Včera jsem vám psala o svých obavách z kocourovy kastrace (četly jste ZDE), na kterou jsme šli večer. Už je po všem, všichni jsme to zvládli, ač to bylo trošku náročnější, především pak

Můj strach z toho, že můj kocourek Benji bude mňoukat a prosit o „kus žvance“, protože celý den až do večera nemohl jíst, byl zbytečný. Zvládal to skvěle, i když sem a tam navštěvoval své místo, kde obvykle má vždy něco do bříška. Lehce před osmou hodinou jsme vyrazili k paní veterinářce, která celý zákrok prováděla. Převzala si ho od nás, řekla nám, jak bude postupovat, uklidnila nás, Benjiho si vzala a my si pro něj měli přijít o čtyřicet minut později.  

1

1

Chvilku po zákroku

Když jsme se vrátili do ordinace, byl nám ten náš chudínek předán, spinkal a chvilkami jen pootevřel oči. Když jsme dorazili domů, stále spal, jen se na nás koukal pohledem kocoura v botách z pohádky Shrek, musím říct, že smutnější pohled jsem neviděla, a samozřejmě jsem neudržela slzy. Takhle spal a občas se jen podíval asi do půlnoci, pak se začal pomalinku probírat a zmateně se začal pohybovat. Jeho chůze vypadala, jako když do sebe kopnul minimálně lahev kvalitního rumu, motal se, padal, zvracel a byl tak nějak mimo. Kolem druhé ráno zase ulehl a spal. Je neuvěřitelné, jak se člověk dokáže bát o domácího mazlíka...

Noc sice byla taková náročnější, ale dnes ráno už je kocourek celkem fit. Žere, chodí v pohodě a už si i vyskočí do svého oblíbeného pelíšku. Takže to vypadá, že jsme vše všichni úspěšně zvládli, a náš chlupatý miláček si bude užívat už jen samé radosti.

3

A už si zase lebedí

Všem, co nám drželi palečky, moc děkuju, bylo to vážně milé. :-)

Reklama