Bulvár

Můj táta byl formát

father

Říká se, že otcové mají na dcery velký vliv. S tím mohu jen souhlasit. Jen mi ta teorie trochu pokulhává ve výběru partnera. Žena si prý instinktivně hledá někoho podobného. V mém případě bych o tom dost polemizovala. Buď jsem trpěla chorobným masochismem, nebo jsem svého otce vůbec neznala, protože jsem si vždycky zvolila naprostý opak.

Svého tátu si pamatuji jako vzor dokonalého muže, manžela a otce. Člověka s přirozenou autoritou, schopného uživit rodinu, dostatečně sebevědomého, ale ne sebestředného, tolerantního a zároveň důsledného, moudrého i zábavného. A mohla bych jmenovat dál a dál a nenarazila bych snad na jedinou špatnou vlastnost. Možná je to filtr doby, která uběhla od jeho smrti a nasadila mi růžové brýle, ale nevybavuji si jedinou chvíli, jediný okamžik, kdy bych o něm zapochybovala.

Vzpomínám na černé hodinky, které jsme jako děti milovaly. Večer jsme zhasly a taťka postupně ke každému z nás přišel, sedl si na postel a vyprávěl pohádky nebo si povídal na téma, které nás zajímalo. Měly jsme pocit, že ho máme každý chvilku jenom pro sebe, ale zároveň jsme v té tmě pozorně naslouchaly, o čem mluví s tím druhým a mohly se zapojit do debaty. Bylo to moc krásné.

To, jaký byl táta formát, mi připomněla příhoda z mých sedmnácti, kdy jsem se poprvé opila. Přikradla jsem se domů hodně pozdě v noci, vplížila se do koupelny a omývala obličej studenou vodou, když v tom se otevřely dveře a v nich stál táta. Čučela jsem do umyvadla, neměla jsem odvahu k němu zvednout oči a čekala vodopád výčitek, které jsem si přinejmenším zasloužila. Ale táta zachoval dekorum a se slovy: „Jdi spát, ráno si promluvíme,“ odešel do ložnice. Vystřízlivěla jsem na to šup, ráno mi bylo pod psa a táta věděl, že jsem sama sebe potrestala nejlépe. Nikdy už jsme o tom nemluvili.

Škoda, moc jsme toho o životě neprobrali, a tak moc bych chtěla. Odešel příliš brzy a moc mi chybí. Teprve v dospělosti dokážu ocenit, co pro mě takové chvíle znamenaly. Odešel dřív, než jsem mu stačila říct, jak ho mám ráda a jak si ho vážím.

A co vy, milé ženy-in? Jaký je váš vztah s otcem? Je pro vás vzorem, nebo naopak? Hledáte svého tátu v životním partnerovi? Nebo si vybíráte pravý opak? Čeho si na svém tátovi nejvíce vážíte? Co byste mu vyčetla? Pochlubte se svým otcem. Nebo si na něj postěžujte. Máte nějakou příhodu, která stojí za vyprávění? Dnešní téma je tu pro vás.

Napište nám na známou adresu: redakce@zena-in.cz a my možná právě váš příspěvek oceníme dárkem.

   
01.12.2009 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme