Leona má sedmiletého syna, kterého nadevše miluje, ale občas ji přivádí k zoufalství a slzám. Jeho paličatost a „záchvaty“ vzteku přicházejí stejně nečekaně, jako nečekaně odeznívají. Trpí nervovou poruchou, ale vysvětlujte každému na potkání, že váš syn za to vlastně nemůže.

To je dnes ta liberální výchova. Řezat ho měli a byl by pokoj“…slýchá občas zoufalá maminka sedmiletého Leoše, když se „předvede“ na veřejnosti. Paličatost, vzdor a neochota poslechnout je v určitém věku dítěte „normální“, ale v první třídě?

„Do tří let to bylo vzorné dítě,“ posteskla si Leona, „ale pak začal být paličatý, umíněný a vzteklý. Napřed jsem to brala jako období vzdoru, které přejde. Snažila jsem se zachovat klid, i když mi někdy „tekly nervy“. Nejsem zastáncem fyzických trestů a tak jsem radši napočítala do deseti a počkala, až se zklidní.“

boy„Ale když jsem začala chodit do práce a potřebovala ho odvést do školky, nebyl na nějaké čekání čas.“

„Vzali jsme ho k dětskému psychologovi a bylo nám sděleno, že neuznává ženskou autoritu. Musela jsem si sáhnout do svědomí a uznat, že jsem na něj byla moc hodná a v mnohém mu spíš ustoupila. Je pravda, že k tátovi, nebo dědovi si něco podobného nedovolil,“ dodává maminka.

„Nejhorší na tom je, že se jeho odmítavý vztah k ženským autoritám projevuje i ve škole. Občas se prostě zvedne a odejde ze třídy. Sedne si na chodbě a tam trucuje a učitelka s ním nic nezmůže. Učí se na samé jedničky, ale domů nosí poznámky za chování.“

„Takhle to přece dál nejde. Našli jsme jiného psychologa, aby nám poradil, co s tím. S největší pravděpodobností se jedná o tzv. poruchu opozičního vzdoru,“ dodává Leona.

Co si pod tím představit?

Příznaky jako vzdor, obtížná zvladatelnost, podrážděnost, agresivita, odmítání a nerespektování autorit nám byly víc než povědomé.

Příčiny mohou být biologické, genetické, ale i výchovné. Hlavně nedůslednost a nevhodně nastavené hranice. Může za tím být i snaha připoutat na sebe pozornost. To hlavně v případě, že na dítě nemáte čas.

Jak se k takovému dítěti chovat?

  • Peskování ani upozorňování na nevhodné chování nikam nevede, spíš stav zhoršuje.
  • Nezvyšujte hlas, mluvte klidně, pomalu a zřetelně.
  • Vytvořte pravidelný denní režim a řád, který důsledně dodržujte.
  • Dítě by se nemělo nudit, ale také mu nedělá dobře přetěžování. Tyto děti jsou velmi aktivní, ale nedokážou se dlouho soustředit. Dávejte mu vždy jen jeden úkol a nezapomeňte ho pochválit, když ho splní.
  • Chvalte ho i za zdánlivé drobnosti. Posílí to jeho sebevědomí a utvrdí ho v tom, že ho máte rádi.

„Tak nevím, myslím, že to jsou jen obecné rady, které nám moc nepomůžou,“ s povzdechem říká zklamaně Leona.

Čtěte také:

Reklama