Se sluníčkem se dostanu do konfliktu skoro vždy, když na něm strávím aspoň hodinu. Nepatřím mezi ty světlé typy, co se hned spálí. Moje kůže je přes zimu sice vybledlá, ale u vody získává pěkný snědý nádech.  Málokdy se spálím.

Přesněji málokdy se spálím na kterémkoliv jiném místě, než je obličej. Ten na sluníčku trpí často. I přesto, že používám silný ochranný krém. Při prvních jarních paprscích silnější intenzity mi zrudne kůže na lícních kostech, po obličeji mi naskáčou různě velké fleky, svědí to a pálí. A do večera se začnu loupat.

Nutno podotknout, že sluníčku se záměrně nevystavuji. Opálím se při práci venku nebo při koupání v bazénu nebo v rybníce. S postupem času si i pleť na obličeji na sluníčko zvykne a můžu strávit u vody aspoň pár hodin bez toho, abych pak v noci trpěla.

Jenže poté přijde zima a děje se totéž. Na mrazy reaguji stejně, jako na první slunko. Jen co si zvyknu, blíží se jaro. A tak to jde pořád dokola.

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek je opalování. Vše, co vás o opalování napadne, nám můžete psát na e-mailovou adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama