Bulvár

Můj sport je můj život


Už od dětství jsem tak nějak tíhla ke sportu, ale ze začátku to vypadalo dost tragicky, bo jsu levá jak šavle. Tak jsem postupně vystřídala ping – pong, atletiku, veslování, ale všude jsem vydržela jen chvíli. S rodiči jsme jezdili na hory, v zimě lyže a běžky a v létě turistika, to mi docela šlo, no lyžování samozřejmě míň...

Ale pořád to nebylo ono, protože i se ségrou jsme neustále přemlouvaly rodiče, že chceme jezdit na koni. Když nám bylo něco kolem deseti let, tak se náš sen stal skutečností, a od té doby se u nás vše točí kolem koní. Zpočátku to bylo spíš o docela tvrdé práci než o ježdění. Oddíl vedl pevnou rukou pan Jan Pavlica st. a naučil nás řádu a disciplíně, za což jsme mu teď se ségrou obě nesmírně vděčné, i když tenkrát jsme některé jeho výtky a zákazy i obrečely.

Ježdění bylo ze začátku velmi těžké, protože jsme se začínaly učit na velkých koních a ti si s náma často dělali, co chtěli. Taky brzy přišly první pády a úrazy – zlomená ruka, naražená kostrč, pošlapané nohy, spousta modřin a odřenin. Ale nic už nás nedokázalo odradit a asi za pět let v oddíle jsme si mohly udělat jezdeckou licenci a vyjet na první závody. To byla nádhera!

Tohle už je dneska jenom krásná minulost, ale koně nás provází celým životem. Ségra si našla přítele, taky koňáka, a už rok mají spolu farmu, takže teď máme vlastní koně doma. Jsem tam každou volnou chvilku a s radostí se věnuju nejenom ježdění, ale taky práci kolem. Obě máme vlastního koníka, se kterým jezdíme závodně parkury, a docela se nám daří. Můj koník se jmenuje Brix a je to „koňská osobnost“, to byste nevěřili, jak se třeba dokáže urazit.

A co mi tenhle sport vzal? Mám mnohem míň volného času a musím hodně přemýšlet, které akce s kamarádama se budu moct zúčastnit a kdy radši pojedu na závody nebo budu muset sklízet seno. Takže jsem taky přišla o pár kamarádů, ale ti opravdoví naštěstí zůstali.

Ale získala jsem toho mnohem víc – dobře vymodelovanou postavu prací, spoustu kamarádů se „stejným postižením“, nádherného koně a s ním i pocit úspěchu z výhry, no a hlavně neopakovatelné zážitky, které mi nikdy nikdo nevezme. 


Milá ženo-in,
děkuji vám dvojnásob. Jednak za první příspěvek a jednak za jeho téma. Koně jsou moje celoživotní láska, ale bohužel jsem neměla příležitost jezdit v dětství, takže mi tak trochu ujel vlak. Už se to asi nenaučím tak dobře a o závodění už vůbec nemůže být řeč. Ale teď o minulém víkendu jsem jezdila v lesích a oborách kolem Orlíka a byl to pro mě jeden z nejkrásnějších zážitků v životě.
   
05.10.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [9] Karfigolka [*]

    Já už jsem si na sport celkem zvykla a baví mě to. Člověk na všechno potřebuje čas. Sportovní výživa je pro mě už nerozlučnou dvojkou.

    superkarma: 0 10.11.2014, 12:56:09
  2. avatar
    [8] bonda [*]

    Nejkrásnější prázdniny jsem trávila na farmě s huculy, jen za stravu, neumím jezdit dobře, ale vím, že taková projížďka lesem na koňském hřbetu je nádherná.

    superkarma: 0 05.10.2006, 13:02:43
  3. avatar
    [7] Brixik [*]

    Amálie: Odkud jste, jestli to není tajné? No co, někoho holt táhne něco jiného , hlavně se do ničeho nenechat nutit.

    superkarma: 0 05.10.2006, 10:25:30
  4. avatar
    [6] Brixik [*]

    Obecně se říká, že kůň bez problémů unese pětinu své váhy. No a velcí koně minimálně těch 500 kg mají, takže žádný strach.

    superkarma: 0 05.10.2006, 10:24:16
  5. avatar
    [5] vininka [*]

    Buď šťastná,že to tak máš.....

    superkarma: 0 05.10.2006, 10:23:42
  6. avatar
    [4] Amálie [*]

    Domam máme 24 parkurových i dostihových koní, jezdit můžeme, kdy se nám zlíbí a my ne a ne. Jsem holt dcera rally závodníka, odkojená benzínem.

    superkarma: 0 05.10.2006, 10:05:48
  7. avatar
    [2] Brixik [*]

    Já myslím, že nikdy není pozdě na to se začít učit jezdit na koni. K nám chodí pán s vnučkou, té koupil poníka a sám začal s ježděním a je mu 55. A mamku, které je tenhle rok 50 zrovna učíme se ségrou cválat.
    A že nezávodíte, to neva. Upřímě krásná vyjížďka je lepší než nějaké závody

    superkarma: 0 05.10.2006, 09:40:58
  8. avatar
    [1] Ryta [*]

    Taky jsem jezdila hodně dlouho, ale bohužel jsem nastoupila do práce a ubylo času, ale sestra žije s přítelem a jeho tatínek koně chová tak vždycky, když přijedu na dovču tak si taky zajezdím. Je to jeden z nejkásnějších sportů, protože je v něm moře lásky a romantiky

    superkarma: 0 05.10.2006, 09:28:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme