl, je to hezké, ale půjde to ještě lépe. A měl pravdu, šlo to ještě lépe a získala jsem díky tomu úžasnou autocenzuru, která by mnohým lidem také prospěla.

Jenže tato autocenzura ve spojení s tím, že nerada dělám věci, které neumím perfektně, jsou ďábelskou kombinací mindrákového základu. Já mám totiž pořád pocit, že nic neumím. Teď na mateřské je to úplná ukázka zamindrákovanosti. Na druhou stranu si říkám, kdybys byla tak nemožná, nikdy by ses nevypracovala na post šéfredaktorky jednoho poměrně významného média, kdybys byla tak nanicovatá, proč by tě chválila jiná šéfredaktorka za články, kterými si přivyděláváš... Zkrátka, ženská na mateřské "dovolené", která trvá více než rok, je úžasným studijním materiálem pro psychiatry. Zvlášť, pokud z rodinného rozpočtu po zaplacení všech výdajů za bydlení zbude tak akorát na skromné dožití do další výplaty, psychika dostává ukázkově (promiňte to slovo) na hubu.

Takže pokud má člověk sám se sebou nějaké problémy, které si tak polehoučku řeší nebo si jich nevšímá, když je pak doma, vylezou ven a hlodají. A k tomu se přidají takové ty věci jako 10 kg po dětech navíc, celulitida, no zkrátka, psychiatr by nade mnou slintal blahem a mnul si své upocené ručičky nad tak krásně zamindrákovaným případem.

Ne, neberte mě tak vážně, já si zkrátka na každý svůj mindrák a splín naordinuji léčbu - psaní - jediné, kde se cítím jako ryba ve vodě, byť stále s hnusným vnitřním hlasem, který mi hučí do hlavy: proč to píšeš, když to není perfektní?! Jenže ženy-in jsou vnímavé, chápající, hodné, mají smysl pro humor a tomu mému vnitřnímu hlasu určitě ubalí nějakou do nosu:-))

Zkrátka - chodící mindrák, který je ale rád (a pokud možno s pusou od ucha k uchu) na světě, to jsem já, a jestli vás tahle sonda do nejhlubších zákoutím mé duše aspoň trochu pobavila a přinutila vás si říct, že na tom nejste tak zle, tak tenhle článek splnil svůj účel :-))

vaše anas - nositelka všelikých mindráků


Milá anas, ono všeho moc škodí. Asi jste úspěšná žena se vším, co k tomu patří – i s otcem perfekcionistou. Naučte se říkat si větu, která je výjimečná! Už tu dnes zazněla a její užitečnost nemá hranice. Dokonce i slova má taková, která asi neužijete běžně. A právě proto má takovou moc. Anas, čas od času si řekněte: PŘECE SE NEPOSERU! :)))

Jen si to zkuste. Třeba před zrcadlem!:)

Reklama