Reklama

 

Ahoj Nioneto!
Zrovna včera jsem si tak říkala, že můj sen se určitě nikdy nesplní! Takže dneska si mi svým tématem fakt přihrála.

 

Už jako malá holka jsem nikdy nezažilo to, co ostatní děti ze třídy. Nikdy jsem nechodila hezky oblečená, podle poslední módy, nikdy jsem neměla úžasné hračky, které letěly, nikdy jsem nejezdila na dovolenou. Proč? Protože rodiče na to neměli. Táta byl v invalidním důchodu a máma pracovala jako uklízečka a já si dodnes pamatuju, že kolikrát jsme před výplatou měli třeba k obědu jen vývar. Vánoce byly u nás jen symbolické, maximálně jsem dostala něco, co jsem opravdu nutně potřebovala, ale o dárku, ze kterého bych měla radost, se mi mohlo jenom zdát.

 

Když jsem dospěla, zařekla jsem se, že můj život bude jiný! Moje děti budou mít daleko víc věcí než já a zažijou rok co rok dovolenou a bohatého Ježíška.

 

Vyučila jsem se cukrářkou a brzy po vyučení zjistila, že tedy můj plat bude opravdu jen na vyžití z výplaty do výplaty a o nějakém cestování (co jsem měla v plánu) si můžu nechat jenom zdát.

Říkala jsem si, že tedy až se vdám, situace se určitě otočí.

 

Vzala jsem si moc hodného chlapa. Klape nám to, máme se moc rádi, ale situace, po finanční stránce se nezměnila. Spíš naopak.

Honza totiž má jen základní vzdělání, a tudíž sehnat dobře placenou práci je úkol nadlidský.

 

I když oba pracujeme od rána do večera, o vlastním bydlení, nebo o cestování si necháváme jen zdát. Moc bychom chtěli miminko, jenže si netroufneme ho přivést do rodiny, kde je finanční situace skutečně zlá.

 

No a tak si dál sním svůj sen o tom, že si budu jednou žít jako prase v žitě a nebudu muset v ruce otáčet každou korunu.