Vztahy

Můj otec mě nikdy nepochválil

Říká se, že vyřčené špatné slovo může mnohdy ublížit víc než pár facek. A platí to i obráceně – nevyslovená pochvala nebo projev citu chybí řadě z nás celá léta, často až do smrti, a formuje bohužel do jisté míry i náš pohled na okolní svět.

Zajímavá diskuse se nedávno rozproudila na jednom dámském večírku. Po pár skleničkách vína došlo po všech nářkách na partnery a pubertální děti na jádro mnohých problémů.

otec

  • Není totiž žádným tajemstvím, že lidská sebedůvěra a štěstí se budují od toho, jak moc lásky jsme dostávali coby děti.

„Můj otec mě nikdy nepochválil, a ani slůvkem nenaznačil, že mě má rád,“ říká bez obalu pětatřicetiletá Kateřina, která se ani v dospělosti nemůže zbavit smutku, jenž pramení z představy, že pro svého otce neznamenala možná víc než povinnost, i když už dnes ví, že mohlo být vše jinak, že zkrátka její otec jen neuměl dát najevo své city, protože je možná ve své původní rodině také nedostával.

Navíc muži mají zřejmě od přírody problém své city projevit, resp.mají o těch projevech zcela jinou představu (pokud tedy nepočítáme ono americké „i love you“, které slýcháme ve filmech a seriálech tak často, až nám z toho brní uši, nebo to přestáváme vnímat).

  • Kde je tedy a jak vypadá ta správná a zdravá míra projevů lásky? A co se může stát, když ji nedostaneme?

„Natrápila jsem se tím dost a lhala bych sama sobě, kdybych tvrdila, že teď je mi to už jedno. Není. A pořád podvědomě toužím aspoň po jeho pochvale a uznání, kdykoliv se u rodičů zastavím,“ vysvětluje příjemná blondýnka, jež vzpomíná na to, jak byl její otec na ni vždy přísný a tvrdý. „Ano, hráli jsme spolu někdy, ale v paměti mám spíš jeho odmítání a kritiku, myslím, že často zcela zbytečnou.“  

Kateřina si umí rozumově vysvětlit, že její otec chtěl pro ni to nejlepší, že jí chtěl dát do života pevný základ a naučit se postarat sama o sebe, ale dětství s ním prý často připomínalo nějaký výcvikový tábor pro vojáky.

„Strašně dlouho jsem si myslela, že jsem skutečně tak nedokonalá a moc si přála být lepší, aby měl ze mne otec radost, ale veškeré moje pokusy končily zoufale – jen dalším zklamáním,“ líčí dnes již matka dvou dětí, která dbá na to, aby její děti žily v úplně jiné atmosféře, než sama vyrůstala. „Nechci, aby se trýznily pocitem, že jsou pro nás málo dobré,“ vysvětluje.

Zásadní zlom v jejím smýšlení o sobě samé údajně nastal v momentě, kdy na nějaké rodinné dovolené s přáteli řekl kamarád jejího otce před celou partou: „Člověče, tys měl být lampasákem, když pozoruji, jak tu svou mladou pořád péruješ!“ To bylo Kateřině šestnáct, a jak sama říká, na tahle slova nikdy nezapomene.

  • Pomohla jí totiž oprostit se od pocitu, že její otec je dokonalý a ona ne.

„Následky oněch let ovšem nikdy nezmizely,“ rozvíjí toto citlivé téma mladá žena. „Jsem si vědoma toho, že v důsledku odmítání svého otce až patologicky toužím po pochvale také ostatních lidí, a už se mi to i vymstilo v prvním vážném partnerském vztahu, kde toho můj bývalý přítel zcela bez zábran zneužíval. Pro pár slov pochvaly jsem ze sebe byla schopna udělat otroka.

Už jen kvůli tomu si myslím, že by si otcové svých dcer měli více hledět a dávat jim pocítit svou lásku,“ ukončuje svůj příběh Kateřina, které pomohly v její nové cestě za štěstím až sezení u psychologa a smířlivě dodává: Věřím, že kdyby tohle otec věděl, že by se choval býval jinak. Každý dobrý táta chce přece pro svou dceru ten nejlepší život…“

Podobných příběhů máme kolem sebe spousta. Stačí se rozhlédnout a chvíli pozorovat. A co si o tom myslíte vy, milé čtenářky? Dostávaly jste v dětství dost lásky, a pokud ne, jak jste se naučily s tím vypořádat, aby vám vzpomínky neničily současný život?

Přečtěte si také:

   
25.06.2014 - Ona s ním - autor: Marcela Macáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [40] IVECO [*]

    můj táta byl pro mě tím majákem v rozbouřeném moři, byl zlatý, milovala jsem ho a miluju tě pořád tati Sml22

    superkarma: 0 26.06.2014, 08:37:42
  2. avatar
    [39] Eva_CZ [*]

    Jitullinka — #38 Sml13Sml79

    superkarma: 0 25.06.2014, 23:52:15
  3. avatar
    [38] Jitullinka [*]

    .... můj vlatní táta tragicky zahynul, když mi byly 4 roky pryč, a můj druhý tatínek zemřel na rakovinu - to jsem ještě chodila do základky....

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #39
    superkarma: 0 25.06.2014, 22:53:35
  4. [37] zzandaa [*]

    To znám. Párkrát jsem mu to i vyčetla. Obrat nastal až jsem se odstěhovala a on zůstal sám. Na promocích mi řekl, že je pyšný a po zkoušce, že jsem dobrá. Do té doby jsem slíchala jen: To je snad jasné, to bych zvládl taky...

    superkarma: 0 25.06.2014, 21:28:23
  5. [36] Trefa [*]

    Trefa:nikdy nemam take hezke vzpominky na sveho otce.

    superkarma: 0 25.06.2014, 20:45:35
  6. avatar
    [35] jarmil22 [*]

    To mě připomíná mojí situaci taky jsem na tom byla stejně sestra byla v pohodě aď se dělo cokoli škoda mluvit.

    superkarma: 0 25.06.2014, 20:13:22
  7. avatar
    [34] boudicka [*]

    Taky to znám z vlastní zkušenosti, od obou rodičů. Stále jsem se s tím nevyrovnala. Každé setkání s nimi mě stresuje, mám z toho na několik dnů zkaženou náladu. Vyjdu úplně s každým, jen s nimi to nedokážu. Dokud nebyly děti, nestýkala jsem se s nimi a bylo mi to jedno. Teď je to problém. Zkouším to řešit s psychologem, ale zatím bez výsledku.

    superkarma: 0 25.06.2014, 19:52:51
  8. avatar
    [33] macasev [*]

    Já to měla stejně, nikdy jsem nebyla dost dobrá. Pochopila jsem proč, když mi jednou táta řekl, že závidí mému synovi, že si k němu každý večer lehnu a povídáme si. O něj se v dětství nezajímal nikdo.

    superkarma: 0 25.06.2014, 19:24:59
  9. [32] slávenka [*]

    můj tatínek byl hrozně hodný, škoda, že už nežijeSml27Sml9

    superkarma: 0 25.06.2014, 19:02:15
  10. avatar
    [31] helikoptera [*]

    někteří rodiče berou dobré skutky či úspěchy svých dětí jako samozřejmost a neúspěchy jako něco velmi špatného, za co děti třeba trestají a to fakt není dobrý pro rozvíjející se psychiku dětí. Určitě bychom měli děti více chválit třeba i za maličkosti, myslím, že je to pak motivuje k dalším dobrým výkonům. Je to jako u dospělých v práci. Myslím, že každému se lépe pracuje, když ví, že to někdo ocení :) a u dětí je to ještě důležitější

    superkarma: 0 25.06.2014, 17:34:24

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] free [*]

    Mě bylo vždycky líto, že ke mě maminka neměla blízko.  Nikdy ke mě neprojevila nějaký cit.  Nepamatuju, že by mě třeba pohladila. Jakoby ve mě cítila sokyni.  Bylo mi to moc líto.  Teď se snažím jí pomáhat ale cítím odtažitost.

    superkarma: 0 25.06.2014, 15:26:42
  2. [29] Roland [*]

    lenig — #10 Mě taky mamka nikdy nepochválila ...

    superkarma: 0 25.06.2014, 14:54:52
  3. [28] V19 [*]

    Keď som sa narodila, otecko mal 40 r. a mamka 24 r.. Dodnes na nich s láskou spomínamSml16

    superkarma: 0 25.06.2014, 14:16:36
  4. [27] FAXÍK [*]

    vím o čem je řeč z vlastní zkušenosti ...

    superkarma: 0 25.06.2014, 13:24:42
  5. avatar
    [26] Suzanne [*]

    ToraToraTora — #24 Sml67

    superkarma: 0 25.06.2014, 13:06:14
  6. avatar
    [25] Altamora [*]

    ToraToraTora — #24 Sml59Přesně řečeno.

    superkarma: 0 25.06.2014, 12:49:03
  7. avatar
    [24] ToraToraTora [*]

    Když jsem přestala obviňovat své rodiče a začala je považovat za rovnocenné bytosti , které jsou  v něčem báječné a v něčem nedokonalé, neskutečně se naše vztahy zlepšily.

    1. na komentář reaguje Altamora — #25
    2. na komentář reaguje Suzanne — #26
    superkarma: 4 25.06.2014, 12:40:31
  8. [23] Helena Svatková [*]

    Bohužel, já na tatínka mám jen špatné vzpomínky.Sml15

    superkarma: 0 25.06.2014, 11:08:51
  9. [22] Stendy [*]

    Já měla moc hodného tatínka. Škoda, že už není.

    superkarma: 0 25.06.2014, 11:04:51
  10. avatar
    [21] Judo [*]

    Pochvala udělá radost.Sml22

    superkarma: 0 25.06.2014, 11:02:58
  11. avatar
    [20] OlgaMarie [*]

    Hanula — #15Tehdy  přeloženo: "Jsi nemehlo." Sml16

    superkarma: 0 25.06.2014, 09:21:04
  12. avatar
    [19] denkas [*]

    marianaant — #18 Hezky si to napsala,přesně takový byl můj tátaSml22 Taky mi moc chybíSml22Sml22

    superkarma: 0 25.06.2014, 09:05:31
  13. avatar
    [18] marianaant [*]

    Můj otec nikdy city neprojevoval, ale v té době když žil se to tak moc nepropagovalo, ale věděla jsem, že když budu potřebovat tak se mně zastanea a pomůže mi. Moc mi schází.Sml22

    1. na komentář reaguje denkas — #19
    superkarma: 0 25.06.2014, 08:51:29
  14. avatar
    [17] Suzanne [*]

    Celkově mám pocit, že se v naší společnosti chválení moc nenosilo. A přes všechnu náruživou péči dnešních rodičů ani nenosí. Můj táta taky není ťuťuňuňu, že bych byla jeho "princeznička", to rozhodně ne. Ale nikdy jsem neměla pocit, že by mě neměl rád, mám tak úžasné rodiče, že neustále děkuju všem na nebesích Sml22

    superkarma: 0 25.06.2014, 08:47:55
  15. [16] bobulebob [*]

    chválit se musí Sml22

    superkarma: 0 25.06.2014, 08:42:54
  16. avatar
    [15] Hanula [*]

    OlgaMarie — #13 Sml16ta první hláška je moc vtipná - takovou jsem ještě neslyšela....Sml67

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #20
    superkarma: 0 25.06.2014, 08:32:11
  17. [14] prototype [*]

    u nás to bylo v pořádku, rodiče byli fajn

    superkarma: 0 25.06.2014, 08:29:15
  18. avatar
    [13] OlgaMarie [*]

    Jednu tátovu hlášku na můj účet dávám dnes k lepšímu:

    "Ty se neživ nikdy rukama, jseš schopná si je zlomit i při utírání stolu."Sml52

    Pravdou je, že některé i zabolely: " Moc krásy jsi nepobrala, tak se musíš dobře učit."

    1. na komentář reaguje Hanula — #15
    superkarma: 0 25.06.2014, 08:10:29
  19. [12] Elis19 [*]

    Byly jsme čtyři holky, já nejmladší a nikdy jsme neměly pocit, že nás tatínek jen komanduje a nikdy nepochválí.Kdo zasloužil vyhubovat a kdo pochválit tak se obojí dělo spravedlivě.Sml22

    superkarma: 0 25.06.2014, 08:04:48
  20. avatar
    [11] diblice [*]

    tak já si taky nepamatuju, že by mně otec nějak zvláště chválil, ale jsem přesvědčená a tvrdí to i máma, že na mně držel ze všech tří holek nejvíc, vždycky si všimnul, že jsem se obarvila a náležitě to komentoval, délku sukní mi hlídal i v mých 35, škoda, že už tu není a je asi shoda náhod, že umřel v den mých narozenin a nejvíc mi to všímání mně vyčítala má nejmladší sestra, takže zájem rodičů není nutný dávat najevo, stačí si všímat i zdánlivých maličkostí, u nás doma taky nevidím, že by tatínek nějak extra děti chválil, funguje u nás spíš jako tajný bič, i když na děti jsem větší pes asi já, ale to berou jako samozřejmost

    superkarma: 0 25.06.2014, 07:31:45
  21. avatar
    [10] lenig [*]

    tak to já byla tátův mazlík, to spíš mamka mě nechválila...s taťkou jsem si asi tak do 45 let (mých) moc rozuměla a pak se to otočilo Sml80

    1. na komentář reaguje Roland — #29
    superkarma: 0 25.06.2014, 06:53:35
  22. [9] ruzka [*]

    mojeho otce si víc získali až vnoučata

    superkarma: 0 25.06.2014, 06:53:01
  23. avatar
    [8] buldok [*]

    Když tady čtu ty Vaše příspěvky tak bych se rozplakala, jak někde v rodinách to vypadá. Jsem ráda, že mám takové rodiče jaké mám.

    superkarma: 0 25.06.2014, 06:50:53
  24. avatar
    [7] datura [*]

    Od matky jsem pořád jen slyšela, že jsem jí zkazila život, narodila jsem se jí ve 40 letech neplánovaně, za pár let ovdověla a já jí zůstala na krku. A o 14 let starší sestru jsem měla na talíři jako příklad pořád, ač bydlela 200 km daleko a domů jezdila jednou za 5 let. Skoro ji neznám, nestýkáme se a matka už zemřela, ale vzpomenu si často.Sml80

    superkarma: 0 25.06.2014, 06:27:16
  25. avatar
    [6] gerda [*]

    LudPa — #4 my jsme tu vždycky ode zdi ke zdi. Napřed výchova tresty, pak zas bezbřehá tolerance všeho. Ale čemu se divit? Po revoluci u nás propuklo proamerické nadšení, takže máme i "americkou" výchovu, kdy je dítě modla a určuje rodině program. Je pohodlnější všecko dovolit.Sml80

    superkarma: 1 25.06.2014, 05:58:55
  26. avatar
    [5] gerda [*]

    Eva_Fl — #2 u nás je holt tradice "škoda rány..."Sml80 Nejen tátové, ale i mámy bývají takové.Sml58 A když oba dohromady, to je pak hodně těžké jít do života nepřikrčeně.

    superkarma: 1 25.06.2014, 05:56:00
  27. avatar
    [4] LudPa [*]

    Ono všeho moc škodí. Dnešním dětem se posiluje sebevědomí, trestané být nesmí. Nezdá se mi , že by to vedlo k lepšímu. Vidím to v práci denně.

    1. na komentář reaguje gerda — #6
    superkarma: 0 25.06.2014, 05:49:15
  28. [3] llkacaba [*]

    Jak moc jí rozumim.Sml15

    superkarma: 0 25.06.2014, 04:39:52
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Laska? Od rodicu? Hehehehehe.... Ponizovani, biti, zakazy a prikazy. Blbecek s copankama a same jednicky, premiantka tridy - a posleze alko toxi. Uz nejsou, umreli. A ja jsem jim davno odpustila, mela jsem je i pres to vsechno moc rada.

    1. na komentář reaguje gerda — #5
    superkarma: 0 25.06.2014, 04:31:56
  30. [1] bambulajda [*]

    Mluvíte mi z duše. I když už otec nežije, pořád se tím trápím. Cokoliv jsem udělala, vše bylo špatné. Nikdy mě nepochválil, vždy byli lepší všichni okolo. Chtěl kluka a já jsem bohužel holka.

    superkarma: 0 25.06.2014, 00:27:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme