S mým taťkou máme asi zvláštní vztah, máme se určitě rádi, ale neumíme si to dát vzájemně najevo.
Když jsem byla malá, byl hodně v práci, měl dvě zaměstnání, abychom se měli dobře, a tudíž na nás neměl moc času. Ale jezdil s námi na dovolené, stanovat, bral nás na ryby... Můj táta je hodně pracovitý, šikovný, poctivý člověk, nepovyšuje se, má rád obyčejné věci a lidi.

V pubertě jsem tohle nechtěla přijmout. Chodila jsem na soukromé gymnázium, kde studovaly především děti prominentních rodičů. Také jsem chtěla cestovat, nosit super oblečení a vozit se autem...
Dnes vím, že jsem byla povrchní a hloupá, ale stejně jsem to nikdy nepřiznala.

Kolem dvaceti let jsem se hodně nepohodla s mamkou a odešla z domu. Táta to nesl těžce, na mámu se zlobil a od babičky vím, že brečel. Ani nechtěl, abych odešla z našeho města, když jsem šla za přítelem. Vždy mi říkal, že domov mám u rodičů a můžu se tam kdykoliv vrátit. Mám sice nový domov jinde, ale vážím si toho.
4-Co je to tzv. "kalhotková" role?
Když jsem se chtěla vdávat, nelíbilo se mu, že chceme svatbu po svém a že nechceme peníze. Asi to všechno pochopil jinak a tehdy mi řekl, že na svatbu nepřijde. Byl tam a svatbu jsme měli super, nějak se to do té doby vytříbilo. Hodně vlastností mám po něm. Mimo jiné jsme oba hodně tvrdohlaví, a proto se asi neshodneme. Někdy jsou situace, kdy se bojím, že už mu nebudu moct říct, že ho mám moc ráda a že si ho vážím, a i teď, když to píšu, mám v očích slzy...
Šári
Milá Šári,
tak ty slzy utřete nebo je nechte klidně kanout a tátovi to řekněte.
Já jsem to nestihla a dodnes mě to mrzí.
Přeji vám i vašemu tátovi všechno dobré.
Reklama