Osmadvacetiletá doktorandka Petra vyrazila na studijní stáž do Antverp. Po dvou měsících jí přišla od přítele z Čech zpráva, že jejich vztah končí. Petra si v Belgii našla nového přítele, ale tím problémy nekončí...

asiat

Doktorandské studium s sebou nese i půlroční povinnou studijní stáž v zahraničí. Osmadvacetiletá Petra si vybrala ke své stáži univerzitu v Antverpách. S přítelem to dlouze probírali, ale jejich vztah nevydržel...

Michael je také doktorand, ale na stáž jede až po mně,“ říká o rozpadu sedmiletého partnerství Petra. „Nejdřív jsme mysleli, že to zvládneme - deset měsíců se vídat jen po Skype a občas, když peníze dovolí, se navštívit. Jenže Michael se rozhodl náš vztah ukončit.

Petra si myslí, že za tím je Michaelova žárlivost, a vlastně je s jeho rozhodnutím spokojená: „Už několik let byl náš vztah samozřejmostí, brali jsme to tak my, a bralo to tak i naše okolí. Dost mě to štvalo, nechtěla jsem být samozřejmost. A tak mě to ani moc nemrzí, že se se mnou Michael rozešel. Myslím, že to bylo i kvůli mému kamarádovi z univerzity, se kterým jsem Michaela seznámila, když za mnou do Antverp přiletěl. Michael mi udělal hroznou žárlivou scénu. Odletěl dřív a z domova mi pak napsal, že končíme.

S rozchodem ale vyvstal Petře nový problém, jak se její život bude ubírat dál. „Přiznám se, že mám teď nový vztah. Tedy zatím to není nic vážného, ale třeba by i mohlo být, jenže on pochází z Japonska, a i když se tam vracet nehodlá, nedovedu si představit, jak ho jednou přivedu domů a řeknu: Ahoj, mami, tohle je Akio, můj přítel. Máma je hrozně netolerantní a táta jakbysmet. Bojím se, že to rodiče nepochopí...“

Problém není v tom, že by byli rodiče Petry xenofobní „To ne, xenofobní nejsou. Máme různé přátele, ale máma říká, že je to jako křížit kočku se psem, že to není normální. Možná i vzdor k tomuhle názoru mě přivedl k Akiovi. Vždycky se mi asiati líbili, a takhle to skončilo. Uvažuju o tom, co dál. Vrátit se domů? Zůstat v Belgii a nechat tomu čas? Ale co kdyby nám to s Akiem vážně vyšlo, naši by se zbláznili, kdybych jim domů přivedla malé míšenečky... S prací tady v Belgii bychom problémy neměli, ale musím se přiznat, že se mi po domově stýská. Tady je to jiné, a když dlouho neslyšíte češtinu, tak je vám ta nějak vnitřně smutno... A to jsem pokračovala ve studiu kvůli rodičům, aby na mě byli pyšní, ach jo...

Jak byste se v takové situaci zachovala vy?

Kam dál?

Reklama