Reklama

píše ve svém příspěvku na dnešní téma čtenářky s nickem Peggy89. Její příběh trochu připomíná bakalářskou povídku: „Co děláš Beruško?“ „Číhám, tatínku, číhám“. „Tak číhej Beruško, číhej...“

Byla jsem tehdy ještě hodně malá a hrála jsem si sama v pokojíčku se svým plyšákem Ivánkem. Nějak jsem tak narazila na nůžky a asi si řekla že moje vlasy potřebují změnu. Začala jsem tedy stříhat, stříhala jsem jeden pramínek za druhým a vlasy ukládala do kolébky pro panenky, abych neudělala nepořádek. Pamatuju si ještě, že na mě mamka volala z kuchyně, jestli si hraju a co dělám. Já ji odpověděla, že ano, že si stříhám. Na to mi jen řekla, at dávám pozor, abych se nepíchla.

Za chvíli jsem už měla svůj nový „účes“ hotový. Po nějaké době mě přišla zkontrolovat a jak mě viděla, tak se jen zhrozila. Co jsi to udělala?!? Když jsem viděla, že se ji můj účes nelíbí, tak jsem rychle hledala výmluvu, ale co jí říct? To já ne, to Ivánek. No netuším proč mi nevěřila, přece jsem byla v místnosti s Ivánkem sama, tak kdo jiný by to mohl udělat? Druhý den byl Ivánek pryč. Nevím, jestli to bylo „za trest“ nebo třeba vysílali v televizi ten horor o živé panence (nevím teď, jak se jmenuje) a máma Ivánka schovala pro moji bezpečnost :-) No ale od té doby už jsem ho neviděla. 

Podruhé jsem se opět ostříhala já. Nějak se mi povedlo zamotat si do vlasů žvýkačku, co teď s ní? No tak jsem ji prostě i s vlasama ustřihla. Nebylo to ani vidět, takže jsem se radovala, že nikdo nic nezjistí....No při mém štěstí mi mamka cestou z práce koupila nové skřipečky do vlasů a chtěla mi je hned vyzkoušet. No samozřejmě, že si hned všimla, že mám ustřižený pramínek. no Zase nebyla nadšená.

Po třetí jsem zase nebyla nadšená já. Bylo mi asi 15 a strašně v té době letělo mikádo, tak jsem se nechala mámou přemluvit, že si mé dlouhé vlasy nechám taky ostříhat. Ostříhání bylo hrozné, měla jsem to jako kluk. Mám jednu fotku (mám ji u mámy, takže vám ji ukázat nemůžu), kde jsem s mým novým sestřihem ve flanelové košili a jak jsem si jednou prohlížela fotky s kamarádkou, tak mi na tu moji fotku řekla, jé ty máš bráchu. Já na to, že to není brácha a ona, že je mi ale strašně podobný. Tak jsem ji vysvětlila, že ten chlapeček jsem já.

Od té doby jsem kadeřnice nechtěla ani vidět. Nedávno jsem tam byla po několika letech poprvé, jelikož jsem si chtěla ostříhat ofinu a naštěstí už to dopadlo dobře.

Peggy

Milá Peggy, při čtení aší příhody se žvýkačkou jsem si vzpomněla, jak si má mladší sestra „vpravila“do vlasů modelínu (plastelínu). To také vůbec nešlo dolů, a myslím, že to nakonec maminka řešila nůžkami. A já, proč má ségra stále na fotkách ježka

Text nebyl redakčně upraven