Počítače se staly nedílnou součástí našeho života. Naučili jsme se je ovládat s naprostou samozřejmostí. Horší však je, když ovládají oni nás. Dokážeme se ubránit? Dokážeme vůbec ještě normálně žít?

PC

A dokážeme si také vychutnat lásku? Tato poslední otázka mě napadla v souvislosti s příběhem jedné,  mně velmi známé dvojice, nad jejichž vztahem kroutím už několik měsíců hlavou.

Příběh počítačového závisláka a jeho přítelkyně Ireny

Irena je normální dvaadvacetiletá holka, které se tak jako všem mladým holkám líbí kluci. Ráda se baví, ráda tancuje a také velmi ráda cestuje.

Jednou se zase chystala na delší pobyt do přírody a zjistila, že by to chtělo nový baťoh, starý už dosloužil. Mrkla na internet a rovnou si jeden objednala. Když jí byl doručen, nestačila se divit, rozbitý zip, o dvě kapsy méně než ten, který si objednala, a navíc v barvě, kterou nechtěla. „Naprdnutá“ se rozhodla baťoh reklamovat a hned volala do e-shopu, odkud jí ho doručili. Na druhém konci se ozval nevrlý hlas, jehož majitel se stal o měsíc později Ireniným přítelem.

Irena tak získala nejen nový baťoh, ale i nového přítele. Začali spolu chodit a ona hned navrhla, jestli s ní nechce jet na onen týdenní pobyt do přírody. Filip souhlasil. Jaké však bylo Irenino překvapení, když měl s sebou krom jiného zabalen v baťohu i notebook.
„Proč ho s sebou taháš? Vždyť jedeme do přírody.“
„No, víš, já musím občas na něco mrknout v práci,“
odpověděl Filip.

Bydlení „ve třech“

Zhruba po půl chození si Irena s Filipem našli společný podnájem. Ale je to, jak kdyby tam bydlela sama. Je pro Filipa téměř vzduch. Filip si tulí k srdci někoho jiného, svůj notebook. S ním vstává i usíná, bere ho s sebou na balkon, na záchod, do kuchyně, do ložnice, do restaurace, prostě všude.

Vždycky se vymluví, že musí dělat něco do práce, ale Irena ví, že buď něco stahuje, nebo hraje hry, nebo je nekonečné hodiny na facebooku s tisícovkou neznámých přátel.

Začíná jí lézt na nervy a vážně uvažuje o tom, že se vykašle na společný podnájem, kde stejně jako by nebyla, a vrátí se zpátky domů, k rodičům. Jenže vždycky když už je pevně rozhodnuta, Filip ji uchlácholí, na „jeden celý den“ počítač odloží, a když Irena zůstane, zase se k němu potichu vrátí. Vstává k němu dokonce i tajně v noci.

Nějaké společné výlety, večeře, večírky se známými, to nehrozí. Filip má svoje virtuální večírky a známé.  A když už někam vyrazí, jedině s notebookem pod paží.

Když si však Irena postěžovala svým kamarádkám, dostalo se jí šokujících odpovědí: „Můj Pavel-Tomáš-Matěj-Martin... je to samé.“


V souvislosti s tím mě napadá vysvětlení, proč si dnešní mladé holky hledají čím dál častěji muže o jednu i dvě generace starší. Nejsou to totiž počítačoví závisláci a snad i ten sex je u nich častější. :)

Čtěte také:

Reklama