Bulvár

Můj málem poslední den na táboře

Naše škola kdysi pořádala tábor v malé roklině po lomu v Lažánkách u Brna, odkud pocházel náš učitel, nynější náš starosta obce, pan Katolický. Pro děti ze severu Moravy to bylo na jihu úžasné. Bylo tam super!!! Vařil nám kuchař - voják z posádky ve Služovicích v jejich polní kuchyni, s přispěním nás všech. Na záchod se chodilo do lesa, byla to poctivá latrína (to by měli ochranáři a hygienici radost). Kluci vlevo, holky vpravo. Kolem jen a pouze les. Voda se dovážela v cisternách z dědiny a mýt jsme se chodili do nedalekého zatopeného sádrovcového lomu. Žádné sprchy a teplá voda.

Taky se tam dalo plavat. Jedno odpoledne jsme si šli všichni zaplavat. Kluci objevili vor. Pár si nás na to vratké plavidlo vlezlo a že budeme trosečníci. No bylo to super!!! Ale pouze do doby, než jsme se postavili všichni na jednu stranu a já spadla do vody. No, nic vyjímečného, plavat jsem uměla.

Tak jsem si plavala pomalu ke břehu a chyběly mi asi 2 m. Tak jsem si řekla, že bych se už mohla postavit. Jenže jsem si neuvědomila, že se to tam v tom místě prudce svažuje a bylo vymalováno. Místo dna jsem se začla potápět pořád hlouběji a panikařit. Začla jsem plácat rukama nohama, klasický případ topení se. Naštěstí byl hned u břehu jeden z vedoucích, kterému, jelikož byl vysoký, stačilo jen natáhnout ruku a přitáhnout mě ku břehu. Tam, kde on měl vody po krk, já se málem utopila.

Dodnes mám strach z vody, kde nevím, jak hluboko je pode mnou dno. Nevadí mi plavečák, ale přehrada nebo i moře, to je tři tempa tam a hned zpátky ke břehu. Nebo to jistí matračka. Přitom plavat umím všechny styly, na učňáku jsem i závodila za učiliště. Ale to byl bazén, ne volná vodní plocha.

Dopadlo to šťastně,tábor byl suprový a dodnes na něj se spolužáky vzpomínáme. Dneska už tam nikdo tábor nedělá a ani by to hygiena asi nepovolila. Ale vzpomínky jsou pořád pěkné.                               


Tedy, z toho jde skoro mráz po zádech, když si člověk představí, co se mohlo stát! Ještě že jste to přežila a mohla nám o tom napsat :) .

Mně jednou na vodáckém táboře, to mi bylo tak deset, uklouzla noha, když jsme pořecházeli přes jez, a zahučela jsem do jakéhosi otvoru v hrázi. (soutěž - 3. zpod úbočí hor) Držela jsem se rukama, ale voda mě vtahovala pořád níž. Šla jsem poslední, a tak si toho nikdo nevšiml. Nejhorší ale bylo, že místo abych pořádně zařvala, honily se mi hlavou myšlenky jako "přece nebudu křičet pomoc, to je takové hloupé". Tak jsem si tam visela, přemýšlela nad vhodným způsobem oznámení, že se asi brzo utopím, a kdoví jak by to dopadlo, kdyby se jeden z vedoucích neohlédl a nedoběhl mě vytáhnout :) A pak že přemýšlení není nebezpečné :)

Ale určitě jsou tady i čtenářky, které mají ještě dramatičtější zážitky. Tak neváhejte a napište nám o nich!

redakce@zena-in.cz

   
28.06.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] arjev [*]

    No ve vodě sranda není.Brácha se při plavání potopil a pošimral mě na břichu.V tom okamžiku se ze mne stala poctivá železná sekera .Když se vynořil,to už viděl jak tatínek ze mne mačká vodu a maminka se mračí.To stačilo,víckrát mě nešimral .Kde by získal takovou báječně otravnou sestru?

    superkarma: 0 28.06.2006, 13:34:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme