.

Můj syn je kriminálník a já nejsem schopna to unést

Vztahy

Můj syn je kriminálník a já nejsem schopna to unést

Můj muž od nás odešel, když bylo Robertovi deset let. Našel si mladou slečnu a mně řekl, že v životě potřebuje změnu. Přišlo to tehdy tak náhle, že jsem ani nestačila skutečně zaznamenat to, jak si manžel balí kufry, jak Robert pláče a prosí ho, aby od nás neodcházel.... Vím, že jsem to tehdy vnímala jen jako sen a měla jsem pocit, že to, co se děje, nemá s realitou nic společného.

 

Bohužel to ale realita byla a já s Robertem zůstala sama. Syn se nemohl smířit s tím, že od nás jeho otec odešel. Upadal do depresí, po nocích plakal a začal se i pomočovat.

Nakonec jsme museli navštívit dětského psychologa a k němu jsem s Robem chodila dlouhé tři roky.

 

Můj muž neselhal jen jako manžel, ale i jako otec.

S onou slečnou si založil novou rodinu a na Roberta se doslova a do písmene vykašlal. Syn ho přestal zajímat a já měla pocit, že snad ani neví, že nějakého syna kdy měl...

 

Jak Robert rostl a jeho puberta začala být v plném rozkvětu, začal se povahově měnit.

První náznak jakési změny byl ten, že z hloubi své duše začal otce nenávidět. Hovořil o něm hodně ošklivě, dokonce jsem našla i jeho školní sešit, kde si psal různé nadávky směřující právě k otci...

 

Tehdy jsem s Robertem měla dlouhou řeč. Snažila jsem si s ním vždy o všem otevřeně popovídat. Nechtěla jsem, aby mezi námi bylo nějaké tajemství. A co víc, chtěla jsem, aby věděl, že já tu jsem pro něj a budu tu pro něj vždy...

Vím, že mu nikdy nenahradím otce, nicméně jsem se snažila být alespoň dobrou matkou, která má pochopení a snaží se vždy být svému dítěti oporou.

 

A zde asi byla ta největší chyba.

Spoléhala jsem na to, že mezi mnou a Robertem je upřímnost, víra v toho druhého, důvěra...

Když se Robert v šestnácti letech chytil party, dělala jsem vše možné i nemožné, abych ho udržela v mezích. A pochopitelně jsem se snažila o to, aby na něj kamarádi neměli špatný vliv....

Ale zná to asi každá matka: poručit něco dítěti v tomto věku není nic platné.

 

Každopádně toto období jsme přečkali celkem bez úhony.

Robert sice začal kouřit (a myslím, že nejednou ochutnal i marihuanu), opíjel se, ale alespoň nepřišel do konfliktu se zákonem.

 

Jenže co bylo bylo a dnes se už věci mají jinak...

Robertovi je čtyřiadvacet let a už si skoro měsíc odpykává trest za rozkrádání cizího majetku.... Jak se to stalo? Jak do něčeho takového mohl spadnout?

 

Upřímně, netuším... Snažila jsem se vždy syna vychovávat podle nejčistšího svědomí, snažila se mít vždy přehled, kde je, s kým je a co dělá ve volném čase. Ale bohužel jsem Robertovi až moc důvěřovala...

 

Dnes vím, že většina z toho, co mi říkal, byly lži.

Věřila jsem, že jede s kamarádem na chatu, že jede lyžovat, či stanovat.... Ale již jsem si neověřila, zda tomu tak skutečně je.

Nevím... asi jsem myslela, že když je mému synkovi přes dvacet let, není třeba ho sledovat, pátrat a kontrolovat, zda nedělá nic špatného.

 

Byla to však chyba...

 

Nemohu se smířit s tím, jak se mi má výchova vymkla kontrole a dávám si za to hroznou vinu... Tolik jsem se snažila vychovat z Roberta dobrého člověka!

Bohužel se mi to nepovedlo.

 

Bydlím v malé vesnici a prožívám zde hotové peklo.

Lidé se mi straní, pomlouvají mne, ukazují si na mne prstem... Všechny kamarádky a známé se ke mně otočily zády a já to chápu. Můj syn je kriminálník a s tím ony nechtějí mít nic společného.

Nevím, jak toto období zvládnu, jak se se vším vyrovnám....

Jako matka jsem selhala a to vědomí, to břemeno si ponesu po zbytek svého života.

 

   
25.01.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [66] modro_očka [*]

    Nedávej si vinu za to,  co jsi neudělala. Nebo jsi snad synovi říkala, aby kradl, podváděl apod.? Vychovávala jsi svého syna s lejlepším svědomím a vědomím... To byl on, kde nepochopil, neodpustil otci, nezvládl situaci.

    Lidi rádi soudí druhé, házejí na ně vinu, kterou nemají. A to je velmi smutné, hloupé, primitivní. Bohužel se ani nevyplácí cokoliv vysvětlovat. Takoví zabedněnci mají své postoje, svoji pravdu, své omezení... 

    Každý si vybíráme cestu životem, kterou kráčíme. A i když ta cesta je těžká, i tak nemusíme krást, podvádět a usnadňovat si jí nekalými činy, které se dříve anebo později obrátí proti nám samotným.

    Bolest v srdci cítit určitě budeš, ale vinu opravdu nemusíš. Trestáš tím sama sebe. A to není nutné. KOntrolovat dospělého syna, to je téměř nemožné.

    superkarma: 0 18.03.2011, 17:01:45
  2. avatar
    [65] Jupíí [*]

    mi připadá, že matka je takové to , " já nic , já muzikant" . Můžou, za to ostatní

    superkarma: 0 26.01.2005, 07:37:23
  3. avatar
    [63] Gedžitka [*]

    Petra S.: za to nemůžeš, je to smutný, že na některý hrozný věci doplácej nevinní.

    superkarma: 0 25.01.2005, 20:11:11
  4. avatar
    [58] Exupery [*]

    petruška 2: Néé, pan Gryzli nemá kromě tří kusů žen rád žádný, myslím, že ani v případě, že je řádně ukojen, že jo Gryzli
    Kvalitu mužskýho pokolení si zase můžeme vidět právě v těch kriminálech nebo i na psychiatrii na oddělení sexuálních úchylek

    superkarma: 0 25.01.2005, 17:31:48
  5. avatar
    [55] Exupery [*]

    gryzli: Lidé se jí straní, takže i chlapi. Na vsi většinou ženský nemají moc kamarádů opačnýho pohlaví (právě proto, aby si na ně neukazovali ti sousedi prstem)a proto psala, že kamarádky se k ní otočily zády. Ale před tím bylo i lidé. Svědčí to i o kvalitě mužský populace. Snad nám tu nechceš tvrdit, že mužská populace je kvalitnější než ženská

    superkarma: 0 25.01.2005, 17:16:37
  6. avatar
    [53] danca79 [*]

    Petro, drz se!!! Kamaradky nemaji deti, kdyz jim nedochazi, ze jsou veci ktere rodic neovlivni a vykaslaly se na tebe?!?! Syn nikoho nezabil, nikomu primo fyzicky neublizil. Ano, spachal kriminalni cin, ale nastesti slo "jen" o kradeze....to leckde delaj deti ktere jsou jeste pod zakonem a tudiz nepostizitelne! Neni to Tva vina, proste se to stalo. A vse co se deje, deje se z nejakeho duvodu...Drzim palce aby syn sel do sebe a az vyjde, aby sekal dobrotu, nasel si praci, zalozil rodinu....

    superkarma: 0 25.01.2005, 16:46:38

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [52] Exupery [*]

    Manx: Co to píšeš?? To jako ti jeho rodiče za něco můžou??? A neslyšela jsem nikdy, že by úchylky byly dědičný To by ses taky jednou mohla naštvat na svý rodiče, až dostaneš třeba rakovinu. U tý dokonce ty dispozice někdy dědičný jsou. Tos to tý paní Petře S. teda nandala, za to že synek sedí, můžou její geny

    superkarma: 0 25.01.2005, 16:30:39
  2. [46] Jana 01 [*]

    Paní Petro S., nevím, jestli by kontroly syna něco vyřešily. Jen by mezi vámi přestala existovat důvěra a neposlouchal by Vás o to více. A za bývalého manžela přece také nemůžete.

    superkarma: 0 25.01.2005, 12:55:20
  3. [45] Jana 01 [*]

    Reportáž mi zatím bohužel unikla, zkusím opakování. Ale co jsem slyšela, tak je ten člověk nemocnej (tím pádem taky trochu oběť přírody a chudák) - takže buďme rádi, že jsme zdraví a nejsme ani mezi obětma. Když má poruchu, je to asi něco trochu jinýho. Hlavní je, že se chce léčit a já věřím tomu, že už nic nechce udělat. A co bude z našich dětí, ikdyž se snažíme sebevíc, to nikdo bohužel neví. Úchylku může mít každý.

    superkarma: 0 25.01.2005, 12:49:29
  4. avatar
    [44] klér [*]

    Taky Strakovi nevěřím,ta zrůdnost mu byla vidět na ksichtě, to co říkal,měl naučený, nešlo to z něho.Musela jsem na to mylset i v noci,kolik životů zničil a ještě jak se medializuje ! divím se , nechápu to, nevím proč ..být na místě syna zavražděné matky, nemluvila bych s ním ( i když na druhou stranu mu to prý pomohlo)stejně to nechápu, ač se snažím, oslovovali ho Pane Straka ! podávali si s ním ruku !Je to bordel!

    superkarma: 0 25.01.2005, 12:27:41
  5. avatar
    [41] pajda [*]

    Znovu musí začít hlavně ten syn - paní Petra je tam, kde je zvyklá...já jsem měla pocit "utéct", okolí mi radilo "začít znovu jinde", ale nakonec měli - kupodivu - pravdu doktoři - vyplatilo ze zůstat a vydržet. Už proto, že jsem věděla, s kým mluvit, kdo mi pomůže a kdo naopak, že jsme nemusela pěstovat nové návyky...republika je malinká, nikdy není jistota, že "jinde" se nikdo nedozví, co se stalo. A co bude Petra dělat "jinde", až se její syn vrátí? A až se to všichni kolem dozvědí? Uteče znovu? Ne každý, kdo se dostane do vězení, začne krást nanovo...její syn bude mít víc šancí tam, kde má kořeny, než mezi úplně cizími lidmi. Ti si totiž teprve budou dovolovat - k cizímu...

    superkarma: 0 25.01.2005, 11:23:21
  6. avatar
    [40] Zuzyk [*]

    Já bych asi taky poradila začít jinde a znovu. Od začátku. Nemůžeš být pořád zodpovědná za svého dospělého syna a pořád si něco vyčítat. Najdi si nové přátele, práci a začni myslet i na sebe!

    superkarma: 0 25.01.2005, 10:53:28
  7. avatar
    [39] hvenda [*]

    Milá Petro. Vaši situaci Vám vůbec nezávidím,ale ta "vina" není určitě jen na vaší straně. Chápu, že to musí být příšerné-žít na vesnici, kde se všichni znají...a vědí, co se stalo.Pokud Vám situace připadá opravdu tak nesnesitelná, asi by bylo opravdu nejlepší se odstěhovat a začít někde odznovu. Robert je přeci dospělý chlap, nesvéprávný nejspíš taky nebude...tak snad je schopen sám vlastní hlavou posoudit, co dělá a jaké to bude mít následky. Za jeho činy a přečiny přeci nejste zodpovědná vy!!Nestálo by za to zkusit trošku zpřetrhat tu "pupeční šňůru", odpoutat se od něj..a začít si taky trošku žít svůj vlastní život??Samozřejmě-je to pořád Váš syn a je jasné, že ho jako každá normální máma máte ráda, ale to se přeci nevylučuje s tím, že byste taky mohla myslet sama na sebe. Kamarádky, co se v této situaci otočily zády ,opravdu nejsou kamarádkami... Co se takhle pohlédnout po někom, kdo by byl opravdový kamarád-kamarádka??Zkuste se poohlédnout třeba tady ,na Ženě-in...,leckterá z nás tu má leccos ošklivého za sebou a ví své....

    superkarma: 0 25.01.2005, 10:51:45
  8. avatar
    [37] Aja [*]

    Kdo ví, co nás jako rodiče čeká...

    superkarma: 0 25.01.2005, 10:25:05
  9. avatar
    [36] pajda [*]

    Já bych k tomu napsala ještě něco - taky jsem prožila nějakou dobu na malé vesnici a nemůžu se zbavit dojmu, že si hodně komplikuješ život sama. kamarádky, které se na tebe vykašlaly, nejsou žádné kamarádky a slušní lidé ti vinu za to, co se stalo, určitě nedávají. Určitě máš kolem sebe dost těch, kteří sice nebyli vidět na první pohled, ale budou s tebou mluvit, zastanou se tě...prostě musíš přestat litovat sebe i syna a začít jinak. Když mi syn skončil v blázinci, taky jsem měla pocit, že pro ostudu nemůžu na ulici, a nebyla to pravda. Těch pár lidí, ktřeí si na mě prstem ukázali zdaleka nepřevýšilo počtem ty, kteří mi podali pomocnou ruku a pomohli mi.

    superkarma: 0 25.01.2005, 10:24:53
  10. avatar
    [34] Kocicka [*]

    každý si vybírá svojí cestu, má svobodu volby a ty ho nemůžeš napořád ovlivnovat. A taky si nemáš za co klást vinu?

    superkarma: 0 25.01.2005, 10:01:44
  11. [33] xenie [*]

    Petro, souhlasím s ostatními... Tvůj syn je dospělý, svéprávný a jen on sám nese odpovědnost za své jednání, ne Ty. A pokud se kamarádky otočily zády - opravdu o takové kamarádky stojíš ? Najdi si jiné kamarádky, s nimiž si budeš moct popovídat, svěřit se bez obav atd. ... třeba i tady, na ž-in

    superkarma: 0 25.01.2005, 09:52:40
  12. avatar
    [32] evusche [*]

    ve slušné rodině, dneska nějak neumím psát

    superkarma: 0 25.01.2005, 09:46:38
  13. avatar
    [31] evusche [*]

    No, znám také jednoho velimi blízkého člověka, který byl vychováván ne slušné rodině, ale ucítil vůni peněz a převáděl přes hranice tak dlouho, až ho čapli a on si odseděl 4 měsíce ve vazbě v Německu. A dneska? Dneska je to kluk, který je poučený a ví, že už by takovou kravinu nikdy neudělal.

    superkarma: 0 25.01.2005, 09:45:08
  14. avatar
    [30] risina [*]

    Taky mám takovouhle zkušenost za sebou, syn "ujel", když mu bylo 17. A nemůžu ho ani omlouvt rozvrácenou rodinou nebo těžkým dětstvím. Prostě zblbnul - a pro mě byl šok, že něco takového udělal. A taky jsem dávala vinu sobě a své výchově, než jsem si uvědmila, že já i manžel jsem dělali, co jsme považovali za nejlepší. Je to dvaapůl roku, od té doby se konfliktu ze zákonem nedoastal, větinou na to nemyslím - ale občas něco ve mně zahlodá - nebude se to opakovat?

    superkarma: 0 25.01.2005, 09:38:51
  15. avatar
    [29] emma [*]

    "Robert sice začal kouřit (a myslím, že nejednou ochutnal i marihuanu)" - a máme to tady! může za to MARIHUANA!!

    no, nevim, ale kritický okamžik bych viděla v momentě, když Robík začal psát své "nenávistné deníčky" - pokud byl tak dlouho v péči psychologa, proč tam nezašel i v průběhu puberty? třeba by se dalo ledacos usměrnit....

    superkarma: 0 25.01.2005, 09:30:54
  16. avatar
    [25] gerda [*]

    Petro, ve tvé zpovědi marně hledám, čím se tvůj syn vyučil, jaké měl zaměstnání? To by mohlo taky dost naznačit, v jakém prostředí byl zvyklý se pohybovat a co ho formovalo. Žádná puberta se neobejde bez problému a vzpoura generací je běžný jev. Matky a jejich mínění jsou pro adolescenty i pubescenty na posledním místě. Můj názor je ten, že se syn chtěl nějak "proslavit", ukázat svému otci, že něco dokáže, ale bohužel, šel na to ze špatné strany. Chyběl mu prostě mužský vzor, ale za to ty skutečně nemůžeš. Až syn dozraje, leccos mu dojde a ještě se přijde omluvit. Na lidi kolem se vykašli, ti normální a rozumní pochopí a neotravují, a na ty druhé nemusíš vůbec myslit, nepomůžou v ničem a nejsou důležití. Podstatné je, aby sis nedávala vinu a neposlouchala pomluvy. Stejně to za tebe ti "kritici" nevyřeší, tak co. Nic jim nedlužíš.

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:58:23
  17. avatar
    [24] Žábina [*]

    Petro, ty jsi udělala co se dalo...ale někdy to nestačí. Máš ještě smůlu v tom, že bydlíš na vesnici, kde jsou všechny vztahy pod rentgenem a lidi lezou jeden druhýmu málem až do talíře...já být tebou, odstěhuju se a začnu nový život, s novými lidmi

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:56:55
  18. avatar
    [22] ginile [*]

    Nemohu se smířit s tím, jak se mi má výchova vymkla kontrole holka, to neni vychovou,ty jsi udelala vse,co bylo v tvych silach, ale i tak neni pozde, ja znam lidi,co "sedelo" a ted je jm kolem 40 maji rodinu,jsou super lidi, skoro kazdy clovek kolem 20 blbne, ty jsi byla jina??? ja ne, jen se za syna nestyd, chod za nim , mluv s nim, jeste neni nic ztraceno, kluk to holt nemel lehke a parta casto stahuje dolu, to pak zalezi na cloveku,do jake miry se necha ovlivnit, to opravdu s vychovou nema nic spolecneho.

    ukaz synovi,ze se na tebe muze jeste porad spolehnout, snad bude pro nej kriminal poucenim a az vyjde, bude z nej " normalni" mlady muz

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:44:11
  19. avatar
    [21] catcat [*]

    Petro, je to určitě těžké žít na malé vesnici s takovým "škraloupem"! Ale věř, že to není Tvůj škraloup! Jak už tady některé ženské psaly - když Ti bude smutno, přijď pokecat sem, dáš se do kupy a všechno se pak lépe snese!

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:29:25
  20. avatar
    [19] Galina [*]

    musí to být asi zlý pocit žít s pocitem viny za někoho jiného:-(...Já včera koukala taky na ČT 2 na toho Straku...4 vraždy v 16-ti letech Chudáci rodiče,ale myslím,že lidi se k nim neobrátili zády...aspon přátelé,ti praví přátelé by měli pochopit,že někdy za to rodiče vážně nemůžou.Oni nebyli rozvedeni,ten kluk vyrůstal v normálním prostředí...
    Já mám podobnou zkušenost...moje máma se rozvedla,když mi byli 4 roky a bráchovi 3.Pak jsme měli spoustu tzv.tatínků,s jedním z nich měla máma dalšího brášku.Nikdy nemůžu říct,že by nás maminka zanedbávala,byli jsme vždy na 1.místě,i kdyžsi pamatuju na hodně nocí,co jsme s bráchou byli sami doma a vystrašeni...následovali další"tatínci" ...ale nestal se ani z jednoho z nás nějaký recidivista...bráchaa já máme vysokou školu a ten nejmladší je vyučen v oboru,který ho baví...akorát máma to nezvládla a vzala si život,když nenašla toho pravého
    Ale proč to píšu?...chtěla jsem to srovnat s mamčiným bráchou...mají 2 děti(už dospělé),které oproti nám vyrůstali v uplné rodině...bratranec začal přičichávat k drogám už v pubertě,následovalo gamblerství a krádeže,léčebna...takže ve výchově zas takový problém není,něco rodiče prostě zastavit nemůžou.takže všem,co tím procházejí

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:21:12
  21. avatar
    [18] Alousek [*]

    Myslim, ze jsi jako mama neselhala. Pro svoje dite jsi udelala maximum, byla mu dobrou mamou a tatou. Netrap se vycitkama, udelala jsi vse, co bylo v tvych silach.
    Jestli se k tobe tzv. kamaradky obratily zady tak je nech byt, nestoji za to. Jenom neudelej stejnou chybu vuci synovi. Mel by mit pocit, ze mama ho bere takoveho, jaky je.

    superkarma: 0 25.01.2005, 08:19:24
  22. avatar
    [16] alko [*]

    Petro, něco podobného se stalo mé kamarádce. Nikdy bych ji neodsoudila, protože vím, že dělala všechno možné, aby syna vychovala dobře. Vždyť se to může stát každému, že se někde něco zvrtne. Také jsem přemýšlela co bych dělala, kdyby se něco takového stalo mě. Uvědomila jsem si, že nejdůležitější pro mne je mít čisté svědomí, že jsem udělala pro výchovu všechno co bylo v mých silách. Zkus to sama všechno přehodnotit a nedávej všechnu vinu sobě. Nezatracuj syna, určitě potřebuje vědět, že ho máš pořád ráda. A hlavně si uspořádej svůj život a žij klidně, bez výčitek!

    superkarma: 0 25.01.2005, 07:55:22
  23. avatar
    [11] Toniniella [*]

    Víš Petro, mám dva syny, manžel taky odešel a zcela se na ně vykašlal. Starší syn to vzal na sebe jako svoji vinu, protože jeho otec byl opravdu blb k pohledání a nikdy mu nedal najevo nějakou lásku. Měl pro něho jenom urážky a kluk se pak dlouho obviňoval. Mladší syn má tatíka "na háku", je prostě jiná nátura. Chci ale říct, že v tom starším je to dodneška. Je citlivější, vztahovačný, někdy cítím, jak strašně touží po tom, aby ho jeho otec miloval. A nikdy se toho nedočká, znám tatíka zatraceně dobře. Ale nemůžu to synovi takhle napálit, stejně by mi nevěřil a možná by mě i začal nenávidět. Tyhle citové úrazy mohou být obrovské a můžou napáchat hodně chyb. Zřejmě tady v první řadě selhal otec a v druhé řadě psycholog, který nepochopil, jak hluboké zranění chlapec utrpěl. U nás to chválabohu nedošlo do takových rozměrů, možná proto, že chlapci sou dva blízko od sebe (16 měsíců) a mladší má docela sportovní náhlad. Ale cítím na starším klukovi někdy emoční nesrovnalosti a vím přesně, komu bych za to napálila!
    Držím moc , možná se kluk vzpamatuje, přece v něm něco dobrého musí být, když jsi ho vychovala s láskou.

    superkarma: 0 25.01.2005, 07:23:45
  24. avatar
    [10] sunnynka [*]

    Včera jsem se dívala na pořad Reportéři ČT. Tenhle díl byl o spartakiádním vrahovi Strakovi. Bylo to dost, dost úděsné. Setkal se s klukem, kterému zavraždil maminku a taky tam byl rozhovor s jeho rodiči, s maminkou, která na kameru a před synem vpodstatě řekla, že se nenávidí za to, že takovou zrůdu vůbec porodila, že to bere jako svou osobní prohru Bylo mi jí děsně líto.....Stejně tak téhle maminky....snažila se synovi dát všechno co mohla a dopadlo to takto

    superkarma: 0 25.01.2005, 07:20:28
  25. avatar
    [9] Markýza [*]

    Nevím, proč to tobě kladou za vinu, tvůj syn je dospělý a svéprávný, tak za své činy odpovídá sám.
    "Ty, kdo jsi bez viny, nechť hodíš kamenem" - myslím, že žádný člověk nemá úplně čisté svědomí.

    superkarma: 0 25.01.2005, 07:20:17
  26. avatar
    [8] LBU [*]

    Souhlasím s tím co tu bylo napsáno. A jestli se k tobě "kamarádky" obrátily zády, tak to nebyly žádné kamarádky .

    superkarma: 0 25.01.2005, 07:08:17
  27. avatar
    [6] aninas [*]

    Petro, proc sama sebe trestas za to, co provedl tvuj syn. Navedla jsi ho snad, byla jsi u toho s nim? V dobe spachani jeho trestneho cinu uz byl dospely a tudiz odpovedny za sebe.

    Pises, ze chapes, kdyz se vsechny kamaradky a zname otocily k tobe zady. Ja to teda nechapu.

    No a do tretice - precti si tohle a zjistis, ze jsou na tom nektere matky i hur:
    http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050124_214955_domaci_miz

    superkarma: 0 25.01.2005, 05:14:38
  28. avatar
    [5] clarCa [*]

    Petro, já si nemyslím, že v cca dvaceti letech můžeš dítě ještě "vychovávat" a že by nějaké sledování z tvé strany něčemu prospělo. On si tu cestu vybral sám. Ve dvanácti, čtrnácti můžeš ještě něco dělat, ale kontrolovat ve dvaceti, jestli je opravdu s kamarádem? Nemůžeš ho přivázat řetězem za nohu ke stolu, těžko mu můžeš přikazovat a zakazovat jak žít... můžeš s ním o tom mluvit (to jsi dělala), můžeš ho vzít k psychologovi (i to jsi udělala), ale víc moc toho nevidím. Neber to jako tvoje selhání - ten kdo selhal je jeho otec.

    superkarma: 0 25.01.2005, 04:41:32
  29. avatar
    [4] kosmokosmo [*]

    Petro...z okresu Kladno..........jsme lidi ne vic...
    Neboj,do posledniho dechu neni jeste konec niceho
    Kazdy delame co muzeme.........ktera mama by schvalne vychovavala sve deti ke spatnosti Kazdy dela, jak umi.......nemuzes na sebe hazet vsechnu spinu sveta.
    Bude lip.........pokud se sousedky k Tobe toci zady....potrebujes takove lidi? Tak si tukej tuna s nama...

    superkarma: 0 25.01.2005, 04:21:30
  30. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Petro, ne TY! Tvuj syn udelal neco zleho. Je dospely, nese si odpovednost sam. A jestli s tebou prestali lide mluvit a obraci se k tobe zady, je to jejich problem.

    superkarma: 0 25.01.2005, 00:28:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme