Muž se má postarat o rodinu a zabezpečit ji. Naše čtenářka, říkejme jí třeba Jana, by ale raději žila od výplaty k výplatě, než s vědomím, že její partner podvádí a krade.

„Můj muž pracuje už léta na městském úřadě. Vždycky jsem si říkala, že je celkem dobře placený, tedy na to, že penízeje státním zaměstnancem. Jak na tom je finančně ve skutečnosti, to jsem ale zjistila teprve nedávno. To když nechal otevřenou pracovnu a já na sebe při uklízení omylem převrhla krabici vysoko na skříni. Vysypaly se z ní bankovky ve svazečcích a mohlo tam být dobře dvě stě tisíc,“ popisuje naše čtenářka své rozčarování v mailu, který nám přišel z anonymní adresy.

Jakmile přišel její muž domů, okamžitě na něho uhodila, co to má být. „Nejprve se hrozně naštval, co mu lezu do jeho věcí, ale když jsem se nenechala odbýt, svěřil se, že je to odměna za jednu zakázku přidělenou známému. Chtělo se mi zvracet. Všechno to, co jsem kdy odsuzovala u novin a před televizí, to bylo najednou u nás doma. Podvody, uplácení, zlodějna!“ vyjmenovává zhnuseně. Manžel ale na její prosby, aby s tím přestal, nedal.

„Pořád dokola mi opakuje, že je to normální, a dělá to tak každý. Prý by v tom systému jinak nevydržel. Jsou to všechno ale kecy! Prostě se mu zalíbilo žít si na vysoké noze a dostávat peníze za nic. To ale není pro mě. Ať si klidně tvrdí, že by se mi po penězích také stýskalo. On mě snad vůbec nezná! Nesnáším tyhle levárny a raději bych se uskrovnila a věděla, že mám svědomí čisté,“ rozčilujeme se s tím, že má teď jeden obrovský problém.

„Přestala jsem si svého muže vážit! A vůbec nevím, jestli tenhle pocit někdy dostanu z hlavy. Jak mám ale žít s takovým člověkem? Nemít spolu děti, okamžitě od něho odejdu. Jenže s nimi už to není jen o mně. Pochybuju ale, že se s tím kdy vyrovnám. A to ani nemluvím o tom, že vím o trestném činu, který bych měla správně, pokud by nešlo o osobu blízkou, ohlásit,“ dodává Jana.

Čtěte také:

Reklama