Milá redakce, posílám vám svůj příběh o nejlepším tátovi na světě...

Můj táta byl ten nejlepší člověk na světě. Pro druhé by se rozkrájel, pro každého chtěl jen to nejlepší. Vždycky miloval naši mámu, bylo to nádherné manželství, nikde jsem podobné neviděla. Když se sešli doma, pokaždé se políbili, trávili spolu většinu volného času a rozuměli si i beze slov.

Mně a bráchu měl nadevšechno rád, byl ten nejspravedlivější a nejpozornější táta, jaký může být. I když neuměl slovy vyjádřit, že nás má rád, z jeho chování to jen čišelo. Mrzí mě, že v době puberty jsme jeho lásku neocenili, že jsme byli občas drzí a nepříjemní, odsekávali jsme… ale to je u dospívajících asi normální. Když jsme se brácha i já dostatečně vybouřili a „dostali rozum“, šlo to s námi zase k lepšímu a náš táta byl na nás hrdý.

Pak jsem poznala manžela, začala dálkově studovat vysokou školu, změnila image na „o 100 % lepší“, oznámila naše zasnoubení a chystali jsme se na početí miminka. A táta, vlastně oba rodiče, ale tohle je příběh o tátovi, se rozplýval radostí. Podobně brácha, začal dělat jen radost. Na škole jsem potřebovala pomoci s přípravou na zkoušku z matematiky, a můj táta se mnou ochotně seděl 3x až 4x do týdně večer po práci, pokaždé minimálně 3 hodiny. Na zkoušku mě připravil, stálo to měsíc a půl dřiny, ale povedlo se. Pomohl mi i se zkouškou z fyziky.

Chtěla jsem se mu odvděčit, rozhodla jsem se, že nakoupím jemu a mamince spoustu dobrot a nějaká dobrá vínka, aby si večer sedli a udělali si pohodu jen pro sebe. Chtěla jsem to udělat, až budu mít za sebou všechny zkoušky v semestru, ale něco mi říkalo, že se nemá nic odkládat, tak jsem jeden večer vše nakoupila a dovezla jim to domů. Stihla jsem to týden před tátovou smrtí.

Zemřel náhle, naprosto zdravý, plný síly a radosti, na srdeční příhodu… Dnes už jsem vdaná a čekáme miminko, ale rána je moc a moc čerstvá. Chce se mi křičet zlostí a žalem, že můj táta, můj milovaný táta, se nemohl dožít dalších radostí. Vím, že prožil svůj život naplno, že miloval mámu a nás a byl šťastný a spokojený, ale stejně je to nespravedlivé, že musel odejít tak brzo, tak strašně brzo…"

Zdraví, hašlerka


Děkujeme za krásný příběh, i když se smutným koncem...

redakce@zena-in.cz

Reklama