Bulvár

Můj pokus o zahradničení

Nejsem žádná velká zahradnice, a tak debaty rozezlených sousedů na téma slimáci jsem brala s rezervou. Až do doby, kdy jsem nasázela sazenice okurek, salátu, vysela semínka ředkviček a mrkve.

Plahočila jsem se po léta na neobdělávané hroudě celé dny, a když se první rostlinky zazelenaly, měla jsem z nich větší radost než z Ježíška.
Jen pár dní mi vydržela moje euforie. Ráno jsem na záhonu našla nevábné slizké cestičky a sem tam olepený lístek na sazenicích. Co s tím? Sousedé radili nejspolehlivější metody, jak se škůdce zbavit, ale ten odolával. Nepomohlo jehličí ani granule. Nezabrala káva ani majoránka a moje úroda brala za své. Divné však bylo, že jsem žádného slimáka ráno na záhonku nenašla.Vždy jen cestičky mizící v trávě. Moje zoufalství dostoupilo vrcholu spolu s další sežranou sazenicí. Vtom mi bleskl hlavou geniální nápad. Já si na toho zmetka počkám!!!
Vyzbrojena baterkou, barvou ve spreji a zakuklená v pláštěnce, protože začínalo krápat, usadila jsem se na lavičku a číhala. Někdy po půlnoci mě přemohl spánek. Ráno bylo děsivé: mé tělo v křeči z nepohodlné polohy a slimák si pozval snad celé své příbuzenstvo na lukulské hody právě na můj záhon. Ředkvičky a salát spásli jako hejno kobylek a mně zbyly jen oči pro pláč.

Moje srdce se upnulo k okurkám. Opečovávala jsem je, hlídala jako oko v hlavě a naivně doufala, že se ty potvory minule tak nacpaly, že až do zimy hlad mít nebudou. Několik dní mě v mé víře slimák ponechal a potom znova udeřil. Nacpal se ale jako sud a ráno nestihl zmizet. Vrhla jsem se k tomu nepříteli s barvou v ruce a jala se ho ničit. Protože do ruky bych ho nevzala a napíchnout ho na klacek bych ho nedokázala, připadala mi barva jako nejjistější řešení.
Vystresovaná z dopadení pachatele jsem omylem barvu nastříkala na zbylé sazenice, částečně i na sebe a až nakonec na vetřelce. Ten se ve smrtelné křeči chvěl, až jsem musela odejít. Seděla jsem doma a úplně vystresovaná brečela, co jsem to za člověka, že dokážu takhle zákeřně zabít bezbranné zvíře.
Po hodině jsem se smetáčkem a lopatkou šla to ubožátko pohřbít. Jaké bylo moje překvapení, když v zaschlé barvě žádný slimák nebyl. To nebyla smrtelná křeč, co ten zmetek prožíval, to byl zřejmě záchvat smíchu.
Ten večer mi na oplátku sežral zbytek sazenic a natrvalo se přestěhoval k sousedům zahrádkářům. Já zasela travní semeno, které občas posekám sekačkou, a tím moje zahrádkaření končí. Občas se zahradou protáhne slimák s červeným pruhem na zádech. Koukneme po sobě jako dva spiklenci a jdeme si každý svou cestou. Ač tak malinký, v boji se mnou vyhrál na plný čáře.
Zeleninu kupuji v marketu a téma slimáci mě nemůže absolutně rozházet.

kominice


Děkujeme za pěkný příspěvek k tématu. Jím také dnešní povídání ukončíme.

Oba dva zaslané příspěvky bylo moc hezké, ale cenu máme jen jednu a tu od nás nakonec obdrží Šafinka. Gratulujeme a posíláme afrodisiakum Up!Love :). Snad s ním zažijete když už ne pěkné začátky, tak aspoň zajímavá pokračování :).

Přeji pěkný zbytek dne.

Ivana

   
26.09.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme