Přečtěte si příběh jednoho nepodařeného podnikatelského záměru, který vymyslel 19letý naivní rockový fanoušek.

rockPsal se rok 91 minulého století. Bylo mi sladkých 19, pracoval jsem na dráze jako posunovač, protože jsem miloval muziku a dráhy měly režijní jízdenky a 12hodinové směny, které se daly šikovně vyměňovat a získávat hromadu volného času. Ten jsem využíval na návštěvu koncertů tvrdých metalových kapel po celé Evropě.

Miloval jsem muziku a štvalo mne, že v prodejnách s muzikou nejsou desky, myslím ty staré, vinylové, černé a voňavé, které bych chtěl. Také tam nebyly k dostání demokazety našich kapel, které jsem poslouchal.

Rozhodl jsem se tedy oblažit kulturní prostředí chrudimského okresu malým stánkem právě s touto muzikou před nákupním střediskem Borzna.

Jak bych to řekl, byl jsem mladý, blbý a naivní. Jezdil jsem do tehdy začínajících vydavatelství vlakem s velkými nákupními taškami. Kupoval desky po několika kusech a vybíral jen tu hudbu, co jsem sám poslouchal. 

Striktně jsem se vyhýbal titulům, které byly nejvíce žádány. S opovržením hleděl na starší paní, které se ptaly, zda mám novou desku vánočních písní Karla Gotta a snažil se jim vecpat demokazetu kapely Kryptor, Debustrol nebo Arakain.

Stál jsem tam v černém křiváku, v černých roztrhaných riflích a v kanadách u svého stolečku každý den, kdy jsem neměl službu na dráze, a snil svůj sen o kamenném obchodě.

Můj podnikatelský záměr však byl špatný. V té době neměli lidé poslouchající moji hudbu příliš peněz, a když si jeden člověk koupil desku, hned ji přehrál na kazety, a ty prodal svým známým a kamarádům, aby se mu náklady na pořízení desky vrátily.

A hudbu pro ty, co peníze měli, jsem z principiálních důvodů neprodával.

Chodil za mnou a občas si něco koupil i jeden, z mého tehdejšího pohledu, starší pán. Bylo mu asi třicet. Párkrát se se mnou bavil, kde desky kupuju a kam pro ně jezdím, a za pár měsíců si otevřel kamennou prodejnu. Začal v ní prodávat přesně co já a zároveň Karly Gotty, Helenky Vondráčkové, Kotvaldy a Hložky. A mně radikálně klesl odbyt. Kultura stolkového prodeje nemohla konkurovat kamennému obchodu.

Pochopil jsem a vnitřně oplakal svůj neúspěch. A vrhl se na další obor související s muzikou. Založil jsem s kamarádem společnost QUASIMODO a začal pořádat koncerty. Samozřejmě výlučně rockové, a čím tvrdší muzika, tím lepší… Ale to je na úplně jiné vyprávění…

Až výrazně později jsem pochopil, že pokud chci úspěšně podnikat, nesmím jít proti hlavnímu proudu. Že přání zákazníka je svaté, že jím nesmím pohrdat, protože nesdílí mé hodnoty a nemá stejné záliby jako já!

Tento článek souvisí s dnešním tématem dne:

Jaké byly vaše podnikatelské ne/úspěchy?

přispívat k němu můžete na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Reklama