Bulvár

Můj táta byl nejlepší člověk na světě

Milá redakce, posílám vám svůj příběh o nejlepším tátovi na světě...

Můj táta byl ten nejlepší člověk na světě. Pro druhé by se rozkrájel, pro každého chtěl jen to nejlepší. Vždycky miloval naši mámu, bylo to nádherné manželství, nikde jsem podobné neviděla. Když se sešli doma, pokaždé se políbili, trávili spolu většinu volného času a rozuměli si i beze slov.

Mně a bráchu měl nadevšechno rád, byl ten nejspravedlivější a nejpozornější táta, jaký může být. I když neuměl slovy vyjádřit, že nás má rád, z jeho chování to jen čišelo. Mrzí mě, že v době puberty jsme jeho lásku neocenili, že jsme byli občas drzí a nepříjemní, odsekávali jsme… ale to je u dospívajících asi normální. Když jsme se brácha i já dostatečně vybouřili a „dostali rozum“, šlo to s námi zase k lepšímu a náš táta byl na nás hrdý.

Pak jsem poznala manžela, začala dálkově studovat vysokou školu, změnila image na „o 100 % lepší“, oznámila naše zasnoubení a chystali jsme se na početí miminka. A táta, vlastně oba rodiče, ale tohle je příběh o tátovi, se rozplýval radostí. Podobně brácha, začal dělat jen radost. Na škole jsem potřebovala pomoci s přípravou na zkoušku z matematiky, a můj táta se mnou ochotně seděl 3x až 4x do týdně večer po práci, pokaždé minimálně 3 hodiny. Na zkoušku mě připravil, stálo to měsíc a půl dřiny, ale povedlo se. Pomohl mi i se zkouškou z fyziky.

Chtěla jsem se mu odvděčit, rozhodla jsem se, že nakoupím jemu a mamince spoustu dobrot a nějaká dobrá vínka, aby si večer sedli a udělali si pohodu jen pro sebe. Chtěla jsem to udělat, až budu mít za sebou všechny zkoušky v semestru, ale něco mi říkalo, že se nemá nic odkládat, tak jsem jeden večer vše nakoupila a dovezla jim to domů. Stihla jsem to týden před tátovou smrtí.

Zemřel náhle, naprosto zdravý, plný síly a radosti, na srdeční příhodu… Dnes už jsem vdaná a čekáme miminko, ale rána je moc a moc čerstvá. Chce se mi křičet zlostí a žalem, že můj táta, můj milovaný táta, se nemohl dožít dalších radostí. Vím, že prožil svůj život naplno, že miloval mámu a nás a byl šťastný a spokojený, ale stejně je to nespravedlivé, že musel odejít tak brzo, tak strašně brzo…"

Zdraví, hašlerka


Děkujeme za krásný příběh, i když se smutným koncem...

redakce@zena-in.cz

   
19.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Luci* [*]

    Hašli, vím, jak moc ti tatínek pořád chybí A určitě bude chybět dál. Jseš skvělá holka a tvůj táta to věděl. Byl na tebe určitě pyšný, když viděl tvou proměnu a to, jak jsi byla šťastná. Zase plná života.

    superkarma: 0 19.10.2006, 18:39:33
  2. avatar
    [10] mišuge [*]

    hašlerka: to je no zvlastni je, ze mi pripada, ze po tu dobu my jsme meli vsichni mozek uplne vygumovany, protoze at se ten stav porad zhorsoval, tak my porad verili ze se stane nejaky zazrak a on se uzdravi. pritom potom kdyz jsme nad tim premysleli, tak tam bylo od zacatku jasny kam to povede. no jo, spatny veci si clovek nepripousti dokud nemusi. a vis co me mrzi, tak nas tatka nechtel nam cist jako malym pohadky, takze on si je vymyslel a pry nase nejoblibenejsi byla pohadka o plechove princezne ktera mela rada benzin. ja si ju vubec nepamatuju, sestra si jen vzpomnela matne a on nam ju nikdy nechtel rict znova, ze ju bude vykladat az svym vnoucatum. no tak se uz nikdy nedozvime jak to bylo

    superkarma: 0 19.10.2006, 16:43:01
  3. avatar
    [9] hašlerka [*]

    mišuge: rozumím Ti. Člověk si pořád myslí, že je na všechno dost času, ale on čas plyne moc rychle. Alespoň že jste to všechno stihli, že jste věděli, že je konec a mohli to tanínkovi všechno říct. I když věřím, že pohled na umírajícího člověka musí být strašný, když ho znáš úplně jinak.

    superkarma: 0 19.10.2006, 16:27:29
  4. avatar
    [8] mišuge [*]

    hašlerka: no nad tim jsem taky mockrat premyslela a tezko soudit, protoze jsem zazila jen jednu variantu, ale videt cloveka ktery byl vzdycky silny, opora, pomoc jak je najednou uplne na dne, jak den ode dne ztraci sily, nadeje a vsechno bolelo hrozne moc. a clovek jen stoji a hledi a nic jinyho nemuze. ale na druhou stranu zase musim rict, ze za tech poslednich par mesicu jsem hrozne vdecna, protoze jsme spolu travili hrozne moc casu at uz v nemocnich nebo doma a vzajemne se nejak povzbuzovali, nakopavali a vykladali o vsem moznym i nemoznym. ono se to hrozne tezko popisuje co tim chci rict, ale proste i na tech par poslednich hodne bolavych a tezkych mesicu vzpominam hrozne rada, protoze jsem zazila neco na co driv nebyl cas a prilezitost.

    superkarma: 0 19.10.2006, 16:08:08
  5. avatar
    [7] hašlerka [*]

    mišuge:
    Já jenom děkuju, že náš táta se trápit nemusel, on z toho měl vždycky hrůzu, že bude někomu na obtíž. Otázkou je, co je lepší, jestli vědět, že dotyčný umře a je to jen otázka času, nebo když to přijde tak náhle. Pro něj jednoznačně ta druhá možnost.
    Snad nás vidí a kouká, jak to na tom světě vedeme.
    Taky se drž.

    superkarma: 0 19.10.2006, 15:58:35
  6. avatar
    [6] mišuge [*]

    jak ti rozumim. jsem zrovna taky tehotna a muj tatka se vnoucatka nikdy nedozije, stejne jako nikdy nepovede ani jednu svou dceru k oltari
    v srpnu to byly dva roky co zemrel a jsou dny kdy to boli stejne jako prvni den.
    u nas to teda nebylo tak nahle, 8 mesicu bojoval s rakovinou. no spis nejakych 7, ten posledni uz jen povzbuzoval a utesoval nas kolem.
    drz se

    superkarma: 0 19.10.2006, 15:36:55
  7. avatar
    [5] hašlerka [*]

    Zluta: snad máš pravdu
    děkuju a taky se drž

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:08:48
  8. avatar
    [4] Zluta [*]

    hašlerka: ale budeš schopná neboj. Ono všechno přebolí, i mně to trvalo hodně dlouho a vlastně doteď se s tím nemůžu smířit a sžít, ale čas všechno zhojí. A půjdeš s na hřbitov ještě ráda, ukázat jednak tatínkovi prcka a i naopak. Přeju sílu a mnoho štěstí

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:05:31
  9. avatar
    [3] hašlerka [*]

    Zluta:
    strašně moc mě mrzí, že tatínek našeho prcka neuvidí, moc se těšil, až bude dědou. Ale stejně jako jeho táta se vnoučat nedožil, historie se zopakovala.
    Nevím, jestli někdy budu schopna jít na hřbitov, kde náš tatínek leží, nevím, zda si budu moct někdy prohlížet fotky, na kterých je, ale vím, že našemu dítěti určitě o dědečkovi budeme vyprávět jen to nejlepší.

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:02:23
  10. avatar
    [2] Lenika [*]

    Hašlerka:

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:45:38
  11. avatar
    [1] Zluta [*]

    Tak, jako jsem tu bolest prožila já a popisuji ve svém příběhu, tak jsi prožila i ty, hašlerko Mám mnohdy stejné pocity zlosti a žalu, ale pak se vzchopím a řeknu si, že každý má ten SVŮJ čas, každému ta svíce shoří jinak, zbydou jen vzpomínky a ty jsou přece krásné Vzpomínejte na tatínka s láskou a až se narodí to vaše , jděte mu ho ukázat

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:43:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme