Děkujeme za první příspěvek od "neřidičky." Sice vlastní řidičský průkaz, ale ten by se mohl stát sběratelskou raritou, nebo muzejním kouskem. Ale nemyslete si, čtenářka s nickem hannah je na to, že neřídí, hrdá a tvrdí, že to má své výhody. Přečtěte si její zajímavý příspěvek.

To je den! To je den! A ještě k tomu takovéhle téma... Úplně vás vidím, milé dámy, jak tlučete do klávesnice až ji, chudáka, málem zavaříte: “ Na fiátka nedám dopustit... Mám auto na leasing... Svýmu vozítku říkám Hrdopyšek, protože dojede všude.“

Náhodou! Taky jsem měla auto. Plastového žlutého trabanta, prosím. Ořezávátko. Někdy ve čtvrté třídě. Bylo to jediné přibližovalo, které jsem v životě vlastnila. Jasně, v garáži máme červené„cosi“ . Ovšem toho jsem se dobrovolně vzdala v manželův prospěch, třebaže řidičák hrdě vlastním už desítky let. Desítky let taky připomíná cudnou slečinku. Ne, manžel ne. Řeč je o řidičském průkazu. Růžový, neposkvrněný. Plný počet bodů mám. Za rychlou jízdu, nedovolené předjíždění pokuty neplatím. Dopravní přestupky? Taky nic.

Neřídím. Za volantem jsem seděla všehovšudy dvakrát. Poprvé jsem jela klikatými zatáčkami do strmých kopců. Cílem byla turistická chata. Zabrzdila jsem přímo před její zdí. Prý tak tak, hrozil se manžel. Já teda myslím, že to bylo v pohodě. Frajerky zastavují natěsno. Byla jsem za frajerku...

Podruhé jsem sebrala odvahu a s vozem, plně obsazeným, jsem vyrazila meteleskum bleskum. Skončila jsem v příkopu. Majitelka auta, kamarádka sedící vedle mně, z hrůzy vysadila trojúhelníkové okénko. Dřív byly vepředu v autech takovýhle okýnka, víme. Zbytek cesty jsem strávila mimo dosah volantu. Přátelé měli život rádi.

Učinila jsem poznání. Všimla jsem si, že kdykoliv jsem řídila auto, spolujezdci měnili barvu v obličeji. Například učitel v autoškole blednul. Přesto mě uklidňoval: „ Takových žáků mám víc...“. Neměl. Výraz jeho tváře prozradil, že kecá. Můj muž, na rozdíl od muže v autoškole, šel doruda. Materialista. Bál se o fáro.

A kamarádka s vysazeným okýnkem? Tak ta dokonce zelenala a sinala. Těhotenstvím to nebylo,  protože: " Tý jó, to by muselo bejt virulentní." Tak jsem si dala slib. Čestný, pionýrský. Záleží mi na životě svém i ostatních. Chci, aby zdi turistických a jiných objektů zůstaly zachovány. Záleží mi na stavu našeho auta, finančního konta  i na duševním zdraví kamarádky. Nehodlám přidělávat práci úředníkům přestupkových komisí ani policajtům.

Jsem tedy neřidička. Svůj nedostatek přijímám s filozofickým nadhledem. Žena řidička řídí, přemisťuje sebe a jiné a... a co?

Zato žena neřidička! Díky jízdám v MHD se stávám vychovatelkou, průzkumnicí, čtenářkou, sociální pracovnicí. Při nastupování do busu napomenu študáky, ať, propánakrále, uvolní cestu stařečkovi. V šalině provedu průzkum trhu. Zjistím, že nejvíc vedou u prvňaček batůžky s Hell.. stop! To už by byla reklama.

Díky čtoucímu bodrému pánovi se z bulvárního tisku dozvím, která celebrita uzavřela čtvrtý sňatek a koho čeká pátý rozvod. Postarší dámě o holi poradím, kde požádat o příspěvek při omezené hybnosti.

Včera jsem si do lesa došla pro houby. Pěkně po svých. Kdybych dojela autem, třepala bych se, kdo mi auto vykrade, případně ukradne. Jo, houby. Nedávno jsem na ženě – in tvrdila, že v našem kraji nerostou. Už rostou. Třeba příště napíšu – už řídím! Co myslíte?

hannah58

       

Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy.              

Jak vidíte, nemusíte být řidička, abyste nám nemohla napsat na dnešní téma. Najde se mezi vámi žena, která nemá řidičák? Lituje, nebo naopak? Vy, milé ženy-in, které řidičák vlastníte a řídíte, určitě nemáte o příhody nouzi. Vzpomínáte na první auto, které jste mohla řídit sama? Jaké bylo? Které auto vás nejvíc ""vyškolilo?"Napište nám, můžete poslat i foto svého plechového miláčka. Na vaše příspěvky se těšíme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama