Bulvár

Můj oddílový život

Slibovala jsem, že „Jako jiskra jasná chci žít pro svou zemi, aby byla krásná". Dál jsem díky revoluci nedošla. Nijak mi to nevadilo, oddíl jisker nebylo pro mě nic úchvatného a nezapomenutelného. Co se týče oddílů, radši jsem začala jezdit na letní dětské tábory. Rok co rok jsem balila kufr a prázdniny bez dvou týdnů strávených v lůně přírody jsem si nedokázala představit! Tábory jsem prostě milovala - milovala jsem koupání v přehradě, milovala jsem noční bojovky, v devíti letech jsem milovala svého oddílového vedoucího, milovala jsem táboráky s kytarou, milovala jsem večerní diskotéky pro děti... Stačilo 14 dní ročně na to, abych zažila to, co jsem někdy neprožila za celý zbytek roku. Tyto dva týdny pro mě znamenaly spousty nových a báječných kamarádů, nové zážitky, první lásky nebo obrovský prostor k tomu, abych se pořádně vyblbla...  To bylo moje táborové dětství. Jako pro dospělou pro mě znamenaly hlavně obrovské zkušenosti...

Bez dvou týdnů strávených v zakrslé chatičce kdesi v lese jsem prostě nemohla existovat, proto jsem začala v pozdější věku jezdit na tábor jako oddílová vedoucí. Když mi bylo devatenáct a já „vyfasovala" oddíl patnáctiletých holek, tatam byla moje odvaha a mně znělo v hlavě jen: „Co tu proboha dělám? Vždyť já mám stát na jejich straně, já mám být u nich v oddílu a čekat, až k nám přijde naše oddílová vedoucí!" Musela jsem se však tomu postavit a nakonec jsem se o tu bandu puberťaček dokázala postarat a uhlídat je. A že bylo co hlídat! Po večerce probíhaly ilegální návštěvy holek u kluků, kluků u holek, popř. holek a kluků úplně někde jinde. Nikdy nepochopili, jak to, že jsem je pokaždé tak rychle vyhmátla a poslala zpět do svých vlastních postelí. No jak... Jezdila jsem tam přece také jako "dítě", takže jsem všechny triky jak obalamutit vedoucí znala. :-)

Časem jsem prošla spoustou dalších oddílů - starala jsem se o nejmenší kluky, o malé holčičky nebo o smíšený oddíl těch úplně nejmenších (a to bylo teprve maso)... Holčičky mi vždycky s radostí zaplétali copánky, s klukama jsem vyřezávala lodičky a na prohlídce zámku jsem je držela za límec, protože věta: „Jé, v té vodě jsou eura!" způsobila hromadné odhodlání skočit do kašny (vše jsem stihla pochytat, nikdo se nekoupal :-D)... Myslela jsem, že jsem vyškolená už na všechno, ovšem přicházely situace, na které se nedá připravit. Když se vám rozpláče malá holčička z dětského domova kvůli tomu, že ostatní holky z oddílu mají rodiče a ona ne, jak ji utěšit? Jak jí to vysvětlit, když jste holka, která občas ještě ani neví, co sama se sebou? Tyto a další podobné situace mě učily, měnily můj pohled na svět a posouvaly mě dál...

Poslední dvě léta jsem už oddílovou vedoucí z pracovních důvodů bohužel dělat nemohla... Dost často si ale na všechny ty „moje děti" vzpomenu (a že jich bylo požehnaně) a přemýšlím, jestli se přece jen v mém pracovním programu nenajde volných čtrnáct dní na to, abych je strávila s bandou malých zlobivců...

Vaše Heather


Děkujeme za krásný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

   
27.04.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Evikus [*]

    Moc hezké určitě někam vyraž, musí to být super!

    superkarma: 0 27.04.2007, 20:05:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme