V minulém článku „Laserové operace očí: Těšte se na příběh spojený s reportáží“ jsme vás informovali o připravovaném seriálu článků spojených s příběhem. Nyní vám chceme představit Lindu, která žije se svými nechtěnými dioptriemi a touží po oční operaci. Její bezprostřednost nás nadchla a rozhodli jsme se o její příběh podělit s vámi až do konce – jak dopadne laserová operace.

Je mi 34 let a jsem královna všech krtků. Neb když si vyndám své nepostradatelné kontaktní čočky, můj obzor se rozplyne do mazanců a prapodivných tvarů, 6 dioptrií zrovna ostré vidění nezajistí. :) Že jsem do vínku nedostala zdravé oči, jsem asi věděla tak nějak od mala, resp. pozorovat jsem to začala s nástupem do školy. Ale představa, že bych nasadila brýle, byla tak úděsná a takovou noční můrou, že jsem raději volila taktiku zatloukat, zatloukat. Jenže ve třetí třídě si mě vyhmátla obvodní doktorka na pravidelné zdravotní prohlídce a kromě toho, že jsem si po tisící ve svém životě vyslechla něco o vyžleti, jsem musela šupajdit na oční. A tam zazněl nemilosrdný ortel – dvě dioptrie. Brýle jsem si pořídila, ale samozřejmě celé okolí mohlo zapomenout na to, že bych je kdy nasadila.

oční

A tak jsem pomalu zvykala, že si zkrátka musím dojít až nadpisům, které si chci přečíst a že si věci z tabule opíšu od kamarádek. Na milost jsem vzala brýle až někdy v sedmé třídě na základce, ale jen na tabuli. Přece si nebudu kazit image. :) Na střední škole jsem měla dioptrie už tři, takže přibývalo vtipných situací, ale to už jsem v tom nejela sama, takže když jsme pak šly s kámoškama za školu si třeba zaplavat do bazénu a ještě jsme měly snahu dopoledne předstírat, že se na odpoledne milostivě dostavíme na vyučování, ani jedna z nás nepřečetla hodiny vzdálené asi 3 metry od bazénu, takže škola se nekonala. Tedy to mělo i své praktické výhody. Brýle přicházely na milost opět jen při koukání na tabuli a v kině.

Celkem jsem se tedy naučila orientovat, i coby krtek. Jenže po střední škole dioptrie přibývaly až do současných šesti, ale pozor – začal boom s kontaktními čočkami a já jsem se po letech podívala zostra na svět. Dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem vylezla z optiky, kde mi pan doktor nasadil mé první čočky v životě, a já jsem stála na ulici a viděla nejen přijíždějící tramvaj v dáli, ale i její číslo. S tím jsem do té doby neuměla poradit ani starým babičkám na perónu, když se mě optaly. Myslím, že leckterá totiž viděla lépe, než já. Stejně jako si navždy budu pamatovat to první ostré vidění na svět, nezapomenu ani na první vyndávání čoček z očí.

Po asi dvou hodinách úporného boje a vztekání jsem už jen klela, že ten kšunt už si nikdy do očí nenasadím. Předsevzetí mi samozřejmě vydrželo přesně do druhé dne, protože vidět svět ostře je prostě báječné. No a dnes po 14 letech nošení čoček už mi proces nasadit, vyndat trvá vteřinky, po tmě, kdykoli a kdekoli a vlastně už to nevnímám. Kdo to však vnímá je moje peněženka, která co chvíli pláče nad čočkami a roztoky. No a samozřejmě dát si spánek po obědě nebo si jen tak usnout, když se náhodou párkrát do roka stane, že si mohu odpočinout přes den, to je pak dosti nekomfortní záležitost. Čočky se přilepí a zkrátka nic moc. No a hovořit zde o modřinách, které mám tu na jedné noze, tu na druhé, po nočních výletech bez čoček do kuchyně pro pití nebo o tom, jak se musím naučit orientovat v cizím prostředí, abych když půjdu v noci na wc nevlezla do cizí postele, to by vydalo na samostatnou kapitolu. :) Každopádně v lese to jde sice i bez čoček a do cizí postele jen tak nevlezete, ale dosti bylo legrace bez čoček a peněz za čočky.

oční

Čočky jsou ale i přítěž. I když mám 14tidenní, jako všichni tuto dobu protahuji, což není dobře. Mám citlivé oči, takže přece jen je to pro oči cizí předmět, který dělá neplechu. Když navíc propočítám finance, které za čočky vydám, už jsem asi 100x uvažovala o operaci, která by mi ulehčila nadobro. Jenže stále mám jakýsi strach, stres, i lékařka mi doporučovala operaci, ale já ještě nešla na vstupní prohlídku, zda by to šlo. Ale mám to v hlavě, stále na to myslím, jak by byl život lehčí bez čoček. A bez dioptrií. Linda H.

Ve spolupráci s oční klinikou DuoVize pro vás připravujeme reportáž. Linda půjde na oční vyšetření a potom se dozví, zda je vhodnou pacientkou pro laserovou operaci očí. Pokud ano, budeme její příběh dál sledovat a přineseme vám reportáž z operace. Jak probíhá, jak to dopadne. Těšíme na další články.

Pokud uvažujete o operaci dioptrických vad, můžete se obrátit na specializované a prověřené oční kliniky jako jsou pražská Oční klinika Duovize a brněnská Oční klinika NeoVize.  Více o laserových operacích se dozvíte na www.duovize.cz a na www.neovize.cz

 

Reklama