Reklama

Většina lidí se v dnešní době musí hodně ohánět, aby se nějak uživila. Někteří počítají každou korunu a šetří, kde se dá. A stejně jim peníze nestačí, protože jeden z partnerů šetřit prostě neumí.

Takhle to chodí i v domácnosti u paní Ivany. Oba s manželem Milošem vydělávají, ale peníze se jim vždycky nějak rozkutálí a oni každý měsíc před výplatami nemají nic. „Je to každý měsíc stejné. Nechci říkat, že za to může jenom Miloš, úplně tak to není. Ale může za to hlavně on, protože neumí ani trochu šetřit. Já se snažím, ale je to marný boj, nedá si říct. Děsím se toho, že se nám třeba rozbije pračka nebo bojler, protože bychom neměli peníze na nové.“

ilustrační foto

Ivana s Milošem bydlí v domku, který si nedávno opravili, a splácejí stavební spoření. Pak mají ještě nějaké další povinné poplatky. „Hned jak přijde výplata, zaplatím splátku, elektriku, plyn a vodu, abych věděla, kolik nám zbývá. Kdyby záleželo jenom na mně, mohli bychom každý měsíc něco málo ušetřit... Jenže Miloš takhle neuvažuje. Má normálně kartu k účtu a neřeší, kolik na něm je peněz, to mu musím vždycky říct já.

Miloš hrozně utrácí...

Miloš prostě hrozně utrácí. Hlavně za jídlo, alkohol a dárky pro vnoučky. Když jede nakupovat, přiveze takových věcí, které ani nepotřebujeme - různé pochoutky, pamlsky a drahé víno, vždycky říká: tohle jsme ještě neochutnali, musíme to zkusit nebo tohle je dobré, tak jsem to zase koupil. A už mu vůbec nedochází, kolik to všechno stojí peněz, které nám pak budou chybět na konci měsíce. Chová se jako Rothschild, nakupuje zbytečné věci a rozhazuje tisíce bez přemýšlení.

Nebo pořád kupuje dárky vnukům. Já vnoučky taky miluju, ráda je hlídám a dopřeju jim, co chtějí. Ale proč musí vnuk dostávat každý týden novou hračku? Když ho děda vezme s sebou na nákup, vždycky mu něco koupí, nechápu proč. Copak vnuk potřebuje třicáté osmé auto? Doma má hromady hraček, s kterými si ani nehraje, ale děda mu musí koupit další, protože zrovna teď to chtěl? Je to pro mě nepochopitelné.

Klid asi nebudu mít nikdy. Miloš má takovou povahu, nevím, jestli se někdy zamyslí nad tím, že by měl méně utrácet. A za pár let bude ještě hůř. Oba půjdeme do důchodu a příjmy se nám podstatně sníží, tak jsem zvědavá, jak to budeme dělat. Aspoň že do té doby budeme mít splacené stavební spoření. Ale jinak? Já jsem na to připravená, Miloš evidentně ne. Asi ho pak zavřu doma a nebudu ho pouštět samotného ani do obchodu...“

Další články v našem magazínu: