Reklama

Čtenářka bokul  se před lety rozešla ve zlém s přítelem, o kterém letos zjistila, že zemřel. A zjistila, že jeho smrt ji velmi vnitřně zasáhla. Děkuji Vám bokul za Váš příspěvek. Víte, když jsem četl Váš příspěvek, první, co mne napadlo, bylo, že vše zlé je pro něco dobré. A možná to máte v sobě hluboce zakořeněné. Já to alespoň tak mám. Když mi někdo ublíží, nejsem schopen nenávisti. Dívám se na to jako na zkušenost. Nemám tady prostor to rozvádět dopodrobna, ale vidím jen jednu výjimku, a to kdyby někdo sáhnul na moje děti.

Milý Radku, čtenářky i čtenáři,

na dnešní téma se mi reaguje s malou slzou v oku. Kromě mého manžela jsem měla pouze jednu vážnou známost. A letos jsem shodou náhod zjistila, že loni v listopadu zemřel. Byl to obrovský šok, obrečela jsem to. A to i přes to, že mi onen člověk v minulosti ublížil. Nicméně, z mé strany to není poprvé, co mě zabolela smrt někoho, kdo mi v minulosti více či méně ublížil.

Můj manžel o mém ex-příteli ví. V době, kdy jsme spolu ještě chodili, jsme narazili v šuplíku na společné fotky. A můj muž mě ještě hrdě pochválit, že jsem je v nějakém afektu nevyházela. A že ty fotky ani vyhazovat nemám. Je to dobře nebo špatně? Nedokážu si odpovědět. Dala jsem ex-příteli kus svého mladého života, byl můj první a já ho hodně a slepě milovala. 

O jeho smrti jsem s manželem taky mluvila, ačkoli ty slzy jsem se snažila zatajit. O úmrtí jsem se dozvěděla opravdu náhodně. Letos někdy v září jsem chtěla pomoci kamarádce, která má děti s problematickou kůží a chtěla jsem Miloše požádat, zda by jí nedal nějaké vzorky na ozkoušení. Na klinice, na které pracoval, se dealeři mohli v předávání roztrhnout. A já se chtěla pokusit, aby se vzorky dostaly k potřebným. A místo toho jsem našla, že loni v listopadu umřel. Ale to už se opakuji.

Už je to několik měsíců, co jsem na to přišla. I tak je to docela živé. Přemýšlela jsem, zda napsat jeho rodičům. Přemýšlela jsem o tom, zda najít jeho hrob. Zatím jsem jen na jeho FB profilu umístila fotku s černým pruhem a napsala adminovi webu, na kterém jsme se seznámili, aby jeho profil označil tak jak se to dělá u lidí, kteří zemřeli.

Jsou místa, která s ním budu mít spojená. A určitě toho bude víc, na co nezapomenu. Ačkoli u těch již mrtvých se mi dost stává, že ty špatné vzpomínky mizí, ty dobré zůstávají.

Nevím, do jaké míry je můj přístup k ex-příteli standardní nebo nestandardní. Pokud budete chtít reagovat pod mým příspěvkem, budu ráda za Váš pohled na věc. A třeba i za zkušenost, pokud jste něco takového zažili i vy.

Sama o sobě vím, že vzpomínky ukládám - jak ty špatné, tak ty dobré. A jelikož jsem měla jen dvě vážné známosti, tak asi na ex-přítele nezapomenu a kdo ví, třeba mu jednou zanesu květinu na hrob. To vše ukáže čas. 

Krásný adventní čas přeje bokul
Text nebyl redakčně upraven


Jaké máte vztahy s bývalými manžely, milenci a příteli?

  • Zcela jste je zavrhla?
  • Nebo s nimi udržujete vřelé kontakty?
  • Musíte se s nimi stýkat kvůli dětem?
  • Stali jste se přáteli?
  • Co na to váš současný muž?
  • A co on? Udržuje kontakty s bývalými?
  • A vadí vám to?

Pište své příběhy, úvahy, stížnosti i pochvaly na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes kolem 16. hodiny za příspěvek odměním třemi knihami: Hrana rozkoše od Evy Berlinové, Zákon přitažlivosti v praxi od Roberta Doyla, knihou Divoši od Dona Winslowa a třemi Margotkami na nervy s bývalými partnery.

Velmi se těším na vaše příspěvky a všem, které nebudou chtít, abych zveřejnil jejich nick či jméno, anonymitu samozřejmě zaručuji.