Můj milý námořníčku, ani si nedovedeš představit, jak mi chybíš.

Bylo to fajn, vidět tebe. Chtěla bych vrátit čas, říct ti to, co jsem ti neřekla a říct se bála. Bylo to tak krásný, že mi to přijde neskutečný. Celou dobu přemýšlím, proč jsem neřekla to, co jsem měla říct. Proč jsem si myslela, že je to jen takový krátký a bezvýznamný setkání, že zapomenu. Ale nejde to.

Vzpomenu si každý den. Vždycky když otvírám poštu, tak doufám… Já vím, je to asi pryč a mně zůstanou jen vzpomínky. Krásné vzpomínky, při kterých se mi derou slzy do očí. Ale jednu věc ti chci říct určitě. Chci ti říct DÍK – CHVALA.

Děkuju za to, že jsi mi pomohl si uvědomit, že život je o něčem jiným než jen plnit požadavky a přání ostatních. Že svůj život si žiju sama a sama jsem za něj odpovědná. Pořád jsem viděla jen to, že něco musím, a zapomínala na sebe. Jen díky tobě jsem dneska taková, jaká jsem. Vidím svět z trochu jiný stránky.

Můj námořníčku, je docela možný, že jsi na mě zapomněl, ale mě jsi poznamenal tak moc, že na tebe asi nikdy nezapomenu. Nikdy nedokážu zapomenout na tvoje obejmutí, na tvoje krásná slova, na naše večerní rozhovory plné napětí.

Ještě jednou ti říkám díky a plamínek naděje, že se spolu setkáme, neuhasl.

Jitkamarsalkova


Děkujeme za příspěvek...

redakce@zena-in.cz

 

Reklama