Reaguji na téma Jak jsem se překonala.

Mám pocit, že se překonávám každý rok, měsíc, týden, když znovu a znovu pomáhám svému otci - alkoholikovi.
Stal se jím před zhruba pěti lety. Do té doby to byl skvělý táta, univerzitní věděc, hodný, uznávaný. Stále ho všichni podporují a on stále pije. Je to kolotoč. Vždycky si říkám, nepůjdu tam, nepomůžu mu a nechám ho tam umřít, ale nejde to.

Je to strašný morální dilema, jakoby z vás někdo vymačkával život. Pokaždé se (třeba o půlnoci) přemůžu a jedu tam ho dostat ze srabu, do léčení.

Zbavit ho svéprávnosti taky nejde, protože kdykoliv je střízlivej, tak mu to  myslí v pohodě. Naposled jsem ho už i sprostě seřvala a řekla mu, že s ním končím a snažím se o to, ale právě mi volal z léčebny, jestli za ním příjdu. Řekla jsem, že ne, ale srdce a žaludek sevřený a pak se rozbrečela. Nejen že jsem psychicky na dně, ale ozývají se i žaludek a nyní i ženské problémy.

Snažíme se o dítě a já ztratila kvůli tomu stresu ovulaci a menstruaci. Už nemůžu.

Sice mu to celá rodina vysvětlujeme, že nás ničí, ale on to zřejmě stále nechápe a navíc touží po 28letý holce (taky byla na léčení), která z něj jen tahá prachy.

Tak proč se o něj ale nepostará.

prosím neuvádějte ani moji přezdívku


Přání plníme a radu nemáme, ani odpověď. Jen slova pochopení pro takhle těžkou situaci.

redakce

Reklama