Čtenářka Gerda miluje houbaření a ví o houbách hodně. Poslala nám příběh, ve kterém popisuje, jaký problém má s muchomůrkou růžovkou. Díky Gerdo za Váš příspěvek. Já je mám zakázáno sbírat, neb má žena se bojí čehokoliv, co není hříbek…

Houbaření, to je moje. Odmalinka. S babičkou jsem do lesa chodívala už jako předškolačka. Ona tam nejradši sbírala sameťáčky, ze kterých dokázala udělat výbornou kyselou omáčku. Odvahu, jakou jsem později coby odrostlejší mívala když jsem sbírala s atlasem hub ruce všechno co jen se jedlé houbě podobalo, už teď nemám. Sbírám skutečně jen to, co bezpečně poznám a mám za ta leta prověřeno. Není toho málo, v hřibovitých se vyznám, nezaváhám ani u kotrče kadeřavého, vatovce obrovského...

Můj problém je ale muchomůrka růžovka čili masák. Masák je totiž dle mého názoru (i názoru autorů houbařských atlasů) ještě lepší než pravý hřib. Taková minutka z něj na topince – mňam.

Jenže to má malý háček. Bývaly doby, kdy jsem klidně a bez váhání přinesla košík masáků, nadělala z něj specialitky a všichni jsme si pošmákli.

Až jednou. To jsme byli zase na houbách, masáků všude kolem plno, koš začínal být vrchovatý. Pořád mi to nebylo dost.

Natáhla jsem se pro nejbližší růžovku, ale manžel zchladil moje nadšení pochybováním jestli to masák vůbec je? Mávla jsem nad tím rukou a houbu po očištění přidala k ostatním.

Druhý den jsme se dobře naobědvali, houbové řízky byly výtečné, nádobí uklizeno, odpočíváme po obědě a dochází k osudnému rozhovoru: „To byla bašta, co?“ pravím.

„Jo, byla, až na tu jednu houbu“.

„No neblázni, chceš tím snad říct, že nebyla jedlá?!“

„Nevím, ale vypadala jinak než ostatní“.....

a  konverzace gradovala, až jsme se nakonec ocitli oba na našich dvou wc, kde jsme ze sebe pracně celí uslzení dostávali celý oběd.

V tu chvíli jak na potvoru zazvonil zvonek u dveří a soused nutně potřeboval manžela. V přestávce před mou další trapnou osamělou produkcí nad porcelánem jsem uslyšela naše pravdomluvné děti: „jo, jsou doma, ale teď zrovna oba zvracejí na záchodě!“

Dětem jsme moudře na oběd houby nedali, po vepřovém řízku jim bylo určitě líp jak nám po řízku z růžovek.

No nejsem já pitomá - nedat tam tu jednu jedinou pochybnou houbu, všecko bylo jinak. Přiznám se, že i když masáky určitě bezpečně poznám a vím o nich všechno, tak po tomhle už si je přinést do kuchyně netroufám. Co kdyby??
Gerda


Popis: atlas hub

Máte ráda houby?

  • Už rostou? Kde?
  • Máte fotky z letošního sběru, podělte se.
  • Máte dokonalý recept na pokrm z hub?
  • Jaké houby sbíráte, jen hříbky?
  • Nebo berete každou prašivku a pak doma řešíte, co jde jíst a co ne?

Na všechny vaše příspěvky se těším na e-mailu:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás za příspěvek odměním z brusu novým houbařským atlasem.

Reklama