Reklama

Přečtěte si příběh paní Aleny, jejíž syn Dominik, který šel letos do třetí třídy, má takový strach ze školy, že téměř každé ráno je mu před odchodem do školy špatně a zvrací. Tento stav u něj přetrvává zhruba měsíc.

Příběh maminky Aleny a jejího syna Dominika

kid

Náš syn Dominik začal letos chodit do třetí třídy. Každý rok však řešíme jeden a ten samý problém, který trvá zhruba měsíc. Před koncem prázdnin si stěžuje na bolesti břicha a s prvním dnem odchodu do školy začne téměř každé ráno zvracet. Už se ani nesnažíme do něj dostat snídani.
Když jsem se o tom radila s psychologem, tak první, na co se mě zeptal, bylo, jestli nemá náš syn nějaké problémy se šikanou. Ptala jsem se ho, jestli mu spolužáci neubližují, prý ne. Byla jsem se taky informovat ve škole. Třídní učitelka i ředitel mě ubezpečili, že šikana na jejich škole rozhodně nehrozí.

Také jsem se syna ptala, jak se mu líbí paní učitelka, jestli je hodná, neboť i odtud může pramenit jeho nervozita. Ale zase nic, prý je paní učitelka moc hodná.

Syn se učí průměrně, není to žádný premiant, ale ani že by učivo nezvládal. Všechny školní pomůcky má včas nachystané a připravené. Nikdy nedostal poznámku ani jsme nemuseli ve škole nic řešit.

Byli jsme se synem také u dětského lékaře, ten nám ale potvrdil, že žádné zdravotní problémy, týkající se ať už zažívání, nebo poruchy trávení u syna nevidí, že jeho zvracení je čistě psychického rázu, tedy nervového napětí.

Ale z čeho má nervy? Že zaspí do školy? Nebo že tam musí? Co víme, tak se mu ve škole líbí. Známí nám radili, ať navštívíme ještě i dětského psychiatra, ale manžel pořád váhá. Prý syn není žádný blázen a navíc u něj během prvního měsíce chození do školy tyto problémy sami vymizí.

Ještě mě napadlo, že může jít o samotné vstávání. Třeba mu dělá problémy brzké vstávání, ale přece nemůžu psát měsíc omluvenku, že náš syn bude chodit první měsíc později do školy, protože skoro každé ráno zvrací?

Ještě než se přece jen i proti manželovu protestu rozhodnu dětského psychiatra navštívit, máte prosím někdo podobné zkušenosti?

Alena

Pozn. red.: Jména v příběhu jsou pozměněna

Na názor jsme se zeptali ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič, psycholožky Aleny Weberové

To, co popisuje maminka Alena, nevypovídá o „špatném zacházení“ ve škole, ale vypadá to opravdu spíše na psychiku syna. Jelikož nemám všechny podklady pro psychosomatický rozbor syna, mohu říci jenom hrubou kostru.  Vychází mi, že syn prochází emočním zmatkem, kdy není schopen jíst, ví, co by chtěl, těší se na to, ale nemá sílu vykročit dál. Z venku vypadá silný, ale jeho vnitřní organismus je velmi křehký a celkově má velmi malé sebevědomí. Všechno drží periferní nervovou soustavou (musím) a je pak celkově vyčerpaný. Souhlasím s manželem paní Aleny, že psychiatrické vyšetření není potřeba. Syn naopak potřebuje vnitřní sílu a získat sebevědomí, ale vysvětlováním z jedné strany to nebude stačit, protože všechny jeho nejistoty jsou uloženy hluboko v organismu a nemají rozumový základ. Určitě to také není špatnou výchovou či přístupem k synovi.  Spoustu těchto základů dostal do vínku geneticky a potřebuje posílit. Tento stav by se dal řešit také alternativní cestou a v případě zájmu ráda mamince s problémem pomůžu.

Čtěte také: