Ne vždy se nám splní naše dětské sny. A pokud ano, ne vždy musí dopadnout dobře. Své o tom ví pětatřicetiletá Andrea, žena, které se její dětský sen splnil, i když by se z něj dnes raději probudila.

Zakletá princezna

princezna

Už jako malá holka jsem trpěla tím, že moji rodiče nikdy neměli moc peněz. Maminka byla kuchařkou v závodní jídelně a táta pracoval jako skladník. Když se jelo se školou na hory, nejela jsem. Na školní výlety jsem dostávala nejmenší kapesné, takže jsem měla akorát na pohlednici domů. V době, kdy jsem chodila na základní školu, nebyly ještě tak znatelné sociální rozdíly jako dnes, ale také už se rýsovaly. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky, Janu a Alenu. Jedna měla tatínka doktora, druhá právníka. Já již zmiňovaného skladníka. Styděla jsem se, že jsme chudí, a byla jsem ráda, že se se mnou Alča s Janou baví. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami.

Jedna z nich chtěla být učitelkou, druhá doktorkou a já se rozhodla, že nikdy pracovat nebudu, že nechci chodit večer domů utahaná jako moje máma a pořád nadávat na výplatu jako táta. Snila jsem, že budu jen ležet u bazénu a utrácet manželovy peníze. Samozřejmě realita byla jiná. Po gymplu jsem nastoupila na ekonomickou nástavbu a poté jako úřednice do podniku, kde pracovali i oba moji rodiče.

Asi po třech letech mého úřadování přijela do podniku delegace z Německa. Byla jsem holka k světu, uměla se domluvit, a tak jsem dostala za úkol se o hosty postarat. V té době už jsem měla vážnou známost a mému příteli se nelíbilo, že jedu někam někoho bavit, ale musela jsem. Nakonec jsem měla na starosti jen to, aby se dobře najedli a napili. Po dvou dnech od firemní akce si mě zavolal můj nadřízený k sobě do kanceláře. „Volal mi Hanz, (to byl jeden z členů delegace), prý se mu u nás moc líbilo, ale hlavně Ty ses mu líbila.“ „A co jako, přece se z nějakého Němčoura neposadím na zadek,“ odpověděla jsem. V duchu jsem se ale na zadek posadila. Tudy vede cesta ven. Vím, o koho se jednalo, dal mi dokonce i svoji vizitku. Zavolat? Nezavolat? Zavolala jsem.

To, co pak následovalo, bylo jako ve zrychleném filmu - hádky s přítelem, schůzky s německým novopřítelem. Byl o 15 let starší než já, původem Čech, do Německa emigroval spolu se svými rodiči, ještě když byl malý. Pracoval ve vedení úspěšné nábytkové firmy a nevedl si zle. Zamilovala jsem se do něho. Tedy spíš do jeho peněz. Opečovával mě jako princeznu. Měla jsem všechno, co jsem chtěla. Odstěhovala jsem se za ním do Německa, kde měl krásný velký byt. Hodně jsme cestovali... a na jedné z takových cest mě požádal o ruku.

princezna

Můj sen se mi splnil

Sen však skončil ve chvíli, kdy se manžel rozhodl natrvalo usadit v Čechách. Jak mi neustále tvrdil, srdce ho táhlo domů. Navíc se tady otevřely nové pobočky jeho firmy a potřebovali někoho schopného, a to on byl. Zpočátku se mi z Německa moc nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila, zejména, když jsem viděla, jaký „pro mě“ nechal postavit dům. Také jsem se po létech sešla se svými kamarádkami, Janou a Alenou. Ani jedna se nestala tím, čím chtěla, ale obě jsou spokojené, mají své rodiny, své děti. My děti nemáme. Manžel si to nepřeje, prý bych si zkazila figuru, a také by nám vzaly svobodu. Nevím, o jaké svobodě  mluví, on je věčně v práci a já trčím na našem „zámku“ zakletá jako princezna.

princezna

Chtěla jsem si najít nějakou práci, ale to prý nepřipadá v úvahu, kdo by se staral o domácnost. Chtěla jsem tedy najmout paní na domácnost, ale to jsou prý zbytečně vyhozené peníze. Chtěla jsem si najít nějakou zábavu a koníčka, dřív mě například bavilo tancování, ale to mi zakázal, prý se nebudu nikde poflakovat sama. Dokonce mu vadí i moje dvě kamarádky, ať sem prý už příště nikoho netahám. S rodiši se stýkám minimálně. Nedovolí mi vůbec nic. Jedná se mnou, jako bych byla jeho majetek. Pokaždé musím vypadat krásně a upraveně. Prostě jako „princezna“. Jednou jsem si dovolila mu odmluvit a odejít od něj, nepřejte si vědět, jak jsem to schytala. Strašně se ho bojím. Změnil se. Bojím se i odejít z toho snu, který se mi splnil... raději bych se snad probudila.

Čtěte také:

Reklama