Vystoupila jsem dnes na Karlově náměstí a i když jsem velice spěchala, nechala jsem se oslovit slečnou, která mne žádala o trochu času. Zahlédla jsem totiž na jejích deskách nápis Greenpeace.

Když jsem jí naznačila, že mám zájem se o ekologii něco dozvědět, tak spustila několikaminutový monolog, při kterém mi věcně a příjemně popsala činnost organizace na území České republiky. Dále následovala debata o alternativních zdrojích elektřiny, konkrétně a laicky o elektřině, která se získává díky „energii větru“. Takové větrníky můžeme vidět na územích sousedních vyspělých států, jsou jich tam tisíce. Řešily jsme, jak je to u nás ještě těžké a z ekonomického hlediska paradoxně málo výhodné. Uzavřely jsme toto téma s tím, že snad v budoucnu...

Jelikož jsem jí přislíbila, že budu na Greenpeace finančně přispívat, byla příjemně překvapena a při loučení jsme si podaly ruce. Dostala jsem od ní časopis.

Krátce a co nejjednoduššími slovy vám popíši, co jsem se tam dočetla v hlavním článku. Není to o České republice a bezprostředně se nás to netýká, ale prosím nevzdávejte to a slyšte, co se stalo ve světě, konkrétně v Indii před několika málo lety a hlavně také, jak „šíleně“ se to dále vyvíjí.

3 . prosince 1984 v indickém Bhopálu unikl z místní chemičky oblak smrtících plynů. Důsledkem toho zemřelo ihned 2 500 lidí a během následujících dalších 8 000 lidí. Dále bylo otráveno dalších 520 000 lidí, kteří přežili, ale mají v těle dodnes jedovaté látky. Důvodem tragedie bylo vypnuté chlazení tanku s plynem, a to z důvodu úspory 40 USD denně.

Hrůza, běs – při pomyšlení až běhá mráz po zádech, že…
Slyšte však, co se dělo dále.

Vlastník továrny odmítl jakoukoli zodpovědnost za tragédii a celé roky zaměstnával armádu právníků, kteří odolávali celých osmnáct let. Poté přišlo minimální odškodnění. Po celou dobu se se zavřenou továrnou nedělo nic. Stojí rozpadlá na původním místě a nedávno se zjistilo, že jsou v okolní půdě i vodě přítomny toxické látky, které se dostávají do tak již postiženého obyvatelstva. A tak se Greenpeace rozhodlo, že část továrny zlikviduje. Přidali se někteří místní dobrovolníci a při této akci byli zatčeni a obviněni. Pár dní poté se jim dostalo omluvy a byli propuštěni. Žádají o povolení k dekontaminaci továrny.

Třešničkou na dortu je fakt, že firma vlastnící tuto továrnu zažalovala místní obyvatele kvůli tomu, že v den výročí tragédie uspořádali pokojný protest před kanceláří této firmy v Bombaji. Společnost žádá odškodnění za „ztrátu pracovního času“.

Zde se opravdu hodí rčení, že tato společnost vydělává za každou cenu a „jde přes mrtvoly“.

Říkám si, co já tak asi můžu pro svět udělat a mými pár korunami měsíčně asi svět nespasím, ale snažím se o těchto věcech alespoň vědět a nebýt k nim lhostejná.

Děkuji vám, že jste dočetli tento článek na tak nepopulární téma a kdyby jste snad chtěli vědět víc, tak se podívejte na níže uvedené internetové stránky.

Já děkuji té příjemné slečně z Karlova náměstí a vůbec všem, kteří se věnují ekologii tohoto světa. Doufám, že si po letech stihneme říct, že se jejich činnost vyplatila.   

http://www.greenpeace.cz/bhopal/://

         
Reklama