Od 15ti let jsem bydlela na internátech a potom na kolejích. Domů jsem jezdila nejdříve 2x za měsíc a potom 1x za měsíc. Když píši domů, myslím tím samozřejmě k rodičům. Po ukončení vysoké školy jsem se zase vrátila domů, potom jsem si našla přítele, a když se nám narodilo dítě, přestěhovala jsem se k jeho rodičům. Tam jsme spolu bydleli asi rok, nejvíc mně asi vadilo, že jsem neměla samostatnou kuchyni a vedle tchýně, dokonalé kuchařky, jsem se necítila dobře, přestože si nemyslím, že bych vařila až tak špatně. Ale stačila občasná poznámka mého přítele, "že to není jako od maminky", a mé sebevědomí klesalo k nule.
Náš vztah dlouho nevydržel a já jsem si našla bydlení (sama s dcerou) na ubytovně. To bylo mé první samostatné bydlení. Bylo to sice dost drahé, ale zvládla jsem to, upravila si v rámci možností všechno podle vlastních představ a byla bych spokojená, i když to bylo jen něco jako garsonka - jedna místnost s kuchyňským koutem... Ale vyskytlo se jedno velké ALE. Možná právě proto, že to byla ubytovna, bydleli tam různí lidé a já jsem měla smůlu, že hned vedle mě bydlel starší alkoholik. Byl dost nepříjemný, takže jsem měla strach pustit svou dceru samotnou na chodbu a nakonec se to vyhrotilo tak, že jsem se raději vrátila zpět ke svým rodičům. Bydlí v rodinném domku, mám tam i vlastní kuchyni a koupelnu a jsem ráda, že takové bydlení mám (i když se samozřejmě vyskytnou problémy), zvlášť v dnešní době, kdy je pro mnohé pořízení vůbec nějakého bydlení problém.
monca13
Milá monco13,
člověk se asi v domě rodičů necítí tak volný a nezávislý jako ve vlastním bytě, ale jste přece jenom mezi svými. Rozhodně lepší varianta než soused kořala.
Nový komentář
Komentáře
to jsem, i když nebýt toho člověka - opravdu není nad samostatnost
Mařka_1: možná každá ubytovna nemusí být stejná, i když v dnešní době...
Lidka110: to áš pravdu, to nemělo budoucnost
s takovým přítelem bys stejně dlouho nevydržela dobře že jsi odešla
kalča: s tou pomocí máš pravdu - a že jí potřebuju hodně!
muj první byt je tam kde jsem ted´s mojí rodinou,bydlíme u mých rodiču a neustále jen slyším o vystěhování...ach jo
jak to tak vipadá si budem muset co nejdřív hledat něco jiného,
Přestože se sem tam vyskytne problém, když je třeba, máš se aspoň na koho obrátit. Na ubytovně jsem žila sedm let (sice ne s dítětem), než se mi podařilo se odstěhovat do "svého". Bylo to tam sice fajn, bezva lidi, ale čím je člověk starší...
přeju vám štěstí
Janecka: to máš velkou pravdu, asi málokdo má život bez problémů
bonda: on není ani takový mamináč, jako mě schválně provokoval, jinak mě má tchýně radši než jeho (jestli je to možné), on je totiž alkoholik a způsobil svým rodičům už spoustu problémů
nejlepší je vlastní bydlení,ale když to nejde
Když tam máš vlastní byt, tak je to dobrý.
Určitě lepší než divní sousedi.
Takže srovnávat nemůže.
V naší "rodině" vaří převážně přítel.
doma je doma
Dobře žes od takového přítele odešla, nesnáším mamináče!
Problémy jsou všude.Když bys je neměla s bydlením, najdou se jiné.Jsou to takové mršky malé, ale vždy se vyskytnou.